Na faře v centru

... jakože mateřském.

Když jsme se před 6 lety začaly scházet, chodilo nás moc,

a neměli jsme kde, fara byla v rozpadu, a tak jsme se scházeli v zasedačce na úřadě.

Bylo tam dost místa, ale nebylo to naše.

Teď už je fara skoro celá v pucu, a naše centrum je naše a zařízené...

a nikdo už o ně nemá zájem.

A tak dnes po dlouhé době ...

Celé jsem to pracně domluvila jen a jen pro mou malou Magdí,

která náhle neustále touží jít za dětmi.

Přišly dvě nové matky + my dvě zkušené.

Jedno nové dítě celou dobu řvalo.

Vypily jsme si kafe.

Já si uvědomila, co všechno je ještě potřeba udělat pro zútulnění.

Byla tam docela zima.

Magdí byla spokojená.

Příště zas?

Roráty

Dnes letošní první roráty.

Se všemi dětmi, lucerničkami a pak tvořením v MC.

A co doma?

Třeba něco typicky adventního... co třeba konečně zrýt tu zahrádku?

 

Balónky

Už pošesté, takže se dá říct, že tradičně.

A už zase jinak.

Ale vypadá to, že jsme konečně našli ideál!

Takže letos ve školce.

A už je to zase akce, která si dělá reklamu sama na sebe,

děcka o ní ví, ptají se, sami nabídnou pomoc.

(Nafukovat balónky je totiž děsná zábava, hlavně, když spousta helia končí v jejich pusách:-))

 

Venku bylo zrovna tak půlhodinku pěkně.

A myslím, že se to vyvedlo.

Za rok zas!

Uspávání broučků pokus č.4

Uspávání broučků mi přijde jako báječný nápad.

A já už jsem taková, že než abych s dětma jela na nějakou zajetou, báječně organizovanou akci,

tak si radši pořádám svoji.

Neorganizovanou, zmatenou, každý rok jinou a pokaždé s tisícem chyb.

A toho vymýšlení, nervů a času, co mě to stojí!

Letos byla broučkova stezka s úkoly pro statečné.

Znamenalo to projít kus cesty vyznačené svítícími kroužky,

najít čtyři stanoviště, u každého vzít kousek skládačky,

Brouček, foto Mira

Na stezce Míša, Verunka a Šárka s Vojtíkem, foto Mira

a na konci u báječné Věrky poskládat skládačku (domeček),

vyzvednout si broučka (malovaný oblázek) a lízátko.

Pak už jsme se sešli u školy a vydali jsme se na lampionový (lucerničkový) průvod,

foto Mira

 na jehož konci jsme broučky uložili pod lípu do listí

a zazpívali jim ukolébavku.

Letos to byla moje úprava klasické lidovky:

Halí belí, brouci v zelí, a berušky v petrželi.

Pak byl rozchod.

Na stezku přišlo tak 15 dětí, ale do průvodu tak 50.

Tisíc chyb, ale (naše) děti spokojené a já taky.

A na rok klid!

Z burzy

V pátek jsme pořádali burzu.

Bohužel se to překomplikovalo tím cirkusem, 

který se ohlásil na poslední chvíli.

Něco se prodalo, něco ne,

já jsem nakoupila všechno, co jsem potřebovala,

a taky něco, co jsem nepotřebovala.

Magdí pomáhala, zkoušela a pózovala v novém kabátku.

 

Otevřeno!!!!

Jsem sezónní člověk, to se už o mně asi ví. Mám ráda právě to období, které právě probíhá, a nejradši ze všeho mám advent. Ano, mám ho radši než Vánoce, protože po adventu jsou Vánoce, kdežto po Vánocích...
A každý rok si říkám, jak si to užiju, a každý rok je to trochu jinak!
Letos bylo náplní většiny adventu naše mateřské centrum.
Fungujeme už čtyři roky, celé to povětšinou táhnu sama, scházeli jsme se v obřadní síni úřadu a čekali, až se nám opraví slibovaná a v dotacích zmiňovaná místnost na faře.
A letos jsme se dočkali, a zase to stálo spoustu domlouvání, nějaké žádosti, spoustu přemýšlení a vymýšlení.
Ale podařilo se.
Ve středu jsme se vystěhovali z úřadu.
Ve čtvrtek nastěhovali na faru. Umyli okna, hračky, nábytek, urovnali, nazdobili.
V pátek jsme už počtvrté vypustili balónky s přáním Ježíškovi a pak jsme slavnostně otevřeli.
Bylo to trochu zatěžkávací zkouška, dětí se tam rojilo snad třicet! Ale jinak to bylo fajn.
Pak jsme zavřeli a mně spadl ze srdce velký balvan.
A teď už jen ten advent, prosím!