Zobrazují se příspěvky se štítkemvenku. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvenku. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 23. srpna 2026

Letní škola venkovní výuky

...aneb tábor pro matku učitelku. 
Zatímco od starších dětí jsem si poprvé dovolila odjet, když bylo Magdí devět let, na jaře jsem vyhodnotila, že i s tříletou treperendou to půjde. Navíc jsem měla bydlet jen asi 20 km od domu, tak že bych přinejhorším jezdila spát domů. 

S venkovní výukou jsem se seznámila v roce 2018 a hned jsem věděla, že to je ono. Něco už jsem dělala, aniž bych to uměla pojmenovat, a ostatní jsem časem zaváděla a zlepšovala. A taky už jezdím jenom na školení od Lipky a taky jsem objevila kouzlo letních škol: intenzivní nálož inspirace a návodů a přitom ušetříte dovolenou 😀 A ve škole za vás nemusí suplovat.

Aby nebylo všechno jednoduché, chlapci se nám vrátili v neděli večer, takže místo svojí přípravy jsem vybalovala a poslouchala zážitky a v pondělí ráno jsem ještě stihla k zubaři, protože se mi opět rozjel zánět v zubu. A pak jsem se balila, věsila vyprané prádlo, instruovala Magdí - chůvu a kuchařku na celý týden - asi nikoho nepřekvapí, že jsem pár věcí zapomněla, třeba pyžamo nebo nabíječku na mobil.

Celá akce probíhala na Rychtě v Krásensku, ubytování prošlo nedávno rekonstrukcí a bylo super. Na pokoji jsem měla Petru, se kterou jsem přijela - bydlí ve stejné dědině jako já a učí podobné předměty na sousední škole než já a dlouhodobě spolu zlehka spolupracujeme. A přidali k nám Anet od Nového Jičína, velmi inspirativní ženu. Nicméně zajímavé a inspirativní byly všechny ženy, co tam byly (muž byl jenom jeden lektor, haha) (vůbec mi to nevadilo).

A pak už to jelo - načerpala jsem nové seznamovací aktivity, akční hry, zábavné aktivity - a všechno venku! Řešily jsme i nové RVP, byly na výletě v té části krasu, kterou jsem neznala, běhaly po lese, předávaly si zkušenosti, ale taky šly večer na pivo a hodiny a hodiny jsme prokecaly. Měly jsme výborné jídlo, výbornou kávu a skvělý workshop s bylinkami. Jediný problém byl spánek- první noc jsem už klasicky usnula kolem druhé, další dny jsme se sdílely s holkama minimálně do půlnoci a vždycky se vzbudila před půl sedmou. A od středy mi teda bylo dost smutno po Mirince. 

Ale jinak to bylo dokonalé. Jsem tak krásně naladěná na školní rok, že mi to určitě vydrží minimálně do osmého září. 

(Magdí doma vařila a starala se o Miri a ve čtvrtek dala dědovi porci guláše i na pátek a odjela s Miri na mini prázdniny do N. Já po návratu na Miri: "Stýskalo se ti po mámě?" "Nee...ale tobě bylo smutno, že jo?" Ty už mě znáš, děvče:-))


Zoo koutek na Rychtě.

Land art.

Samoobslužný cyklobar.

Býčí skála.

Trocha vody ve vyprahlém krasu.

Evina díra.

Žabička.

Jedna z aktivit.

Stará huť.

Půvabné rychtovské schodiště.

Taky jsme měřily výšku vody ve studních.

To byla výzva.


Hlavně ta motivace!

úterý 31. března 2026

Na konci března

Březen měl snad sto dní a žádné prázdniny. 
Na začátku měsíce jaro, na konci regulérní zima se sněhem.
Celý měsíc práce čtyři dny v týdnu, dvě porady a jeden webinář, který jsem úspěšně zazdila. A taky jedna akce s děckama, kterou jsem zvládla včetně článku na web a fotek. (Akorát jsem zapomněla zapsat poučení o bezpečnosti, furt něco prostě.)
Miri začala spát ve školce. Naštěstí to vzala úplně v pohodě. A taky byla se školkou v opravdovém divadle ve městě. 
My jsme byli u nás na pohádce v podání divadelního spolku Ķřemílek, ta ji teda moc nebrala. Mě jo! 
Šla jsem na několik dlouhých procházek.
Kvůli práci jsem nemohla jít ke kadeřnici a taky přijdeme o poslední plavecký kurz.
Přežila jsem posun času, ale zamávalo se mnou strašně. 
Mám hotové předjarní práce na zahradě (ostříhané stromy a vyhrabaný trávník.)
A taky jsem ujela první jarní kilometry na kole (přibližně tři.)

Furt prádlo. Občas i venku.

Z procházky. 

Kafíčko venku.

A dítě objevilo nůžky. Pomoc!

neděle 15. března 2026

První jarní vycházka

 Konečně se našla síla na malý výlet. Minulé víkendy byly krásné, ale dny před nimi tak náročné, že jsme si s radostí dali neděli s válením doma. (Nebo jeli kupovat boty, ale to bylo horší než všechny jarní práce dohromady.)

Chtěla jsem někam do lesa, Miri chtěla prostě "ven", chlapi se letos zase chystají na Železného poutníka, tak aby měli nějakou rozcvičku, po letech jsme vyrazili pěšky do L. za babičkou. Hezky celá rodina. Mirince jsme ještě vzali kočárek - naposledy: už se tam skoro nevejde a taky pořád lezla ven a stejně nespala. Příště radši odrážedlo. A Marek si s sebou vzal Verču.

Zpátky už za tmy autobusem. Pěkný výšlap to byl.


Vždycky po cestě fotím kytky. Talovín.

Podběl.

Devětsil 

Luha, ze které je pak Punkva. To je teda potok, ne kytka.


Rodinka.


Tyhle sněženky jsou nepůvodní, ale krásné. A co jich tam je!

K Miláčkovi zahnat hlad.


Trocha kýče na závěr.

pondělí 30. října 2023

Ještě z října

Bohudíky za nádherné počasí!
Každý víkend Michal prohlásil: "V neděli jedeme na výlet!"
Pak si šel po obědě lehnout, vstal po čtvrté a řekl: "Tak to už asi nikam nepojedeme, co?"
A mně to vlastně ani nevadilo, v neděli jsem velmi pasivně odpočívala a pak jsem vyhnala děti na procházku. 








Ejhle, plody i květy!




Vesnička má středisková




Plavuň. Taková botanická vzácnost. 

To dítě je ztělesněním radosti a pohody.



Letos jsme na květy měli štěstí. 



Soused je správný vesničan, chová i kachny a perličky.

S matkami z MM jsme chystaly Misijní neděli.
Od loňska mám paniku z reakcí mých milovaných bratrů a sester z farnosti na moje komentáře k dění kolem kostela, takže si ty svoje postřehy nechám pro sebe. Ano, všechny. Jenom obrazem.

Svícny na misijní jarmark.

Děti v převlečení. 

Misijní jarmark.

Magdí jako Mexičanka.

Po letech si podzim zase opatrně užívám. Dny jsou krásné, barevné a pořád příjemně teplé. Takže závěrečné fotky jsou pochopitelné: nejlepší je, že pořád můžu sušit prádlo venku.


Hromady a hromady.

A plínky a plínky. 

Velké malé prádlo.