Podzimní prázdniny

Letos narvané událostmi, ale přitom nejvíc pohodové za posledních x let.

Dvě děti část prázdnin pryč. Já s mužem jsme si užili v sobotu večer Mňágu a drahý ráno v pět hodin, vlastně v šest hodin (Pán Bůh zaplať za posun času) vyrazil směr Znojmo, aby vyzvedl Magdí a vrátil se s ní tak, abychom mohli být v 10.15 v kostele ve Sloupu. Naše Verča šla totiž k biřmování! A já jsem podruhé měla tu čest být biřmovací kmotrou.

Po obřadu jsme byli pozvaní na oběd (tím pádem jsem nemusela vařit a hlavně nic vymýšlet! Hurá.) Oběd jsme si vychutnali celkem v klidu, Miri potom objevila dětský koutek a dostatečně se tam vyřádila, cestou domů usnula a dopřála nám ještě i hezké klidné odpoledne. 

Na další dny jsem měla nějaké pracovní plány, ale bylo škaredě, takže venku se nic dělat nedalo. Tak jsme jenom s Michalem našlapali zelí do hrnce a pak jsme dost odpočívali. Ve středu bylo naštěstí krásně, takže jsem si na terase v tričku hrála s dušičkovými vazbami. Už jsem se bála, že je snad letos budu muset dělat doma, ale nakonec jsem se toho teplého podzimního dne dočkala. Tak děkuju!

Výhled při biřmovacím obědě.

Na hřbitov. 

Všude teď vozíme mimi.

Jana na koncertě

Podzimní prázdniny začaly neobvykle akčně. Hned v pátek večer odjela Magdí na "potáborko" a v sobotu brzo ráno Marek na prodloužený víkend do Budapešti.

Sobota byla studená a poněkud líná, velmi jednoduché vaření (pcha, vařit jenom pro čtyři lidi! Taková pohoda :-)), lehký úklid (když jsem si vygruntovala ve čtvrtek) a pak příprava na večer.

Dala jsem totiž drahému k narozeninám lístky na Mňágu, která hrála v Bozaku. On je docela skalní fanoušek, já vlastně vůbec, ani jsem si nemyslela, že s ním půjdu zrovna já. Doma totiž zbyl s Miriam jenom Michal, a to je nejméně zkušená chůva z celé rodiny. Ale zvládl to hlídání a uspávání skvěle. 

A mně došlo, že jsem vlastně nikdy v životě nebyla na takovém koncertě. No co, nejdřív by mě naši nepustili, pak jsem neměla peníze (nebo jsem je radši dala za něco jiného), pak jsem měla malé děti, a než jsem si všimla, že už jsou velcí, přišla Miriam.

Já jsem vlastně děsně šťastný člověk. Pětačtyřicítka na krku, jiní mají krizi středního věku, jejich krásný dům je prázdný, děti vylétají z hnízda a oni už všude byli, všechno znají a od života nic nečekají... a pak jsem tady já! Dům stále rozestavěný, doma batole a já vyvalená z prvního koncertu! 

A bylo to super. Trochu jako za mladých let na čochu. A protože jsme stáli v druhé řadě, párkrát na mě dokonce mrkl Petr Fiala, jakože ne ten Petr Fiala, ale TEN Petr Fiala. Mezi známými hitovkami písničky z nového alba, které se mi líbily snad víc než ty hity (Zahrajte ňákou hezkou písničku!) A samozřejmě Spaste svoje duše a Písnička pro tebe z autobusáku a Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný. A tři přídavky. A drahý nadšený. Já snad ještě víc. Děkuju!!!!

Moc jsem nefotila.

Jenom ilustračně. Radši si užít off-line.

Inspirace pro Magdí. Jak hrát dvojhlasně na flétnu:-)

Nejlepší čtvrtek

...který jsem potřebovala jako sůl.

Ráno odešly děti do školy a školky, drahý do práce a já zůstala po dvou týdnech SAMA DOMA.

Co dělám, když jsem sama doma? 

Samozřejmě uklízím!

Dnes jsem to vzala pěkně z gruntu, postupně jsem vyprala tři pračky prádla, převlékla naši postel, uklidila ložnici, pokoj dětiček, prádelnu, vytřela podlahy až do sklepa. Uklizený prostor mě velmi uklidňuje, hlavně, když mi to za patama nikdo zase nebordelizuje. U toho poslouchám podcasty a hudbu, co se líbí z celé rodiny jenom mně, prostě skoro wellness!

Čerstvě povlečeno.

U dětí uklizeno.

Prádlo vyprané.

Terasa uklizená.

Za dopoledne jsem stihla i nakoupit a uvařit si oběd, zase strašná pohoda, filé se zeleninou a dvě, slovy dvě! brambory. A ještě i dopolední kávička. 

Tak krásně to vypadá, ale nikdo by to nejedl. Jen já.

Uklizená kuchyň, taková vzácnost.

Po obědě drahý dovezl Mirinku, ovšem ta jde spinkat, takže další dvě hodiny jen pro mě. Pravda, dělala jsem si přípravy na pátek a dopisovala známky, ale vychutnala jsem si i další kávu, četla časopis, koukala na Sama doma a měla nohy nahoře.

Odpoledne jsme měli původně jiné plány, Magdí chtěla na Godzone do Brna, dokonce jsem nás i přihlásila, ale když mi došlo, že bychom museli odjet už kolem třetí a vrátit se až po půlnoci, tak jsem to odpískala. Místo toho jsme šly s Miri na procházku, posbírala jsem prádlo, posbíraly jsme ořechy, doma jsme si daly dobrou večeři a ještě jsem i stihla to prádlo vyžehlit.

Z procházky.

Magdí se místo Godzone balila na víkendové "potáborko" a Miriamka je vyloženě šťastná, že má mámu doma. Postavily jsme domek z Lega a uvařily miminkům čaj. Přečteme pohádku a jdeme spát.

Takový pěkný den, kdy jsem ráda i za to, že je podzim, a že teď večer venku prší.

Bude se nám hezky spát. 

No nevím

Co si představím, když mi někdo řekne, že vybočil z nudného stereotypu:

Dovolená na Maledivách!!!

Nebo aspoň dovolená v Egyptě!

Nebo aspoň wellness víkend v Luhačovicích.

Co se děje u nás, když napíšu, že jsme minulý týden vybočili z nudného stereotypu: vyměňovali jsme kotel. Zlatá nuda, řeknu vám.

Celá ta záležitost je pro mě jeden velký stresíček, protože děda "nic nedělejte, nic neměňte, nic nechci" a můj muž, co má na všechno čas - "v létě to uděláme, někoho seženu, aha, nikdo nemá čas, tak už mám, přijdou na konci září" - takže v půlce října jako na koni!

Máme naštěstí i kotel na plyn, takže teplo i teplá voda byly skoro furt, ale i přesto - nepořádek, cizí lidi v domě - velký krok mimo komfortní zónu. Nový kotel už topí, ale uklizeno, vypapírováno ani zregulováno zatím není. Obávám se, že kotlový stresíček plynule přejde ve vánoční stresíček. A dovolená na Maledivách v nedohlednu!

Když se zrovna nehroutím stresem, snažím se udržet domácnost v pořádku a zásobenou jídlem, to je úkol pro jednoho člověka prakticky 24/7. Taky odhadnout počasí a vyprat a venku usušit co nejvíc prádla. A dokončit sklizně a uložit zahrádku ke spánku. Říkal tady někdo "ještěže je konec bláznivého září, říjen bude klidnější?" Nedávno jsem prohlížela jeden blog, kde si autorka chválila klidný podzim a ukazovala dům plný podzimních dekorací. A já si jenom říkám: kdy? A co já furt dělám, že nic takového prostě nestíhám? Asi mám moc dětí, že jo, ovšem někteří jich mají ještě víc a zvládnou třeba vést schólu a dělat večery chval, tak já prostě nevím. 

Jestli máte nápad, jak to vyřešit, sem s ním. Hodily by se i Hermioniny hodinky, které umí vracet čas. A víte, co bych dělala v tom nastaveném čase? Spala.

Nudné říjnové dny

Třikrát jsem rozepsala článek a třikrát jsem ho smazala, protože byl úplně o ničem. Mám prostě nudný život. Co pořád dělám: vařím, peru, uklízím, sklízím ze zahrady. Chodím do práce nebo jsem doma s Miri. Vrcholem společenských akcí byla školková drakiáda a společné vázání kytiček na Císařské hody. Ovšem, zažíváme jedno vzrušení, ale to zas bych si ráda odpustila. Snad to všichni prežijeme ve zdraví a jestli jo, napíšu, o co šlo.

Tak jenom fotky z dnešní procházky s Miriam, která je - světě div se - po třech dnech ve školce zase nemocná. Rýma, kašel a teplotky - naši staronoví spolubydlící. Ale myslím, že za dva týdny bude zase připravená jít nalovit nové patogeny.

Do té doby - podzim v celé své nádheře.

Na podzimní vlně

 Letos jsem podzim vítala zaúpěním:

"Néé, ještě néé, já chci ještě léto, já chci teplo!!!"

Je to se mnou prostě čím dál horší ( nebo je to tím, že letos toho tepla bylo výrazně míň, než jsme si za poslední roky zvykli.)

Navzdory svému přání jsem definitivně uklidila sandálky, letní šaty i kraťasy. Letos dokonce i Markovy kraťasy. A vytáhli jsme prošívané bundy a softšel, dokonce i Marek. Do ložnice jsem vrátila koberec, místo květinových hrnků piju čaj z hrnku s barevným listím a koupila jsem kilo sójového vosku na výrobu svíček. 

Letošní podzim má i své hezké stránky. První z nich byl Půlmaraton Moravským krasem, hlavně pro ty z nás, co jsme dělali jenom fanouškovskou podporu a místo běhu si šli na kafíčko.

Další z nich je plavání batolat. Odbourala jsem kočárek, Miri to už hezky odťapká. A hlavně vydrží v autobuse v klidu sedět, na jaře to byl silný adrenalin. 

No a taky jsem byla požádána, abych dělala doprovod dětem ze školy na setkání prvokomunikantů. Sice jsem jim dělala katechetku jen půl roku v první třídě, ale nevadí. Tentokrát jsem se i včas dozvěděla o děkanátním autobuse, takže doprava byla o dost jednodušší. Byla teda největší zima ze všech setkání, na kterých jsem byla, nicméně museli jsme na zmrzlinu, protože jsem to slíbila. A největší rarach celé akce byla Miri, nakonec místo toho, abych já hlídala školní děti, všechny ty děti pomáhaly hlídat Miriam. Celkově to ovšem bylo moc prima jako vždycky. 

Dětí jako smetí.

Jeden z dílů seriálu "najdi Miri"

Výlez na věž musí být.

Pečení hostií u Václava a Ludmily jakbysmet.

Petrov stokrát jinak.

Hra na spolupráci.

Anička, nejvytrvalejší hlídačka.

Návštěva u biskupa.

Zmrzlina u kašny.

Malinová, mmmmmm....

Na závěr rande s Nejmilejším.

Koncem minulého týdne u nás mrzlo, takže bye-bye rajčata, cínie, jiřinky a další choulostivé rostlinky.

No a na závěr volby! Výsledek podle očekávání. Vlastně ne, bála jsem se návratu komunistů a z tohoto hlediska dobrý. A máme tam ty ženy, konečně. A proto očekávám, že od teď už jenom ANO, BUDE LÍP a skončí Fialova drahota a svět bude růžový. A běda, jak ne!!