Ne že by se nic nedělo...

...ale tak nějak nestíhám... hlavně stále zapomínám foťák.

V pátek jsme se všemi dětmi podpořili svou účastí Noc kostelů ve Žďárné a v Bukové.

Největší zážitek bylo stát na věži, právě když zvon odbíjel desátou.

Madlenka se tak vystrašila, že začala plakat, a ochotný průvodce Lujz zastavil zvon po čtvrtém odbití.

Snad to nikoho nezmátlo:-)

Dnes už tradiční pouť do Sloupu se žďářeňáky.

Krásné počasí, spousta dětí, spousta zážitků, báječný den!

A doma: bahno na kočárku, bahno na botech, všude oblečení, batohy, krabičky od svačin...

ale půl rodiny spalo a tak jsem si hodila nohy nahoru...

...protože prý málo odpočívám:-)

Zpráva dne

...měsíce...roku...?

Náš Michálek se narodil 17. září. Podle zákona by měl nastoupit do školy až za rok. Ale...
...i když je to proti současnému trendu "prodlužování dětství", prostě jsme chtěli, aby šel do školy už letos.
Do školky chodí od dvou a půl. Brzy mluvil, měl výbornou jemnou motoriku už jako batole.
Od září je ministrant.
Když doma dělá úkoly Mareček, chce je dělat taky.
Aby mohl jít do školy, musí mít doporučení od psychologa z pedagogicko-psychologické poradny.
Na prvním vyšetření nám řekli, že aby mu je dali, musí být ve všem perfektní. No, nebyl.
Dnes jsme na opakovaném vyšetření. Popravdě, nedávala jsem nám žádnou naději.
Takže jsme ráno brzy vstali, jeli si i s Madlenkou zaplavat, v klidu počkali v herně...
Výsledek testů?
I přes drobné nedostatky obdržíme doporučení, protože vzhledem k vysokému intelektu (!) je dobrý předpoklad, že školu zvládne.

Míšo, jsi šikulka!!!

Michálek v přeškoláckém tričku s budoucími spolužáky, s diplomem ze školkové olympiády a Lego jeskyní.

Na pouti

Po letech jsme se včera vypravili do Křtin.

Naše farnost tam na poutě nechodí, ale je to významné místo pro farnost Benešov, odkud pocházela moje maminka.  A  jelikož se cítím taky trochu jako benešačka, tak se k nim rádi připojíme. Když to šlo, tak pěšky. Když to moc nejde, aspoň autem na odpoledne.

Mám to zde moc ráda.

Santiniho barokní perlu Moravy:

Ambity se zvonkohrou

A tady je to pouť v pravém slova smyslu, duchovní i světská, takže i něco dobrého pouťového

Cigáro a cukrová vata

A samozřejmě kolotoče! Nevím, proč si kluci vždycky vyberou skákací hrad a nafunovací skluzavku, za kolotoče to moc nepovažuju

Tentokrát to ani kluci nepovažovali a vyžadovali další, ale zaplatilo se za to, tak na kolotoč opravdický už šla jenom Madlenka (děti nerozmazlujeme, hlavně co se týká kolotočů a hraček)

Její poprvé! Takže s ní jel i tatínek (jednomu z nich se to strašně líbilo a druhému bylo špatně, hádejte komu:-))
Bylo to bezva, i když mši jsme s Magdí prožili takto

V ambitech v trávníku honila kosy

 

 

Pro lepší náladu

Poslední dny mi není moc dobře, bolí mě hlava (což je tedy u mě dost neobvyklé) a jsem unavená...
Jo, vím, je to tím, že jsem prostě přetažená.
V noci se k nám do postele stěhuje naše beruška, která nejradši spí s nožičkama zapříčenýma v mém boku, a když ne v noci, tak nejpozději v 5.15 začne "Mamí....mamííííí....mamííííííííííí....máááámíííííííí..."
a pokračuje to většinu dne (to je tím, že jsem si v jejím 19. měsíci postěžovala, že ještě neřekla "máma" - teď mi to musí vynahradit:-))
A přes den všechno to vaření, praní, uklízení...

Co mi zlepšuje náladu?
Třeba výborná svačina

Jogurt s medem pro Magdí a pro mámu i s karamelizovanými oříšky. Mňam!

 Pohled na rozkvetlou jabloň

A nákupy! Jelikož nejsem řidič a solidní obchody jsou od nás daleko, zvykla jsem si nakupovat v eshopech, a nejlíp na mimibazaru. Tedy především pro děti. Ráda bych nakupovala sobě, ale potřebovala bych, aby nabídka a cena oblečení pro mámy byla tak dobrá, jako nabídka a ceny oblečení pro děti (hlavně pro dcery). Takže máma nic, aspoň ty děti.

Tož to skoro vypadá, že bychom měli vyrazit někam na dovču, že?

A konečně si pořádně odpočnout...

Projekt: léto

Když chci u nás něco vybudovat, přestěhovat, upravit nebo změnit, buď o tom mluvím - což znamená, že se dané věci dočkám tak za rok, dva, tři... - nebo se do toho prostě pustím. A můj muž, když mě vidí, tak radši jde a udělá to.
Už nějaký ten rok mluvíme o tom, že upravíme zahradní posezení.
Původně, za mého dětství, bylo za kamennou zídkou vybetonované místo na ohniště a plochy na tři lavičky a jeden malý stolek. Když se nábytek rozpadl, nahradil ho jiný s jinými rozměry a betonové plochy doplnily dlaždice v trávníku. 
Loni už se začal rozpadat i tento nábytek, beton se drolil, ohniště se propadalo.
Ideálem je nahradit nekvalitní trávník a kusy betonu dlažbou.
Jako zkušená manželka jsem skromná, stačilo by mi srovnat plochu tak, abychom tam v létě mohli umístit bazén. 
Takže jsme začali s klukama kopat drny. Za hodinu přišel MUŽ a vykopal a odvezl všechny betony.
A Míša křičel: "Až vyrostu, bude ze mě taky pořádnej chlap jako tatínek!!!"

Brazílie

Miluju houpání. Bohužel doma (zatím) není prostor ani na houpací křeslo (ale jednou! :-))

Začala jsem ale na zahradě. 

Originální brazilské závěsné houpací křeslo jsem si koupila jako dárek k svátku, 

když jsem čekala Marečka. 

Moc ráda jsem se v něm houpala, často si tam i zdřímla.

Tomu je ale konec.

Včera si na houpačku vzpomněl Míša. 

Zbytek dne se o houpání přetahovali všichni tři.

Tři děti - jedno křeslo - i to je nepoměr.

A co potom chudák matka.

Aby si vyhlídla něco nového.

Jeden tam i svačí...

Kluci se naučili do sítě vylézt sami, teď už je ven nedostanu.

A takhle se u nás s blížícími se prázdninami dělají domácí úkoly (jen ty čtecí, samozřejmě:-))

Taková normální neděle

Přeloženo "nudná". V neděli se snažím plánovat výlety, návštěvy a jiné zábavné aktivity.

Být v neděli jen tak doma a nic nedělat je strašně fajn. Když je to tak jednou za půl roku.

Když se to povede dva týdny po sobě, je to prostě nuda.

Trávit neděli doma má navíc několik hlavních nevýhod:

1. vždycky se všechno sní

2. všude je strašný nepořádek

3. matka, která nedostala svoji nedělní dávku "vybočení ze stereotypu", 

je protivná, nervní a zlostná. A řve.

A otec, tváříc se, že nezná důvody její blbé nálady, je po tom všem všechno možné, 

jen ne chápavý, milý a vstřícný.

Po "nudné neděli" tak zpravidla přichází "tiché pondělí".

Co na tom. Vždyť přece ticho léčí!

Včera bylo navíc poněkud chladno. Udělali jsme aspoň výpravu na hřiště. 

Aspoň ty děti aby byly spokojené.

Cyklistická sezóna zahájena!

A to pořádným výletem: až do Němčic!

Přesnou vzdálenost neznám (čas pořídit aspoň na jedno kolo tachometr), odhadem jsme ujeli tak 14 km, já s Madlenkou 24, protože jsme se i vraceli. 

(Kluci se zpátky svezli autem.)

Původně jsme mysleli, že si kluci letos vystačí se svými koly z loňska, ale Míša hodně vyrostl a kolo, na které loni skoro nechtěl sednout, mu bylo najednou malé.

A abychom nekupovali zbytečně další malé kolo, vzal si Marečkovo a Markovi jsme pořídili nové.

(To už tak bývá, ve velkých rodinách, mladší jenom dědí a dědí...)

Ale abychom byli spravedliví: i Mareček doteď kola dědil, a tohle nové není nové ( i když tak vážně vypadá).

Michal je našel za super cenu na bazos.cz.

 

 

 

 

 

 

 

Na konci pořádného výletu musí být pořádná bašta: letošní první opékání špekáčků. 

Oheň vzplál za vydatné podpory malých pomocníků.

 

 

A náš milý hostitel, toho času opět pracovně v Japonsku. 

Miro, hlavně se v pořádku vrať!

Voda v zahradě

Můj sen od dětství: mít na zahradě vodu. 

Rybník. Jezero. Fontánku. Potůček. Aspoň pítko pro ptáčky!!!

A pořád žádný nápad, jak to udělat. 

Místa málo, peněz málo...

A pak, letos jsem to vymyslela. A mám je. Svoje jezírko. Není úžasné?

A jak jsme je nakonec udělali? Koupili jsme ten největší květináč, který měli u nás v obchodě.

Na místě, které mám už nějaký čas vybrané, jsme s klukama udělali velkou díru.

Předtím, než jsme květináč usadili, jsem jámu a její okolí vyložila černou netkanou textilií. 

A pak stačilo plast obložit kameny zevnitř i zvenku a jezírko je na světě!

Do jezírka snad časem přibude nějaká rostlinka, ideálně leknín.

A okolí se doufám brzy zazelená a rozkvete!

 

Ještě z letošních čarodějnic

Byla strašná zima, nikam se mi nechtělo, ale nakonec jsme šli. 

Pokaždé si vzpomenu, jak jsme s pálením čarodějnic u nás v dědině začínali.

Před 15 lety, u Káti na zahradě, v deseti lidech.

Poslední roky bývají čarodějnice na hřišti a lidí chodí asi tisíc!!!

Letos Mareček provětral svůj kostým černokněžníka

Zato Míša se odmítl převlékat.

(Povšiměte si, že soutěže probíhaly během fotbalového zápasu. Vtipné, že?)

Magdalenka pokecala s Davídkem z plavání

 

Myslím, že si postěžovala, že maminka jí slibovala krásný kostým, ale nakonec zůstalo jen u efektní tylové sukýnky. Vzhledem k velmi chladnému počasí jsem energii věnovala hlavně tomu, abych na ni navlékla dost vrstev, a navrch zbyl jen růžový kabátek, takže čarodějnicky moc nepůsobila. Ani černý plášť a šátek přes čepičku tomu moc nepomohly. No co, příště. Ale roztomilá je, nemyslíte?