Červnová divočina

 Letos mě to teda neminulo.

Ačkoliv jsou kluci už samostatní, zase narušují  rodinný stereotyp akcemi jako přespání v divočině, cesta do školy na kole nebo odpolední výpomoc na sportovním dnu.

Magdí zase má ty svoje dvě ZUŠky s koncerty (ten závěrečný jsem poprvé v životě sabotovala, byla jsem nachlazená a je toho všeho prostě moc.)

Do toho každý týden návštěva zubaře. Dává celé rodině zuby do kupy, hlavně mě teda. 

A samozřejmě já a moje práce ve škole. Svoje deváťáky jsem sice předloni předala, ale furt jsou tak trochu moji. Takže jeden den společný výšlap, jedno odpoledne loučení na obci a zítřejší "povinná" účast na loučení na schodech. A zase mi na poslední chvíli došlo, že by to chtělo nějaký dárek, takže den před vysvědčením odpoledne zabité naplněné výrobou náramků a přívěsků na klíče. Ještě že mám tu mou Magďulí, bez ní bych to nedala. 

Ale zítra! Zítra rozdám dárečky, podepíšu poslední resty, zamávám dětičkám a budu zase na dva měsíce jenom matka na mateřské. 

Těším se. 

Mirouš taky.

Loučení na obci.

Děkovná od Adly. Udržitelná, lokální a ekologická. Nejkrásnější. 

Manufaktura aneb jak zešílet za pár hodin. 

Zabaleno, uf. Ještě to zítra nezapomenout.