Kdo umí, ten umí

Kdo neumí, ten učí.

Kdo neumí učit, učí tělocvik.

A ten učím taky.

Z dnešního okresního kola v přespolním běhu.

Krásné počasí.

Většinu dne jsme strávili cestováním.

Náročná trasa v podzimně zbarveném zámeckém parku 

v Lysicích.

I nějaké ty dílčí úspěchy byly.

Barvy podzimu

Červenými jablky obsypaná jabloň pod domem.

Poslední tmavomodré ostružiny.

Rudé ostružiní, žluté listí ze slivnoně, 

červánkové listí pivoněk.

Oranžová mrkev, kterou krájím do mražáku.

A velká radost:

Blance a Františkovi se dnes narodila Anička.

Kde se mají děti nejlíp

Na naší zahradě přece.

Jinak si neumím vysvětlit,

že na naší malé zahrádce

a na mrňavém pískovišti

se celé jaro a léto, a ano, i na podzim,

schází kluci i holky z okolí.

Jsem ráda, že mám svoje děti na očích,

ale někdy je toho až moc.

Připadám si pak pořád jako v práci!

A před zahrádkou to vypadá jako v cyklobazaru...

A na pískovišti se budují silnice,

určují se ředitelé a jejich zástupci

a vaří se kafíčko a chystají lívance ke svačině.

Magdalenka dnes měla jiný program.

Nejlíp bylo s knížkou u tatínka, 

který se nám vrátil z nemocnice.

Hurá!

Uzavíráme cyklistickou sezónu

Už dlouho dopředu jsem měla naplánované,

že dnes bude krásně 

a my si po všech oslavách

uděláme krásný den s výletem.

Což o to, počasí vyšlo, 

akorát tatínka máme stále zavřeného na infekčním.

Takže jsme vyrazili aspoň odpoledne 

s dětma na kole do Ludíkova.

V lese jsme si udělali malou přestávku.

Na sběr přírodnin do školy.

Bylo moc hezky, ale podzim už je cítit z každého koutu.

I když nás domů i s koly odvezl František.,

dorazili jsme až za červánků.

A tímto tedy vyhlašuji letošní cyklosezónu za uzavřenou.

Sedmnáctého sedm

... měl náš Míša. 

K tomu prodělaný zánět středního ucha

Ještěže oslavu s kamarády jsme si dali hned 3. září.

Ale přijela babička s dědou, 

teta Miladka upekla krásný dort s tankem

a večer zpestřili i kmotři s Verunku a Vojtíkem.

Druhý oslavenec strávil den v posteli v horečkách

a od včerejška je dokonce s ošklivou angínou v nemocnici.

Takže je ze mě osamělá matka se třemi dětmi.

A děti vzkazují: tatínku, rychle se uzdrav!

Popracovní večery

Dneska jsem se ze školy vrátila "jako normální lidi"

- s pracovní dobou od sedmi do pěti.

Doma čekal Mareček s teplotou,

zbytek rodiny přijel za chvilku od doktora

a Míša si přivezl diagnózu "zánět středního ucha."

Začaly tedy brzy, podzimní nemoci.

Ale když už byly všechny děti najezené,

nakrmené léky,

v pyžamech a pelíšku u pohádek,

udělala jsem si konečně kafe

a vypila je na vyhřáté terase.

Nevím jak vy, ale já mám pocit,

že chodit do práce je báječné hlavně proto,

že si člověk pak může dát doma kafe na terase

a vydechnout.

Doma to tedy vypadá ne nepodobně jako po výbuchu bomby,

ale to mě přece nemůže rozházet.

Vždyť zítra už je pátek...

Jo, a pátky během pracovního procesu,

to je taky něco úplně jiného...

Tento způsob září

Konečně jsem si dočerpala potřebné množství sluneční energie.

Je báječné moci chodit pořád v sandálech a na boso.

Jenom kdyby tak člověk mohl trávit víc času na sluníčku

a míň v práci, případně prací doma.

A nejlíp je na zahradě.

Rajčata chutnají rajsky...

...krásenka je krásná...

...slunečnice se sluní...

A já musím zpracovat 14 časových tématických plánů.

A Mareček je nemocný.

A zítra máme až do večera schůzku s rodiči.

Ale teď si jdu užít zahrádku!

Dokud to jde.

Po pouti

Letos prokolotočováno víc než obvykle.

Počasí teplejší než obvykle.

Hostů mnohem míň než obvykle.

Ale jinak fajn den.

Místo množství pouťových zákusků

nám Miladka upekla dort.

S princeznou pro princeznu.

(Já nejsu princezna. Já su naše Magdí!)

Školkáček

Magdalenka zvládla nástup do školky dobře.

Líbí se jí tam.

První dva dny si prý občas vzpomněla a fňukla po mamince,

ale teď už ne.

Je to naše šikovná velká holka.

Kdy se to stalo.....?

Třetího tři

... naše nejmilejší Magdí!

Všechno nejlepší!

Krize středního věku

Jsem zastáncem tvrzení, že jsem každý je tak mladý, jak se cítí.

A já se cítím hodně mladá.

Proto jsem si nejdřív musela zvyknout,

že když zahajuju školní rok jako učitelka,

potkávám v roli rodičů svoje vrstevníky-kamarády.

Ale když dnes svého prvňáčka doprovázela jako maminka

moje bývalá žačka 

(byla deváťačkou, když jsem začínala)

a když je jeden ze starostů spádových obcí

můj bývalý žák...

Tak to už je fakt krize:-)

Fotky jsou ze školního výletu do Olomouce a na vědecký jarmark z roku 2006

Zahájili jsme dobře.

Teď jen, aby to vydrželo!