Den bez kafe

To není den dobrovolného půstu. To je den, kdy si prostě nestihnete ani udělat kafe. Já nejsem žádný kofeinový maniak, u kávy je pro mě nejdůležitější ten rituál: namlet si čerstvou kávu, ohřát a našlehat mléko, udělat si espresso v konvičce nebo zalít kafe na filtru, ale hlavně si to v klidu vychutnat. V klidu!

Že se to ve středu sejde, to jsem věděla dopředu. Ale někdy to jinak nejde, takže: ráno do školy, po škole domů, rychle nakoupit a pak doma rychle umíchat polevu na perníčky, vzbudit Miriam a pospíchat na faru na druhý ročník obnovené tradice "zdobení perníčků pro Mikuláše". Perníčky jsme s Magdí pekly v neděli, větší část pak donesla Zuzka. Na zdobení málo lidí: jenom my s Magdí, Zuzka se Šárkou, Věrka a "teta Libuška". Zuzka udělala dvojnásobek těsta, tak toho bylo mraky, končily jsme v pět. 

Nedělní pečení. 

Poprvé v životě správně umíchaná poleva. Děkuji Petře Burianové a její Cestě z těsta.

Mladé zdobičky.

Tuhle nádheru donesla Zuzka.

Zase rychle domů, tam jsem se sotva otočila a v šest jsem už zase jela pryč. Tentokrát na setkání zástupců pastoračních rad. Brácha to absolvoval v jejich děkanátu před měsícem, tak jsem trochu věděla, co asi bude: sdílení ve skupinkách a chlebíčky. Bylo obojí!!! A spousta známých. Dobře tam bylo. Cestou domů jsme v B. ještě vyzvedávali Marka z Fyziklání. A Michal přijel o půlnoci z poslední lekce tanečních. Padla jsem do postele v půl jedenácté a jako obvykle nemohla ze všeho toho adrenalinu usnout.

Když jeden den jedu na 150%, druhý den vstávám s energií poloviční. Takže výrazné zvolnění, které jsem si mohla dovolit, protože jsem nešla do práce. Akorát jeden velký úkol - adventní věnec do kostela. Letos ještě vtipnější příběh než loni. Sedím u čaje a zrovna si říkám, že jsem se letos nedomluvila na motání věnce, no ještě že tak, nestíhám i bez toho, loni jsem si to užila, jsem za to ráda, díky, stačilo. A do toho volá farář: jsem v Brně, mám koupit svíčky na adventní věnec? A já na to - mně je to celkem jedno, domluvte se s paní H. A on - no ona mě říkala, že už to máte na starosti vy, že jste to chtěla. Aháá...

No, ještě že jsem to zjistila dřív než v neděli ráno. Takhle jsem si s Miriam jenom protáhla cestu z obchodu a nastříhala kabelu větviček a doma jsem si po obědové pauze udělala kreativní chvilku. Má-li to být doživotní úkol, tak to beru, šéfe.

Fotka z procesu.

Hotovo.

Samoobslužný adventní kalendář

 ...pro unavené, nestíhající matky, které zároveň nechtějí pro svoje miláčky nějaký prefabrikát.

Šetří materiál i čas na balení. 

Potřebovala jsem čokoládu (bonboniéra Merci je u nás oblíbená a samostatně balená, figurky skřítků a malí čokoládoví medvídci, dělila jsem mezi děti a tatínka), v počtu 24 kusů narovnala do sklenice a na sklenici nalepila odškrkávací tabulku a bylo.

Nápad samozřejmě z Pinterestu.

Čokoládu nahraďte klidně perníčky nebo čím chcete.

Stíhate i 1. prosince ráno!

PS: jojo, tyhle mám jen dva, Magdí je malá, dostane pytlíčky, a tatínek jej dostane bez tabulky, beztak by neškrtal! Miriam letos utře nos, chuderka. 

Druhý adventní

 Druhý adventní týden. 

Jsem doma a nic nedělám a jsem z toho nervózní. 

Akorát teda posílám holkám do školy nějaké přípravy do hodin, dodělávám resty a samozřejmě vařím, uklízím a tak. Po virové smršti z minulého týdne jsem se úspěšně zbavila dvou pacientů a doma zbývá už jenom Michal. 

Konečně jsem vyfotila adventní kalendáře. 

Už to vypadalo, že letos nebudou, ale nakonec je to jedna z věcí, co jsem zvládla z postele. 

U Magdí podobně jako loni, ano, i ty pytlíky jsou z loňska. Náplň je ale jednodušší, malé čokoládky a sem tam nějaká kosmetická hloupost (dnes měla zubní pastu, haha).

U kluků ještě jednodušeji, ti mají na každý den jednu zabalenou čokoládovou tyčinku, akorát na neděle a 24. prosince mají něco většího. 

Já mám letos zase kalendář od Sonnentoru, ale po loňském a předloňském debaklu s tím čajovým (ve většině čajů je meduňka nebo máta, kterou můj žaludek nesnáší) mám letos kalendář s kořením. 

A zatím jsem nadšená: nedělní koření jsem nasypala na kuře se zeleninou a koření na perníčky jsme samozřejmě dali do perníčků. U těch letos dělám jen supervizora. 

Fotky tradičně mizerné s mizerným světlem, ale ukládám jako ilustrační. Opět bez Marka, Michal má svoje stádo prasátek a Magdí si šla druhý den sama koupit zdobící tuby a barevné sypání, že nutně potřebuje perníčky barevně ozdobit, nicméně ozdobila asi deset perníčků a pak vyjedla rovnou ten barevný cukrový hnus z tubiček a bylo.

Na Mikuláše jsem málem zapomněla, ale pak přece jen přinesl na terasu koš s balíčky. Už pár let se snažím to nepřehánět, hlavní náplní jsou snídaňové cereálie, které běžně nekupuju, a letos i müsli od Mixit, ale i tak Marek včera prohlásil, že kolem Mikuláše má vždycky pocit, že umře na otravu cukrem. Jako bych ho snad nutila, aby to všechno snědl naráz. 

Včera se mi konečně udělalo líp, teda kromě rýmy, kvůli které jsem měla chvílemi pocit, že se udusím. Ovšem, vzhledem k tomu, že čekám čtvrté dítě a rýmu mám podruhé, dost dobře tušíme pohlaví. I když Michal furt doufá v bráchu, se kterým si bude stavět Lego. Nicméně, rada mojí švagrové "vykašli se na školu, buď doma a v klidu si nachystej Vánoce" moc nefunguje, když síla a energie chybí. 

Nevadí. Ono to nějak dopadne. 

Dárečky pro miláčky

 Jenom si zde odložím pár postřehů.

Dostávám dárky od školních dětí, na Vánoce a před prázdninami. A dávám dětem dárky, na Vánoce a před prázdninami. Přijde mi nefér jen přijímat.

No ale vymyslet dárek pro žáky je pěkná fuška.

Požadavky jsou takové, aby se to dalo pořídit ve větším počtu a finančně mě to nezruinovalo. 

A nebylo to nic, co pak doma zavazí.

Zatím nejlepším dárkem se mi zdá něco sladkého v kombinaci s něčím na psaní, takže třeba čokoláda a tužka nebo Kinder vajíčko.

Radost udělaly vtipné tužky s gumou (holky dostaly jednorožce a byly nadšené.)

Pak samozřejmě jídlo a pití. Dort, cupcaky, dětské šampaňské, chipsy.

Tak běžný provoz by byl vyřešený,

ale co dát na rozloučenou deváťákům?

Tím, že jich bylo jen jedenáct, tak jsem mohla vymýšlet i něco náročnějšího nebo dražšího.

Ale CO?

Ptala jsem se, vymýšlela a pak zavrhovala.

Chtěla jsem fotodárek.

Původní myšlenkou byla fotokniha. 

To jsem ale vůbec nedávala časově, bylo by to strašně náročné. 

Hrnky s fotkou třídy měla kolegyně předloni, i kalendáře už byly (já tak nerada kopíruju.) 

Ostatní bylo divné nebo moc drahé. 

Tak dál. 

Dávat sošky nebo hrnky můj vnitřní minimalista odmítá. 

Ušít každému polštář mi zasekl Marek, že jako "spát na polštáři od učitelky je divné." 

Obrázek s vlastnoručně vyšitým čtyřlístkem pro štěstí se zase zdá divné mně. 

Vtipné ponožky už taky byly (a asi bych těžko odhadla velikosti.) 

Loni dávala kolegyně "KPZ deváťáka." 

Našla to někde na netu. Uvnitř pár hloupostí a vtipné povídání. 

Skvělý nápad. 

Tak něco podobného? 

Vymyslela jsem "co byste si měli odnést ze základní školy." Že jako jim do sklenice "zavařím" různé taháky a přehledy, a různé symboly, třeba odznak obce, kam chodili do školy, euro jako že jsme Evropani, a kotvu, aby byli ukotvení v životě (to vymyslel můj muž.) 

Ale nebyla jsem si tím úplně jistá, tou realizací. 

A jak jsem hledala na webu kotvičky, našla jsem je mezi korálky. 

A než jsem je stihla objednat, našla jsem skvělý výběr přívěsků v jedné švadlence v Prostějově na výletě. 

A bylo rozhodnuto. 

Nápad se sklenicí byl odsunut a já nakoupila korálky a navlékala holkám náramky a klukům přívěsky na mobil nebo klíče. 

Drbačka to byla a mít víc času, tak to ještě vylepším. 

Ale dárek to byl, zabalila jsem ho na kartičku s básničkou (drbačka číslo dvě) a do té doby, než jsem dostala poukaz na let balonem, tak mi to přišlo super. 

Nebude to nikde zavazet, je v tom ta moje práce, můžou to nosit nebo si to schovat na památku. 

(A když to vyhodí, neudělá to moc odpadu.) 

Po akci "balón" jsem je všechny ještě pozvala na pizzu a přitom jsem si říkala, hele, pizza, to je aspoň dárek, bez odpadu, bez práce, že mě to nenapadlo dřív!!! 

Pokojíček v kufříku

Uf, leden za námi.

Jeden ze dvou mých nejmíň oblíbených měsíců.

I když jsem se těšila, jak bude povánoční klid,

letošní téměř každodenní mlhavé dny,

kdy vstávám za tmy, z domu jdu za tmy,

ano, i do školy přicházím za tmy,

aby nastala tma hned potom, co přijdu z práce domů

(nakonec, není to jedno, jestli je tma kvůli tmě nebo kvůli mlze?),

takže tady ten studený hnus významně nevylepšila

ani čokoláda, ani káva s likérem, 

ani válení u radiátoru se čtením připitomělých románků stáhnutých v mobilu.

(Mimochodem, kde se budu válet, když bude v novém domě podlahové vytápění?

Asi na podlaze?

Jako pes???)

Ale je tu únor!

Leden jsem sice skončila s jakousi virózou,

kvůli které jsem čtvrteční odpoledne a celé páteční pololetky strávila v pyžamu,

a pořádně neoslavila ani vysvědčení našich dětí,

ale dnes mi doznívající rýma nezabrání jít na ples.

Venku ze zimy skok do jara,

ze sněhuláka zbyla hromádka sněhu a mrkev,

poprvné jsem letos usušila prádlo venku

a se sluníčkem se mi najednou něco chce dělat.

Takže sem konečně dám jeden z vánočních dárků,

který jsem vyráběla pro Magdí.

Pokojíček pro králíčka.

Hlavní inspirací byl Pinterest a taky to, 

že jako dítě bych něco takového strašně chtěla.

Na výrobu mi musely stačit tři moje volné čtvrteční odpoledne.  

Kufřík je české Kazeto.

(Protože české. A je to lepenka, takže ZeroWaste, v podstatě.)

 Tapeta a obrázek z papírů na vytváření z Pepca.

(Dárek od kolegyně.)

 

Rámeček je pasparta z rámu Ribba z Ikea.

(Protože se nehodila do rámu a válela se v šuplíku).

Gauč obšitý molitan.

Křeslo je z molitanu a plastové krabičky od čokoládových medvídků.

Komoda klasicky velké krabičky od sirek.

Stolek z podtácků a dřevěné stavebnice.

Koberec kus starého potahu na křesla. 

 

Noční stolek se svítící lampičkou je upravené světýlko z Kiku.

Na přání byly dvoje ušité šaty a batůžek.

(Ten není na fotce, dokončila jsem ho 23.12. ve 20.00

a Magdí ho už stihla ztratit.)
A samozřejmě, každý pokojíček potřebuje spoustu polštářků a teplou deku.

Radost z dárku byla veliká.

Moje radost z vyrábění byla větší.

Rukodělným dárkům zdar!

Narovnat, zavřít a jít! Bejvák v kufru. Sen každého cestovatele.

Adventní kalendář trochu jinak

Adventní kalendář v naší rodině je každý rok vymazlenější, dražší a náročnější.

Víc dárků, víc zážitků, víc sladkostí.

Víc Lega.

Víc práce, víc balení.

Požadavky od dětí čím dál náročnější.

Bylo načase říct

DOST!

A udělat to jinak.

Zapracovat vzpomínky na vlastní dětství i zkušenosti z práce katechetky.

A tak vznikla Cesta do Betléma.

Vymýšlení: aspoň půl roku.

Realizace: hodina v neděli po obědě.

Finanční náklady: nulové.

Vidět překvapení v obličeji dětí: k nezaplacení.

Ne, moji milí.

Letos žádné Lego.

Letos budete makat.

Svatá rodina vyrazila do Betléma.

Dá se posouvat, ale pokud nevytvořím obrácenou siluetu, budou půlku cesty couvat:-)

(Sem to nedomyslela, no...)

Každý den se navíc rozsvítí hvězda na nebi.

A ve stáji se 24. v noci narodí Ježíšek.

Výtvarné zpracování "made by me",

nic moc, nejsem žádná malířka, že.

Ale nápad skvělý.

A je to dokonale "zero waste", "earth friendly", "recycled" a podobně.

No, aby neřekli, že je šidím, 

je tam pár červených políček,

a tam budou občas dárečky.

Když tam dojdou😉

Potápěč

V neděli u nás byl dětský den.

Jsem dlouhodobým kritikem snad všech akcí pořádaných místní "kulturní komisí".

Mám pocit, že všechno dělají jen "aby to bylo",

a navíc nejsou přístupní jakékoliv kritice.

(Stačilo říct jen "tohle by šlo udělat líp", a už jsem na černé listině.)

Dětský den jsme posledních pět let ignorovali, 

a po nedělní zkušenosti se k tomu hodlám vrátit.

Byla to prostě trapárna.

Děti v maskách pobíhaly bez povšimnutí,

a tak i Mareček sundal svého super potápěče
(ve kterém opravdu nešlo řádit na nafukovací skluzavce.)

Necháme ho pro lepší příležitost!

Recept na klidný advent

Táňa psala o tom, jak je vlastně předvánoční stres v pořádku.

Já to ve skutečnosti vidím jinak.

Takže můj recept na klidný advent:

1. Nepořádat žádné veřejné akce.

2. Když už pořádáte veřejné akce, nebuďte hlavním organizátorem.

3. Když už jste hlavní organizátor, mějte kolem sebe lidi, na které je spoleh a pomůžou vám.

4. Když už sami pořádáte nějaké veřejné akce, pořádejte je hned začátkem adventu.

Letos se mi povedlo aspoň to poslední:-)

Takže třetí svíčku už zapaluju relativně v klidu.

Dnes dokonce konečně vyšel čas na nějaké adventní tvoření.

Výsledkem je tato krasavice:

A taky jsme byli s dětmi na procházce. Lepili jsme betlém, četli před spaním a loupali ořechy.

Tohle je ten pravý advent!

DIY Lego adventní kalendář

Letos jsem se fakt hecla.

Poslední (?) advent, který trávím v klidu doma na rodičovské dovolené,

si jednak hodlám zvlášť užít,

a taky řádně využít.

Letos máme tři adventní kalendáře, 

Madlenka má klasický pytlíčkový s drobnostmi a malými sladkostmi

a kluci mají něco EXTRA.

Lego adventní kalendář.

Ne ten kupovaný, s figurkami Santy a sobů.

Ale pravý domácí!

Jak na to?

Nejdřív samozřejmě v hračkářství vyberete Lego.

Po krátké úvaze jsem vybrala druhou nejmenší krabici

(myslím, že nejmenší nemá ani 24 dílků, ale hlavně neměli žádaný typ). 

Michálek teď miluje Lego Ninjago a Mareček toužil po potápěčích.

Návody jsem zkopírovala - některé stránky jsem vynechala,

někdy dala dvě na jednu hromádku.

Rozdělila jsem návod na 24 schopných částí.

Do každého pytlíčku jsem poskládala danou část návodu

a přiložila správné kostky.

Každý sáček jsem založila a zalepila veselou lepící páskou. 

Z velkého kusu kartónu jsem vystřihla domeček a střechu.

Střechu jsem přilepila a rozmístila zkusmo sáčky.

Potom jsem si nastříhala 24 kousků suchého zipu

a lepila: jednu část na kartón, hladkou na sáček.

Po zaschnutí lepidla jsem sáčky připevnila na domeček,

fixou napsala čísla (ta jsem měla už poznamenená na sáčcích,

protože v tomto případě je pořadí nejdůležitější!)

Nakonec jsem všechno nazdobila pomocí ozdobiček z děrovačky.

 

Všechno samozřejmě krát dva.

Z výsledku jsem unešená! 

U kluků v pokoji vypadají ještě líp.

Uvidím, co na to zítra řeknou! Že letos žádné mlsy:-)