Tahle změna začala už loni, ale nestihla jsem to zdokumentovat. A vyprovokovali to sami chlapci: chtěli fakt velké stoly a u stolů šuplíky na věci. Navzdory tomu, že jsem Markovi říkala, že to bude u té vlhké zdi plesnivět, využil tátovy dobré nálady a společné cesty do Brna a rovnou si tu komodu přivezl z Ikea. Vyhodil (na stavbu) původní sķříňku a sestavil dlouhé stoly.
Mně se to nelíbilo, protože zbylo málo místa mezi židlemi a komodou. A někdy s tím přišla odvážná myšlenka, že vlastně není potřeba úzká skříň a vedle ní komoda, že by byla mnohem lepší velká skříň, ideálně Pax z Ikea, ve které můžou mít šuplíky na prádlo i ramínka s košilemi a obleky a bundami. Na velkou skříň pochopitelně nebylo místo, ovšem rozdělovací příčku mezi pokoji tvoří stará obýváková skříň, a kdyby se ta vyhodila, tak by místo bylo.
Nastalo moje oblíbené třídění a minimalizování: prostě jsem musela věci ze tří skříní srovnat do dvou. To se mi docela jednoduše povedlo, hlavně jsem zrušila výstavu porcelánu a skla a udělala tam knihovnu. Půlku skříně určené k likvidaci zabírala televize - ale já jsem si uvědomila, že se na televizi v obýváku stejně dívá jen Magdí (a stejně obvykle na YouTube) a celá rodina akorát na štědrovečerní pohádku - takže se obejdeme bez televize. Stejně odešel tou dobou setop box u staré televize v kuchyni, takže se televize prostě přesunula do kuchyně.
 |
| Původní skříně. Už bez televize. |
Nákup a sestavení skříně by bylo na další článek - naštěstí jsem to sledovala jen z povzdálí. Samozřejmě jsme nemohli jet pro skříň v létě, když byla v akci, ale až na podzim při cestě k doktorovi v Brně. Mezitím jsme si doma od drahého vyslechli "proč, kdy, na co, nechci nic z Ikey", následně si údajně zaměstnanci Ikea vyslechli proslov škaredých slov zakončený "příště si tady tu skříň budu muset i sám vyrábět!" (kdo nakupoval v Ikea podle plánovače, ten pochopí.)
A pak ten stres, co řekne děda, že vyhazujeme další skříň - ale neřekl nic. Dostali jsme jen významné pohledy.
Takže místo jedné staré skříně z nábytkové sestavy, staré úzké skříně na oblečení a komody přibyla v pokoji velká prostorná hezky uspořádaná skříň, kam se chlapcům vleze všechno - i lyžařské kalhoty a zimní bundy. U Magdí to taky prokouklo, protože jsme záda skříně částečně natřely na bílo a částečně polepily tapetou.
 |
| Tahle to pak vypadalo u Magdí. U kluků jsem to nevyfotila. |
A tahle proměna mě natolik nadchla, že jsem rovnou naplánovala další. Ve zbytku obývákové sestavy totiž zbyly v podstatě jen knížky a Magdiny věci do školy a tak se daly staré komplikované skříně nahradit jednoduchou policovou knihovnou (překvapivě z Ikea).
Na začátku prázdnin jsme teda u kluků vymalovali - ano, to bylo to drama s neplánovaným škrábáním zdi. Kontrolu u zubaře využili ke koupi nové židle k počítači pro Michala. A protože drahý odmítl znova jet do Ikea pro nábytek, využila jsem možnost dopravy domů. Za 500,- slušné, když si uvědomím cenu nafty, cestu a pobíhání a hledání ve skladu.
 |
| Mezistav u kluků. Stará židle, divně pověšené obrázky. Ale vymalováno na bílo. |
Pak jsem projevila velkou dávku trpělivosti, když jsem nechala krabice s knihovnou týden ležet (jeli jsme na tři dny pryč a pak vyřizovali kde co.) A pak konečně přišel ten čas: vyrovnat všechno ze skříní, rozebrat je (ve skutečnosti je Marek rozbil kladivem a děsně si to užíval, úplně ho chápu) (ano, jsme nevděční parchanti a nevážíme si těžkého, tmavého, dřevotřískového nábytku po předcích.)
Chlapci sestavili knihovny a přitom se rozhodli úzké police otočit do svého pokoje, což je super nápad. Pokoj se nám fakt líbí. A hlavně je praktický! A o to šlo.
 |
| Tadá! Velkokapacitní šatní skříň a police. Ve vozíku deky a roznošené oblečení. |
 |
| Michalův stůl s novou židlí. Dobře pověšené obrazy. |
 |
| Chlapci jsou už rok vedle sebe a prý dobrý. |
 |
| Markův stůl. |
Dřívější stav u kluků najdete tady.
A příště od Magdí.
