Plusy a mínusy

Ještě musím uložit zhodnocení letošního školního roku. Plusy a mínusy práce při rodičáku.

Plusy:

Vypadnout z domu

Vrátit se ke své třídě 

Vrátit se k učení 

Kolegyně v práci 

Dopřát otci mého dítěte společný čas jen s dítětem

Prázdniny 

Prachy, samozřejmě 

Mínusy: 

Ranní vstávání 

Přípravy den předem 

Dozory na chodbě

Vaření, když nejste dopoledne doma

Nedostatek volného času 

Domácnost s vyšším stupněm nepořádku 

Dítě v nižším stupni režimu

Vyšší stupeň únavy 

Mnohem vyšší stupeň stresu

Tak teď to vypadá, že dřívější návrat do práce byl špatný nápad, ale nebyl. Spousta z těch mínusů by se při odkladu ještě znásobila. Samozřejmě jsem třeba po svém muži chtěla "jenom hlídat" a po půl roce jsem byla naštvaná, že "jenom hlídá" a ne jak já k tomu uklízí, vaří, pere, žehlí a nakupuje. A samozřejmě jsem už dopředu věděla, že to tak bude. 

Ale ať se nikdo nediví, že nabídku rozšíření úvazku jsem odmítla. 

Dva dny mi k vyčerpání úplně stačí. 

Oni byli jeden z důvodů k návratu. Od září už bez nich.

Červnová divočina

 Letos mě to teda neminulo.

Ačkoliv jsou kluci už samostatní, zase narušují  rodinný stereotyp akcemi jako přespání v divočině, cesta do školy na kole nebo odpolední výpomoc na sportovním dnu.

Magdí zase má ty svoje dvě ZUŠky s koncerty (ten závěrečný jsem poprvé v životě sabotovala, byla jsem nachlazená a je toho všeho prostě moc.)

Do toho každý týden návštěva zubaře. Dává celé rodině zuby do kupy, hlavně mě teda. 

A samozřejmě já a moje práce ve škole. Svoje deváťáky jsem sice předloni předala, ale furt jsou tak trochu moji. Takže jeden den společný výšlap, jedno odpoledne loučení na obci a zítřejší "povinná" účast na loučení na schodech. A zase mi na poslední chvíli došlo, že by to chtělo nějaký dárek, takže den před vysvědčením odpoledne zabité naplněné výrobou náramků a přívěsků na klíče. Ještě že mám tu mou Magďulí, bez ní bych to nedala. 

Ale zítra! Zítra rozdám dárečky, podepíšu poslední resty, zamávám dětičkám a budu zase na dva měsíce jenom matka na mateřské. 

Těším se. 

Mirouš taky.

Loučení na obci.

Děkovná od Adly. Udržitelná, lokální a ekologická. Nejkrásnější. 

Manufaktura aneb jak zešílet za pár hodin. 

Zabaleno, uf. Ještě to zítra nezapomenout.

Hlášky ze školy

Ještě než začnou prázdniny, pojďme si připomenout některé letošní a loňské perly od dětí.

"Paní učitelko, ste na té mateřské přibrala, co?"

"Fuj, úplně jsem se vás lekl, jak jsem vás viděl s těma obarvenýma vlasama v tom přítmí!"

"Vy máte obarvený vlasy? Ale nevypadá to zas tak hrozně."

"Paní učitelko, proč nejste normální?"

Já: "A přišli byste na můj pohřeb?"

Žáci mé bývalé třídy: "Ne."

"Paní učitelko, a kdy se zase vrátíte do školy? Ta, co je tam místo vás, je hrozná a vůbec nás to s ní nebaví."

"No, já mám pocit, že vás to moc nebavilo ani se mnou."

"No, nebavilo, ale aspoň jsme měli lepší známky."

Já při výuce "přípravy na výběr povolání":

"A teď napište, co vám jde, co umíte, a nemusí to být ze školy, klidně pište vaše koníčky."

"Já umím nejlíp ze všeho odpočívat."

"Já umím spát. Fakt, normálně, já klidně spím i  čtrnáct hodin. Můžu to tam napsat?"

A jedna ze školství mimo mou školu:

"Hej to je tak strašná učitelka, ségra kvůli ní musela dělat preparát z matiky!"

A ještě nejčastější věty v letošní devítce: 

"Paní učitelko, co jste měla k večeři?"

"Paní učitelko, co jste dělala o víkendu?"

"Paní učitelko, co BUDETE dělat o víkendu?"

A nejvíc: "Půjdem do obchodu?"

Možná nezvyklé, ale  jak se vyučují ve druhém pololetí 9. ročníku přírodní vědy: 

od února do dubna: "Nemůžeme nic dělat a psát testy, my se učíme na přijímačky!"

od konce dubna: "My už máme po přijímačkách, proč bysme měli něco dělat?"

A následovalo ono "Půjdeme do obchodu?"

Děcka, ale jinak jste byli fajn, budu vzpomínat!

Návštěva u žáka, který se dal na farmaření.

Vaše denní dávka roztomilosti. 

Boží tělo

 Po několika letech se vší parádou: krásným počasím, čtyřmi oltáři, muzikanty a bandou družiček, z čehož dvě byly naše. Ta malá svou funkci zatím plně nepochopila, třeba časem. 

Letos pro jistotu tři koše.

Ségry. 

Oltář u starostů. 

A naproti.

Všeci čtyři na jedné fotce!

V bílých šatech se válí po zemi obzvlášt dobře.

Už zas máme ve farnosti kousek jáhna.

A ještě z kostela.

Po slávě jsme jedno dítě poslali s dědou na pouť, dali jsme si oběd a hlavně odpolední siestu (hlavně unavené batole neschopné spát v cizím prostředí) a pak jsme na pouť do N. vyrazili taky. Měli jsme se tam... pouťově.

Děcka zatím takto.

A takto.

Zahrada v červnu

 Po chladných dnech to konečně všechno rozkvetlo. Pivoňky a denivky, orlíčky i kosatce. A růže. A heřmánek. A šalvěj. 

Mrkev skočila z ničeho na baby velikost, rajčata se oklepala a začínají vypadat jako rajčata a okurky s koprem nás přiměly uklidit skla z pařeniště. Salát mám jak z reklamy. A bylinky! Poprvé v životě se mi vyvedla majoránka, bazalku mám na rozdávání a koriandr! Ten mám letos taky. 

Pojďte mrknout. 

Terasa.

Tisíc fotek pivoněk.

A rybíz už začíná. 

Soukromá heřmánková louka.

Na sušení. 

Vzácná chvilka. 

Bez plínek

 Naprosto nechápu, jak moje kamarádky tvrdí, že si NEPAMATUJÍ, kdy se jejich děti zbavily plínek. Tak to JÁ si to teda u všech pamatuju dost přesně, pro mě je to teda dost zásadní milník.

Když jsem někdy v dubnu kupovala velký balík plínek v DM, doufala jsem, že je poslední. Jak doma používám plínky látkové a jednorázovky máme jen na cesty, říkala jsem si, že by to mohlo vyjít. Miri bohužel není po ségře, která se v podstatě nepočůrávala od roka a plínky za kalhotky jsme u ní vyměnili už před druhými narozeninami. Ale zase to vypadalo, že na tom bude líp než kluci.

Navíc mi dodělávaly látkové plínky a fakt už se mi nechtělo pořizovat jiné. Když bylo těch pár teplých dnů, dali jsme místo plínky kalhotky, ale velký úspěch to nemělo, dítě volalo "A! A!" až když bylo pozdě, nebo vesele běhala úplně mokrá. 

Slyšela jsem příběhy o tom, jak se to zlomí během dvou dnů, ale s těmi třemi předchozími tu zkušenost nemám, takže jsem nedoufala, a koupila další balík plínek, tentokrát jen malý.

Ovšem!!! Ve čtvrtek si slečna po spaní sundala plínku a šla na zahradu jen v teplákách. Dala jsem jí na terasu nočník a pak už jen zírala, jak za chvíli vylezla z pískoviště, stáhla gatě a vyčůrala se. V pátek teda přišly dvě nehody a velký pláč a sama si donesla plínku, ale další dva dny a naše poslední dítě je prostě BEZ PLÍNEK!!!

Rozplývám se nad ní stokrát denně a měla jsem chuť být jako L. a vyfotit si první bobek v nočníku. 

Kdybych měla zhodnotit plenkové období číslo 4, budu lehce otrávená. U starších jsem si našla ideální plínky a svrchní kalhotky od Popolini a byla jsem s nimi strašně spokojená. Pak jsem je věnovala, že, protože jsem si myslela, že už je nebudu potřebovat. A teď s Miri už v ČR věci od Popolini skoro nejsou, zato se roztrhl pytel s českými ekvivalenty. S Bamboolikem jsem měla špatné zkušenosti, tak jsem vyzkoušela Anavy, to bylo velké zklamání (ehm, už zkrachovali), dostala jsem od holek něco od "Děláme do plen", tomu jsem taky nepřišla na chuť, nakonec byly nejlepší Breberky, ale překvapivě hlavně ta koupená na Vinted z nějaké prastaré kolekce. 

Náhradou za věnované plínky mi teda ještě do začátku Pán Bůh poslal výbavu od Marušky ("koupila jsem to před porodem, ale přiznejme si, že jediný člověk z mého okolí, který je ochotný paplat se s látkovými plenkami jsi ty" - parafráze:-)) 

No shrnu to: nadšeně jsem to všechno tento týden vyprala, usušila a nafotila za pakatel na Vinted, čtvercové plínky uložila do skříňky s hadrami na úklid, kyblíky vymyla a uklidila a z ložnice vystěhovala "plínkovou" komodu. Po tomhle se mi asi stýskat nebude.

Poslední várka. Vyprat a definitivně uklidit.

Nejroztomilejší spoďárky. Taky od Maru.