Připraveni

 Tak já po čtyřech letech kompletní přípravný týden. V tomhle jsem fakt ráda za to, že jsem chodila při rodičáku do práce: nástup téměř nebolel. Tak ale samozřejmě jsem chtěla jezdit na kole, a dva týdny zpět jsem si prorazila na svém kole duši, a když jsem vyrazila na Magďulině kole, hádejte, co se mi stalo kousek za dědinou, na té škaredé kamenité cestě s málo nafouknutými pneumatikami. Haha. Hlavně že: loni jsem přijela pozdě a bylo to trapné, letos přijedu včas. Hmmmm. Než jsem kolo dotlačila zpátky a než mě drahý hodil do školy, už zase jsem vpadla do rozběhlé úvodní porady.

Ale doma to bylo dobrý: když tak hezky zvládli mou nepřítomnost minulý týden, v klidu jsem předala dítě, instrukce i úkol uvařit oběd i dědovi. A je to fakt paráda, když člověk ráno akorát vypraví sebe a jede, a když se vrátí, má na plotně oběd. Dokonce jsme zvládli i návštěvu Áni. A ve čtvrtek večer si Magdí odjela do N. a službu přebral Marek - ten už jen relaxoval po třech dnech v Beskydech. Jsou šikovní.

Sobota po x- týdnech správně pracovní, konečně se začalo chystat dřevo na zimu. Zapojili se všichni kromě mě a třetina zásob na zimu se zvládla. V noci na sobotu taky pěkně sprchlo, takže jsem rovnou mohla okopat a namulčovat kůrou a odřezky květinové záhony. 

Teď už jenom nabrat síly, nechat účinkovat to požehnání, co jsme dnes dostali v kostele (speciální učitelské) a v úterý hurá na to!!! Ať nás síla provází:-)

Cesta do školy už na mém opraveném kole.

Samozřejmě vytisknout a svázat moje učebnice do chemie.

Letní proměny: u Magdalenky

Pokračování z minule, tentokrát míň řečí a víc obrázků. 

K Magdalen jsme přesunuli i křeslo, miluje je, buď tam háčkuje nebo čumí do mobilu.

Obrázky si dala do nových rámečků a vyměnili jsme obývákovou olejomalbu chaloupky za sněženky. 

A hlavně nové knihovny! Akorát ty housle se tam těsně nevejdou.

Ta postel je samozřejmě vždycky takhle dokonale ustlaná:-)

Kytky pokojovky na komodě.

Jediná stará skříň, co tam zbyla. Zřejmě ji natřu.

Je to velmi bílé a velmi svěží.

Akorát ty housle čouhají :-)

Letní proměny: u kluků

 Tahle změna začala už loni, ale nestihla jsem to zdokumentovat. A vyprovokovali to sami chlapci: chtěli fakt velké stoly a u stolů šuplíky na věci. Navzdory tomu, že jsem Markovi říkala, že to bude u té vlhké zdi plesnivět, využil tátovy dobré nálady a společné cesty do Brna a rovnou si tu komodu přivezl z Ikea. Vyhodil (na stavbu) původní sķříňku a sestavil dlouhé stoly. 

Mně se to nelíbilo, protože zbylo málo místa mezi židlemi a komodou. A někdy s tím přišla odvážná myšlenka, že vlastně není potřeba úzká skříň a vedle ní komoda, že by byla mnohem lepší velká skříň, ideálně Pax z Ikea, ve které můžou mít šuplíky na prádlo i ramínka s košilemi a obleky a bundami. Na velkou skříň pochopitelně nebylo místo, ovšem rozdělovací příčku mezi pokoji tvoří stará obýváková skříň, a kdyby se ta vyhodila, tak by místo bylo. 

Nastalo moje oblíbené třídění a minimalizování: prostě jsem musela věci ze tří skříní srovnat do dvou. To se mi docela jednoduše povedlo, hlavně jsem zrušila výstavu porcelánu a skla a udělala tam knihovnu. Půlku skříně určené k likvidaci zabírala televize - ale já jsem si uvědomila, že se na televizi v obýváku stejně dívá jen Magdí (a stejně obvykle na YouTube) a celá rodina akorát na štědrovečerní pohádku - takže se obejdeme bez televize. Stejně odešel tou dobou setop box u staré televize v kuchyni, takže se televize prostě přesunula do kuchyně. 

Původní skříně. Už bez televize. 

Nákup a sestavení skříně by bylo na další článek - naštěstí jsem to sledovala jen z povzdálí. Samozřejmě jsme nemohli jet pro skříň v létě, když byla v akci, ale až na podzim při cestě k doktorovi v Brně. Mezitím jsme si doma od drahého vyslechli "proč, kdy, na co, nechci nic z Ikey", následně si údajně zaměstnanci Ikea vyslechli proslov škaredých slov zakončený "příště si tady tu skříň budu muset i sám vyrábět!" (kdo nakupoval v Ikea podle plánovače, ten pochopí.)

A pak ten stres, co řekne děda, že vyhazujeme další skříň - ale neřekl nic. Dostali jsme jen významné pohledy. 

Takže místo jedné staré skříně z nábytkové sestavy, staré úzké skříně na oblečení a komody přibyla v pokoji velká prostorná hezky uspořádaná skříň, kam se chlapcům vleze všechno - i lyžařské kalhoty a zimní bundy. U Magdí to taky prokouklo, protože jsme záda skříně částečně natřely na bílo a částečně polepily tapetou.

Tahle to pak vypadalo u Magdí. U kluků jsem to nevyfotila.

A tahle proměna mě natolik nadchla, že jsem rovnou naplánovala další. Ve zbytku obývákové sestavy totiž zbyly v podstatě jen knížky a Magdiny věci do školy a tak se daly staré komplikované skříně nahradit jednoduchou policovou knihovnou (překvapivě z Ikea). 

Na začátku prázdnin jsme teda u kluků vymalovali - ano, to bylo to drama s neplánovaným škrábáním zdi. Kontrolu u zubaře využili ke koupi nové židle k počítači pro Michala. A protože drahý odmítl znova jet do Ikea pro nábytek, využila jsem možnost dopravy domů. Za 500,- slušné, když si uvědomím cenu nafty, cestu a pobíhání a hledání ve skladu.

Mezistav u kluků. Stará židle, divně pověšené obrázky. Ale vymalováno na bílo.

Pak jsem projevila velkou dávku trpělivosti, když jsem nechala krabice s knihovnou týden ležet (jeli jsme na tři dny pryč a pak vyřizovali kde co.) A pak konečně přišel ten čas: vyrovnat všechno ze skříní, rozebrat je (ve skutečnosti je Marek rozbil kladivem a děsně si to užíval, úplně ho chápu) (ano, jsme nevděční parchanti a nevážíme si těžkého, tmavého, dřevotřískového nábytku po předcích.)

Chlapci sestavili knihovny a přitom se rozhodli úzké police otočit do svého pokoje, což je super nápad. Pokoj se nám fakt líbí. A hlavně je praktický! A o to šlo. 

Tadá! Velkokapacitní šatní skříň a police. Ve vozíku deky a roznošené oblečení.

Michalův stůl s novou židlí. Dobře pověšené obrazy.

Chlapci jsou už rok vedle sebe a prý dobrý.

Markův stůl.

Dřívější stav u kluků najdete tady. 

A příště od Magdí.

Velký letní úklid

 Co by to bylo za léto, kdybych nepřerovnávala, nepřeorganizovávala a neminimalizovala! Marek mi kdysi vykládal, jak jim do skupinového chatu kamarádka poslala fotku bájné rodinné mandolíny z 19. století, kterou slavně objevili při úklidu před malováním, a Marek jí na to napsal jenom: "Tak to by se u nás nestalo." Jasně že ne, já po těch letech nenacházím ani překvapení v podobě starých holínek nebo pečlivě střežených prázdných krabic. Letos jsem konečně sklep proběhla za deset minut, ometla pavučiny, omrkla těch pár květináčů, kbelíků a hotovo. Ideální stav, aspoň v některých částech domu.

Kouzlo organizace pak spočívá v tom, že každý rok vyhodíte nepotřebné věci a na jejich místo přesunete jiné. Loni jsme do sběrného dvora odvezli autosedačku pro miminka a cestovní postýlku, protože tohle už nikdo nechce, a pro změnu jsme na jejich místo uložili plyšáky ve vakuovacím pytli, protože tyhle nevyhazuj. Letos jsem se s radostí zbavila prastarých koberců, hromady kabelů od bůhvíčeho a samozřejmě kopy textilu. Taky jsem začala minimalizovat svoje zásoby časopisů. Ty se naštěstí dají hezky využít ve školním tvoření a pak při sběru papíru. Nachystala jsem zase slušnou hromadu do swapu, protože co jsme nepotřebovali deset let, to už asi nebudeme potřebovat nikdy, ale úplně to vyhodit je mi líto. A pak je mi teda líto těch domácností, které se těmito krámy zahltí, ale sním o tom, že si to vezme někdo třeba do svého prvního, zatím úplně prázdného bytu. No a nejlepší je, že už na tyto akce nejsem sama: Marek má řidičák a ve vyhazování mě zdatně podporuje a hlavně ty krámy hned odváží bez zbytečného sentimentu. 

Teď si možná říkáte, co furt uklízím a přerovnávám. Já hlavně dělám systém! Marii Kondo jsem nestudovala, ale četla jsem o ní a její systém mě nadchl. Je to geniálně jednoduché: dáváte stejné věci ke stejným. V našem domě se totiž obvykle dávaly věci tam, kde zrovna bylo místo. Takže v dětském pokoji byly ve skříni záclony a závěsy do celého domu, část fotek a alb byla vedle povlečení, druhá část v obýváku vedle krabice s bižuterií a podobně. Nutno říct, že jsem tenhle systém zpočátku přebrala a teď často dlouho přemýšlím, jak věci přesunout, aby to dávalo smysl. A mezitím je samozřejmě potřeba se zbavovat zbytečností.

Ale když takhle trávíte spoustu času přebíráním a vyhazováním starých krámů a dědictví po předchozích generacích, tak se rychle naučíte vůbec ty věci do domu nepouštět. U každé věci teď přemýšlím, jestli ji musíme mít, jestli ji využijeme, a kam ji dáme. Případně pořizujeme kus za kus: něco pořídím, až když něco jiného vyhodím. 

Největší akce byla letos výměna skříní u děcek v pokoji, o tom se rozepíšu jindy. A největší odměna je pro mě užívat si uspořádaný, uklizený prostor. To mi vyplaví víc endorfinů než výhra v loterii :-)

Všimli jste si, že při velkém úklidu vzniká velký nepořádek?

Šuplíky malé slečny a oblíbené před...

...a po.

Před 

Po

Před 

Po. Tento stav ale obvykle dlouho nevydrží. 

V novém roce

Už jsem psala mockrát, že začátek občanského roku moc neprožívám. A letos jsem se vyloženě těšila na návrat do institucí. Teda na rovinu: hlavně jsem se těšila, až zbytek rodiny nastoupí do instutucí. (Můj muž minulé pondělí: "Dneska jsem si ještě vzal dovolenou." Já zděšeně: "Proč???!!!!!") Prostě dlouhé vánoční prázdniny pro mě znamenaly hlavně 16, slovy ŠESTNÁCT dnů, kdy jsem musela vařit, a to převážně sváteční jídla pro sedm lidí, včetně dvou nenasytných puberťáků, jednoho batolete a jednoho chuťově velmi konzervativního důchodce. A pak po tom vaření uklidit. Uf, náročné. 

Předsevzetí si stejně jako každý jiný rok nedávám. Mám jenom přání, plány a cíle, a počítám s tím, že mnohé z nich nevyjdou. Jenže bez plánů a cílů to nejde, to pak člověk podle mě životem jenom bloumá. Já teda ještě plánuju čím dál opatrněji. Na první stranu diáře jsem si mezi celoroční cíle napsala například před třemi lety: zasadit u stavby jabloň. Před dvěma lety jsem to měnila na "konečně zasadit jabloň", loni to bylo "zkusit zasadit jabloň" a letos už jenom "možná bychom mohli zkusit zasadit tu jabloň!" No tak uvidíme! Aspoň to místo pro ni už máme nachystané. 

A ještě jeden plán prozradím: neustále se obklopovat květinami. Začala jsem hned první lednový týden: když si člověk v květinářství vybere jen dva kousky a ne celou kytku (kterou stejně doma rozeberu a přeskládám), tak ho to skoro nic nestojí - a ta radost! 

Z čeho se radujete v novém roce vy?

Prosinec v obrázcích

 ... aneb co se jinam nevešlo a nestihla jsem publikovat. 

Adventní koncert ZUŠ.

Vzala moji čepici a koukala, jak sněží. 

Legrační pseudochaloupky jste už viděli. 

Moc dobré byly 😉

Bílou vánoční hvězdu jsem si úspěšně usušila.

Na terase jedlička z nuceného výseku.

Svatá Lucie a za ní povedená adventní hra pro děti (díky Lidu).

Rorátní tma.

Holčičky na rorátech.

Poprvé na saních. 

Z ložnice

Poslední díl letošního letního seriálu o našem bydlení.

Změny v ložnici odstartovalo vystěhování Magdalenky. Kromě normální dlouhé postele a prostorné komody na oblečení získala velký stůl a klid od rodičů, a to je k nezaplacení!

My jsme první výraznou změnu v ložnici vlastně udělali loni, když jsme se konečně dohrabali do studia zdravého spaní a vybrali jsme nové matrace. Ty stávající jsme vybírali před svatbou, já chtěla tvrdou, Michal měkkou, no výsledkem byl kompromis, ze kterého jsme byli oba nešťastní: na Michala byla tvrdá a na mě měkká. Výběr nových matrací byl taky bojovka, já měla tenkrát naražená žebra a každý leh a zvedání jsem protrpěla, a po výběru jsme se potkali se švagrem, který nám vykládal, jak byly jejich nové matrace tak hrozné, že je nakonec vyhodili a vrátili se k těm starým. To mě dost vyděsilo! Nicméně naše nové matrace jsou super. Krásně se na nich spí od prvního dne.

Ta jedna známá: "Nový matrace, jooo? A budou aspoň zdravotní? Ortopedické? S línou pěnou? Nebo nějaký šunty, co teď všude prodávají?"

Já: "Já nevím, vybrali jsme je v Dobrém spánku. "

Ona: "Cože? V nejdražším obchodě v okolí? A to na to máte, jo???"

Tak si vyberte.

Když nám z ložnice zmizela Magdalenčina postel a Mirinčina prozatímní komoda s přebalovacím pultem, měla jsem pocit takového prostoru, že jsem uvažovala i o houpacím křesle. No ale tolik místa tam zas není, že jo. Posunuli jsme skříň, jednu komodu využili na plínky, domeček po Magdí jako knihovničku a poličku. A všechno Mirinčino oblečení se krásně vešlo do skříně do ségře.

A konečně se mi povedlo sehnat pěkné plakáty do rámečků na zeď. Kytičkové. Miluju je.

U Magdalenky

Vystěhovali jsme Magdalenku z ložnice. Ne na ulici, samozřejmě. Udělali jsme jí pokoj z něčeho, čemu jsme do teď říkali obývák. On to byl obývák hlavně podle nábytku, který pořídil děda s babičkou, a podle televize. Jinak jsme to využívali jako obývák jenom na Štědrý večer, ve zbytku roku zde stejně vegetila hlavně Magdalenka.

Úpravy obýváku na holčičí pokoj by byly jednoduché a zábavné, kdyby mohl být první logický krok: vyhodit starý nábytek a nepotřebné věci. Jenomže to právě nešlo, protože děda. A protože můj muž, který mi stále tvrdí, že se jednou odstěhujeme. A pak vrátíme dědovi obývák, jak byl. 

Takže zase proběhly úpravy ve stylu "z prdu kulička." Podařilo se mi prosadit vyhození aspoň polorozpadlé skříně a hlavně prastarého nepohodlného gauče, který jsme všichni nenáviděli, protože se na něm prakticky nedalo sedět. 

Pak jsme vynesli na půdu dvě staré židle a stůl jsme otočili a natřeli na bílo. 

Skříň jsme otočili a polepili světlou tapetou. 

Místo starého gauče jsme nastěhovali postel. Ta se k nám dostala skoro zázračně: Iveta měla navíc přesně takovou, jakou jsme potřebovali.  Novou matraci si Magdí vybrala v Jysku a novou komodu na oblečení v Ikea.

Pak už stačilo vyměnit obrazy, přidat kytky a přestěhovat věci. 

Vzhledem k okolnostem je z toho myslím docela hezký pokoj.

Starý nábytek.

Nový nábytek. 

Skříň zatím bez tapety.

Tapeta, nové povlečení, starý koberec a stolek pryč.

Nad postelí světýlka a dekorace "made by Magdí"

Ten věk mezi dítětem a dospíváním. 

Bílý stůl.