Léto letí

 Magdí se vrátila z tábora zrovna na svůj svátek. 

Oslavili jsme obojí první letošní opékačkou. 

Takový dyzajn ohniště nevymyslí ani Ferdinand Lefler.

Pro někoho první opékačka v životě. 

Radši žužlala mikinu.

Karty s puberťáky.

Oslavenkyně.

V neděli pouť do Sloupu a první velký logistický problém: šest lidí a auto pro pět. Nakonec si Marek udělal cyklopouť. 

Odpoledne s holkama návštěva u tety v Brně a noční akce v nákupním centru. Magdí si to přála k svátku, "aspoň se projít po obchodech." Koupili jsme pizzu a v Jysku hodiny za 60 Kč Michalovi do práce. Vyfotili Míšovi Lego sochy a prošli hračkářství a dítě z dědiny spokojené. Miriam si o tom myslela svoje a dávala to najevo, chuderka. 

Já jedu zavařovací maraton, ale už vidím světlo na konci tunelu. Letní maliny skončily, rybíz jsme otrhaly dnes a okurky vidím ještě na dva sběry, pak už budu rozdávat. Jablek je letos naštěstí přiměřeně. 

Přinucena pomáhat.

Úroda slušná. 

Aktuální mírné ochlazení jsme uvítali a ještě víc tu trochu deště, co nám byla dopřána. Konečně zrají rajčata a plodí cukety. Slunce svítí a svět je krásný!

Vlna veder

 Zachvátila i naši vísku, nevídáno!

(Zlí jazykové totiž tvrdí, že jsou u nás jen dvě roční období: zima a ku.evská zima.)

Samozřejmě si vedra náležitě užíváme: jedno dítě na táboře, druhé v rekonvalescenci po návratu z poněkud náročného cyklotábora (z Prostějova do Tater na kole, vysokohorská turistika jako bonus), třetí z horka nemůže spát a furt je u prsu a čtvrté sklátil nějaký moribundus, takže leží v posteli s horečkami.

(A teď hádejte, které dítě je které!)

Začaly plodit okurky, zrát maliny a padat letní jabka, jako obvykle všechno naráz, takže se snažím zavařovat, dělat přesnídávku a marmeládu. S miminem to jde ztěžka. Ochotné a schopné chůvy tento týden nejsou, takže práce na hodinu roztahaná na celý den. Ale špajz se pomalinku plní. Jasně, mohla bych se na to letos vykašlat, jenomže jednak by mi bylo líto, kdyby všechny ty dary léta měly bez užitku opadat a shnít, a taky by nám chybělo, kdybychom v zimě neměli po čem sáhnout. Protože taková naše domácí marmeláda... mmmmmmňam! A na přesnídávku nám přibude další strávník. 

Můj život se scvrkl na vaření, uklízení, praní, kojení a přebalování (a to zavařování aktuálně). A je to vlastně fajn. Ve vedru mi ke štěstí stačí třeba už dvě hodiny spící dítě, nemocný bez horečky, umytá podlaha nebo ledová káva. A co teprve, když se to dostaví všechno současně! 

Horko.

Takže zahodit oblečení a na bříško. 

A trocha učení s kontrastními kartami od Andrey Tachezy.

Každá matka je nejšťastnější, když její dítě spí. 

Ze zahrádky

Aneb jak to letos vypadá v půlce července. 

Nestíhám udržovat záhony podle svých představ a zase se učím nebýt náročná a neřešit každý plevel. 

Kupodivu, mrkev a petržel vysetá dětmi krásně roste. Cibule je na tom trochu hůř, cibulky byly dost na husto, ale jinak dobrý. Hrášek v podstatě sklizený. Letos, snad díky deštivému jaru, pěkná úroda jahod. Rukolu mi sklidili dřepčíci.

Zasadila jsem dvě cukety a tři dýně. Mám jednu cuketu a čtyři dýně. A na té cuketě žádné plody. Taky mám míň okurek a začaly plodit až teď. Z vysetých fazolí roste jedna. Rajčata přestávají být mrzká. Zato salát je luxusní, rozdávám i sousedům.

Inu, jako vždy, něco se urodí, něco ne, svět je v rovnováze. 

Moje smíšené kultury: celer, dýně, salát a kopretiny.

Hlávky salátu jak z reklamy. 

Letos mám i cínie.

Na začátku těchto nádherných lilií byla jedna seschlá cibulka z výprodeje v Kiku. Pak že zázraky nejsou.

Růže s vtipným názvem Whiskey. 

Slunečnice ze vzklíčených semínek pod krmítkem.

Zato tyto lilie mi furt žerou ňáké mrchy. Jen dvě, ale voní po celé zahrádce. 

Konečně po deseti letech se mi zkřížily slézové růže a místo žlutých mám růžové. 

Ve dvou odstínech. Tato roste v keři rybízu, ještě, že jsem ji nevytrhla!

V meziprostoru chrpy. 

Nakonec si ta slézová růže s rybízem vcelku rozumí.

A máme i tu původní žlutou. 

Kopretiny z loňského výsevu jsou zde jen dočasně. 

Ale sluší jim to velice.

Na začátku prázdnin

Konečně teplo. Zatímco zbytek republiky omdlévá horkem, u nás se konečně oteplilo na letní tílka. Hurá sláva. 

Trochu opožděně jsme s Mirinkou zahájily poutní sezónu: první Mirinčina mše, venku u kapličky ve Valchově. 

Pár dní na to druhá u kapličky v L.

Pouť v L. klasika, rodina, chlebíčky, koláčky, sladkosti, další jídlo - no, jak o pouti, kopa řádících dětí, Kamil v Dolomitech, takže prý jdou na ryby sami, Michal vymyslel jako návnadu slimáka a pak se s Dominikem dohadovali, čí chybou nic nechytili. Taky liják, takže holky nestihly ani ten skákací hrad.

Blbinky. Miriam v Andulčině kočárku pro panenky.

První prázdninový výlet do Plumlova.

Omrknutí nikdy nedokončeného zámku,  procházka kolem přehrady a první kojení v plážovém lehátku.

Magdalenka s kamarádkami si na zahradě postavily stan a dvě noci v něm spaly. Předcházela tomu důkladná příprava, mikrovlnka nám od popcornu smrdí ještě dnes.

V sobotu oslava Františkových narozenin. Bylo to fajn, i když já trávila spoustu času drndáním kočárku, chováním mimina nebo v kojícím koutku. Ale Hanka s dvojčaty tam byla dvakrát tak často (logicky). Domů jsme se nechali dovézt, a abysme se s řidičem vešli do auta, využili jsme nabídku a Magdí poslali do Němčic na miniprázdniny. Měla tam bazén jen pro sebe, na oběd grilované maso a odpoledne výlet za táborníky. To se někdo má!!!

Hrdá matka

 Marek ukončil základku.

Z jeho školy jsem nebyla nijak zvlášť nadšená, což ovšem neznamená, že bych si nevážila těch pár skvělých učitelů, které tam potkal. 

Do kolektivu třídy moc nezapadal, po covidových letech se z něj stal takřka asociál (když jsem potkala bandu jeho spolužáků s elektronickou cigaretou v jedné ruce a s energeťákem nebo pivem v druhé ruce, tak jsem byla snad i ráda.) A jak jsou děti generace Z odvážné, místo aby se z nezájmu spolužáků hroutil, udělal z toho pózu. Marek, co nosí černé oblečení a sleduje anime. Taky Marek, co musí doma pomáhat a má omezený čas na počítači a čas na hry. A taky, chudák největší, musí chodit do kostela. A pak vám ten chudáček řekne, že je rád, jak jsme ho vychovali.

Při slavnostním předávání vysvědčení mi taky došlo, že se nám rozpadla parta rodičů. Svedlo nás dohromady datum narození našich dětí a pak jsme se potkávali na vítání občánků, u doktora, ve školce, s některými na koncertech ZUŠ, s jinými jsme chystali přijímání v kostele, po mailech jsme řešili průser se šikanou v 5. třídě, potkávali jsme se na rodičákách a ještě jsme i pomáhali řešit dárek pro třídního. A nazdar, párty končí. 

Marek ukončil základku se samými jedničkami a odměnou za výborný prospěch a reprezentaci školy. Vždyť to píšu, hrdá matka. Je to čistě jeho úspěch, od nás nechtěl nic, jenom velmi zřídka něco dovysvětlit. Docela posun od prvňáka, který se dokázal hodiny vztekat u domácího úkolu na tři řádky a od kluka na online výuce, který zásadně vstával minutu po začátku hodiny. A kterému byly známky ukradené. Asi dospěl nebo co. 

Aktuálně Marka nemáme doma, tráví čas se salesiány, jedou na kole do Tater, kde budou dobývat horské vrcholy. To bylo řízení Ducha svatého, že jsem před šesti lety zahlédla nabídku ministrantského tábora a objevili jsme prostějovské shm. Dělají našim dětem krásné léto. Teda doufám, protože Marek samozřejmě neposílá žádné zprávy. Ale dva týdny na horách - kdo by si to neužil?

Slavný okamžik. 

Umíte fotit s miminem v náručí? 

A jedna zvlášť mizerná fotka tabla. Z náměstí ĺ

Na památku. 

Zde už cyklisti na začátku výjezdu. Markovo kolo je to nejšpinavější.