Podzim u nás doma

Tak už to neukecáme.

Je podzim.

Dneska jsem vyprala a uklidila poslední letní oblečení, 

protože letos už je vážně nebudeme potřebovat.

Doma se objevují podzimní dekorace.

Večer zapalujeme svíčky.

Přichází čas dlouhých večerů, horkého čaje a pohádek...

Ach, jak mám tohle období ráda.

(No jako zbytek roku, směje se mi Michal, 

že takhle roztouženě komentuju každé roční období. 

No co, lepší, než kdybych pořád nadávala, ne?:-))

A takhle nějak u nás školáci píšou úkoly.

Pohledy jsou upřené do rohu kuchyně, kde Madlenka hledí

na Kouzelnou školku.

Samozřejmě mají svůj pokoj a svůj pracovní stůl.

Ale myslím, že úkoly ještě chvíli budeme psát společně tady.

Ovšem hned, co zhasnem televizi:-)

Až moc akční

Jeden by si pomyslel, že s koncem léta se konečně dostaví trochu klidu.

Ale kdepak!

Minulý týden:

pondělí náboženství a odpoledne misijní klubko

úterý plavání

středa rodičovské schůzky a pak školská rada

čtvrtek setkání katechetů z děkanátu

pátek dětská mše + uklidit a uvařit na sobotu

sobota setkání redaktorů farních časopisů v Brně

neděle farní cyklovýlet

Ještěže dnes máme toho Václava!

 Pár fotek z neděle. 

Na kolo byla už dost zima. Tempo bylo vražedné.

Trasa vcelku nezajímavá.

Cíl neurčitý.

Ale zúčastnili jsme se. A o to šlo. Asi.

Doma jsme si dali horký vanilkový puding s malinami a šlehačkou a strouhanou čokoládou.

A to bylo nejlepší na celém výletě!

Září v zahradě

Vrchol sezóny.

Dozrávají rajčata i podzimní maliny...

...kytky ještě kvetou...

...dokonce i ibišek, který maminka dostala před lety od sousedky - letos poprvé!

Bude to tím, že jsem ho ze západního svahu, kde každou zimu omrzl,

přesadila mezi růže, kde se mu evidentně daří.

A já sklízím. 

Mám zdatnou pomocnici.

Stala se ze mě velkopěstitelka dýní! Doporučuju, je to rostlina pro začátečníky. 

Nic moc nechce a hodně dává.

A nakonec terasa a dědou nově opravený a natřený plot.

Z nedělní oslavy

Odpoledne přijeli popřát Michalům babička s dědou, 

můj brácha a Michalova ségra s rodinami.

I když se návštěvy nesešly úplně naráz, 

v jeden moment u nás běhalo 8 dětí od dvou do devíti let.

Bylo to divoké.

Největší narozeninovou zábavu obstaraly šátky: 

kluci byli Ninjové a holky princezny.

 

Eliška, Verunka, Madlenka, Vojtíšek, Mareček, Míša, Lucka a Dominik

 A já jsem přeoslavovaná. Už žádné dorty, chlebíčky, křupky ani tyčinky.

Aspoň do listopadu:-)

Katechetka

Po loňském zažití jsem letos naběhla do procesu zlehka a s kytarou.

Nastudovala jsem si metodickou příručku, která málem určuje, 

kterou rukou mám kam ukázat,

kolik udělat kroků a jak nakreslit sluníčko,

pak jsem vzpomněla na zážitky z loňska a z minulých let,

a všechno udělala jinak!

Loni bylo 8 dětí, letos jich mám 17.

Loni sám divoch, letos... no, nezakřikněme to:-)

Ale s chutí jsme si zazpívali a to bylo fajn!

A jsem ráda, že na rozdíl od loňské středy jsem si letos vydupala pondělí.

Mám to za sebou hned na začátku týdne!

A pak už jen pohoda....(?:-))

Nahlédnutí ke klukům

U kluků v pokojíčku.

Ještě zdaleka není hotovo.

Ale už se to klube:-)

 Největší radost mám z šedé zdi.

A v křesle čtu večer klukům Děti z Bullerbynu.

 

 

Šest!

Před šesti lety byl právě tak krásný den jako dnes.

A taky byl zrovna čtvrtek.

V noci ve 2.50 přišel na svět Michálek.

I když porodní bolesti trvaly od úterního večera 

(ale porodní asistentka to odmítla zapsat:

U druhého dítěte? To nemůžu napsat!)

a pak jsem si užívala sedm hodin křížové bolesti,

tak ze všech porodů byl tenhle nejlepší.

(Já totiž na svůj skvělý porod ještě čekám:-))

 

Už druhý den jsem chtěla podepsat revers a jít kácet stromy.

Michálek v porodnici moc nespal, ale ani nařval,

čímž udivoval všechny v porodnici 

a hlavně mě.

Prostě ležel a koukal se svýma velkýma modrýma očima.

Všechny sestřičky i doktorky i uklizečky 

z něho byly úplně unešené.

A dnes je to už prvňáček. 

A unešení jsme z něj všichni. Pořád.

Všechno nejlepší, Michálku!

Jo, vlastně: i můj milovaný muž má dnes narozeniny.

Tak drahý, i tobě všechno nejlepší.

Ale ty už to máš, vždyť máš mě:-)

Návštěva z Vysočiny

V pátek jsme měli vzácnou návštěvu.

Až vedle osmiměsíčních dvojčátek mi došlo, jak je už Madlenka velká.

Pavlík zatím otestoval klukům Brudry a Madlence kočárek.

Bylo fajn se zase vidět!

 

Na Vranov

Jsme poutnická farnost.

Máme tři oficiální farní poutě, dvě až tři neoficiální, a to už se dvě až tři před lety zrušily.

Ale nejlepší pouť, opravdová pouť, to je pouť na Vranov.

Letos i moje pouť!

32 km poměrně drsným terénem, cestou necestou, z kopce a do kopce.

Podzimní přírodou, napříč Moravským krasem.

Na farním dvoře v Blansku nás čekalo občerstvení.

Blanenské farní ovce.

Cestou?

...necestou.

Do vranovských kopců má ten, kdo putuje poprvé, vynést "kamínek" za hříchy.

Nahoře je z těch kamínků vystavěná kaplička. A už se schází materiál na další. Přidáváme všichni, i když nejdeme poprvé.

Já jsem si letos připsala jedenáckou čárku, jestli správně počítám.

Pouť na Vranov prý bývala vždycky "chlapská".

U cíle.

Letos nás putovalo 26.

Michal s dětmi byl v L. na bramborách. Magdí poprvé celý den beze mě. A v pohodě.

A dneska?

Neptejte se, sotva lezu.

Zkrátka, takový běžný "povranovský" stav.

Ale stálo to za to!

Jak na Lego

Lego je skvělá hračka, o tom žádná.

Když byly Marečkovi čtyři roky a já přemýšlela o vhodné stavebnici, holky z MC mě přesvědčily, že Lego není tak drahé, jak se zdá, a že je prostě nejlepší.

Za čtyři společné roky jim musím dát za pravdu.

Lego je nejlepší.

Ovšem s čím mám problém, to je ukládání.

Naše první Lego přišlo v elegantním boxu a první rok to nějak vyhovovalo.

(To vám totiž přijde obrovská krabice a v ní několik malých sáčků kostek.)

Pak přišly další a další hromádky kostiček a kluci už si stavěli, jen když všechno Lego vysypali.

A ano, najednou bylo Lego všude.

(Znáte stupně bolesti? První stupeň - bolí, druhý stupeň - bolí hodně, 

třetí stupeň - bolí příšerně, čtvrtý stupeň - šlápl jsem na Lego.)

Zkoušeli jsme všechno možné - velkou papírovou krabici - špatné, krabičky od zmrzliny - špatné, Lego vysypané na velké dece - nic moc.

Prohrabala jsem se Pinterestem a nenašla nic použitelného pro naše podmínky.

A pak nás zachránila - jak jinak - Ikea.

Úplně náhodou jsem v prodejním oddělení našla přesně ty krabice, co jsem potřebovala.

A jsou fakt perfektní.

Kluci si kostičky rozdělili hned, sami a bez připomínek.

 
A výborně se jim teď staví.

Míšův stroj z říše Chima.

Marečkův "Polar" vrtulník podle návodu.

Policejní stanice podle vlastního nápadu.

Také Lego City má problém s přeplněnými věznicemi.

A až se Lego sbírka zase rozroste, prostě dokoupíme další krabice.

A na patro!!!