Velmi intenzivní léto

 Poslední den prázdnin a já se ohlížím zpět na ty dva měsíce a jsem zcela v údivu a plná vděčnosti.

Do prázdnin jsem šla tak středně unavená, ale taky s velmi dlouhým to-do listem, na kterém něco bylo už dopředu odsouzeno k neúspěchu - třeba velký úklid a malování schodiště ke sklepu, protože je to technicky náročné, sama to nedám a spolupráce vázne. Ale jinak tam byla spousta nutných věcí a já se děsila toho, že léto bude těžce pracovní a odpočinek nikde, že zas budu mít všechny furt za zadkem jak loni a podobně.

Trochu to tak ze začátku vypadalo - to brutální vedro, na které jsem nebyla vůbec připravená, první akce - úprava pokoje kluků - nevyšla úplně podle představ, stejně jako ložnice, kterou jsem malovala navzdory původnímu plánu a byla jsem u toho úplně nas.aná:-) Do toho proběhla nějaká ta manželská krizička (kdyby šlo rozvod vyřídit online, rozváděla bych se třikrát týdně) (ano, jsem trochu cholerik).

Pak se ale lehce ochladilo, já zvolnila tempo a do toho přišla neodolatelná nabídka na Charis. A tam se to asi všechno zlomilo - šla jsem tam s určitou představou, co chci, aby mi Duch vnukl - ovšem slyšela jsem úplně něco jiného. Slyšela jsem: "Děláš to dobře." To jako nebyla dobrá zpráva, čekala jsem: "Tohle  a tamto dělej jinak a budeš mít všechno, co chceš." Ale ne. Místo toho bylo: "Ty tamto nepotřebuješ." Taková parafráze "Máš moji milost a to ti stačí." A tak jsem v sobě umlčela to: "Ale já chci mít hotový ten nový barák a chci mít prostor jet na dovolenou k moři a chci a chci a chci (ženicha, zlato a peníze!!!)" No tak ne.

A jaké pak bylo moje léto? Prostě báječné. Nechápala jsem, proč mám tolik energie (ale pak mi to došlo ❤️). Co jsem chtěla, to jsem stihla, včetně úklidu, zavařování - letos mám i bezinkový likér! na který se vždycky chystám tak dlouho, až ty bezinky opadají.

Ale hlavně: koupali jsme se, výletovali, kafíčkovali, odpočívali a užívali sluníčka i stínu. Po mnoha a mnoha letech jsem se docela těšila do školy za děckama (a taky jsem se těšila na podzimní ochlazení, haha.) Prázdniny letos krásné. Děkuju.

Nejvěrnější kafe-parťačka

Letní škola venkovní výuky

...aneb tábor pro matku učitelku. 

Zatímco od starších dětí jsem si poprvé dovolila odjet, když bylo Magdí devět let, na jaře jsem vyhodnotila, že i s tříletou treperendou to půjde. Navíc jsem měla bydlet jen asi 20 km od domu, tak že bych přinejhorším jezdila spát domů. 

S venkovní výukou jsem se seznámila v roce 2018 a hned jsem věděla, že to je ono. Něco už jsem dělala, aniž bych to uměla pojmenovat, a ostatní jsem časem zaváděla a zlepšovala. A taky už jezdím jenom na školení od Lipky a taky jsem objevila kouzlo letních škol: intenzivní nálož inspirace a návodů a přitom ušetříte dovolenou 😀 A ve škole za vás nemusí suplovat.

Aby nebylo všechno jednoduché, chlapci se nám vrátili v neděli večer, takže místo svojí přípravy jsem vybalovala a poslouchala zážitky a v pondělí ráno jsem ještě stihla k zubaři, protože se mi opět rozjel zánět v zubu. A pak jsem se balila, věsila vyprané prádlo, instruovala Magdí - chůvu a kuchařku na celý týden - asi nikoho nepřekvapí, že jsem pár věcí zapomněla, třeba pyžamo nebo nabíječku na mobil.

Celá akce probíhala na Rychtě v Krásensku, ubytování prošlo nedávno rekonstrukcí a bylo super. Na pokoji jsem měla Petru, se kterou jsem přijela - bydlí ve stejné dědině jako já a učí podobné předměty na sousední škole než já a dlouhodobě spolu zlehka spolupracujeme. A přidali k nám Anet od Nového Jičína, velmi inspirativní ženu. Nicméně zajímavé a inspirativní byly všechny ženy, co tam byly (muž byl jenom jeden lektor, haha) (vůbec mi to nevadilo).

A pak už to jelo - načerpala jsem nové seznamovací aktivity, akční hry, zábavné aktivity - a všechno venku! Řešily jsme i nové RVP, byly na výletě v té části krasu, kterou jsem neznala, běhaly po lese, předávaly si zkušenosti, ale taky šly večer na pivo a hodiny a hodiny jsme prokecaly. Měly jsme výborné jídlo, výbornou kávu a skvělý workshop s bylinkami. Jediný problém byl spánek- první noc jsem už klasicky usnula kolem druhé, další dny jsme se sdílely s holkama minimálně do půlnoci a vždycky se vzbudila před půl sedmou. A od středy mi teda bylo dost smutno po Mirince. 

Ale jinak to bylo dokonalé. Jsem tak krásně naladěná na školní rok, že mi to určitě vydrží minimálně do osmého září. 

(Magdí doma vařila a starala se o Miri a ve čtvrtek dala dědovi porci guláše i na pátek a odjela s Miri na mini prázdniny do N. Já po návratu na Miri: "Stýskalo se ti po mámě?" "Nee...ale tobě bylo smutno, že jo?" Ty už mě znáš, děvče:-))

Zoo koutek na Rychtě.

Land art.

Samoobslužný cyklobar.

Býčí skála.

Trocha vody ve vyprahlém krasu.

Evina díra.

Žabička.

Jedna z aktivit.

Stará huť.

Půvabné rychtovské schodiště.

Taky jsme měřily výšku vody ve studních.

To byla výzva.

Hlavně ta motivace!

Výlet do Loučné

Mám poslední týden volna. V pondělí jsem ještě stihla ve spolupráci s chlapci vymalovat kuchyň a pak se pohádat s drahým, v úterý jsme s holkami jely do Bozak, ke kadeřnici a na nákupy (zatímco já si koupila silonky, dcerunka sandálky, peněženku a kosmetiku). Chlapci odjeli na CSM do Ostravy a dům ztichl.

Ve středu mi při výrobě povidel a úklidu vyčistěných koberců došlo, že jsem stihla prakticky všechno z toho brutálního to-do listu, který jsem si na prázdniny nachystala. A že mám chuť ještě na nějaký pěkný výlet s holkama. Nejlíp vlakem. Někam, kde to ještě neznáme.

Z Prostějova jezdí každou hodinu vlak až do Koutů nad Desnou v centru Jeseníků. A každou hodinu zpátky. A tak bylo rozhodnuto.

Když jsem vstávala ráno v pět, popravdě jsem dost pochybovala, jestli to byl dobrý nápad. Když jsme kvůli objížďkám jely víc než hodinu přes samé kotěhůlky s tím nejpomalejším řidičem, nabíraly zpoždění a reálně hrozilo, že nestihneme vlak v sedm, ale budeme hodinu čekat na nádraží na další, tak jsem byla dost ve stresu. Ale všechno klaplo a my nastoupily na dvouhodinový courák z Hané do Jeseníků, s výhodnou jízdenkou na 24 hodin po celém kraji.

Ve vlaku každý zábavu podle svého gusta.

Cesta byla docela v pohodě, ale jak jsme se blížili k horám, přibývalo lidí, cyklistů a dětí a když se k nám přidal celý táborový oddíl, rychle jsem začala hledat náhradní cíl. A tím se místo Koutů stala Loučná nad Desnou. 

Nejdřív jsme se stavily v obchodě pro snídani, pak jsem se dlouze domlouvala s AI, abych se nakonec vydala podle instinktu - a překvapivě jsme došly tam, kam jsme chtěly. Na to nejsuprovější hřiště.

Miri stejně celé léto mluví k tom, že chce "a vylet" a "a hšiště". Tady údivem otevřela pusu. Nevěděla, jestli skluzavku nebo houpačku nebo trampolínu - a co teprve, když pustili vodu do potůčku!

Strávily jsme zde hodinu a půl a já přitom gůglila, jestli bychom přece jen nezvládly nějaký výšlap do hor. Ale nezvládly. Šly jsme si jenom projít místní zámecký park. A daly jsme si tam na oběd těstovinový salát, co jsme si vezly z domu. Na kávičku a mňamku jsme se vrátily do Tančírny a pak jsem nechala řádit holky na hřišti a seděla jsem si na lavičce a nedělala nic. 

Ty fleky na fotce jsou velcí tlustí pavouci. Působivé.

Když Miri potřetí přišla s brekem, protože někde spadla a bouchla se, vyhodnotily jsme to, že je čas na návrat. Akorát nám to vyšlo na vlak, kde Miri prakticky hned zalomila a spala až před Olomouc.

Magdí strašně nechtěla brzy domů a já si uvědomila, že furt nemám šaty, které potřebuju, tak jsme si daly ještě zastávku v Šantovce a já si na druhý pokus vybrala šaty. Bylo to zajímavé, vybírat si společenské šaty ve funkčních kraťasech a trekingových sandálech, ale nikdo nic neříkal. 

A pak oklikami domů. Byl to fajn výlet.

Tak si taky zajeďte do Loučné na hřiště a na kafe :-)

Samozřejmě ještě zmrzlinu!

Poněkud zběsilý červenec

 Nepamatuju si takhle nabitý červenec. Snad kdysi dávno, když jsme jezdili na tábory. Kromě práce doma a práce venku a taky práce na zahradě jsem totiž měla spoustu prázdninových zážitků.

Letos jsem stihla:

Jeseníky s celou rodinou

třídenní "dovolenou" s celou rodinou

výlet do Brna s holkama 

dva dny na Charis s Miri

pouť v L.

výlet do Kubíčkova lomu

ale taky:

výlet na kole na Suchý

návštěvu Španělů

rande s Maru v Bozaku 

tři návštěvy u doktorů

a tři pohřby v rodině: drahého teta, moje teta z mamčiné strany a můj strýc z tátovy strany (kvůli tomuto jsem nemohla na pouť ze Křtin do Křtin)

Taky jsem stihla zavařit 40 sklenic okurků, 5 druhů marmelády, hodně skleniček jablečné přesnídávky, naložit višně do rumu a do mrazáku uložit rybíz, maliny a nějakou zeleninu. Vymalovat dvě místnosti, natřít jeden radiátor a uklidit kus domu. Konečně koupit Michalovi pořádnou židli k počítači a taky koupit nové knihovny děckám do pokoje. Měla jsem hodně zmrzliny a hodně kávy, hlavně ledové. 

Všechno to bylo super, ale teď se vážně těším na úplně obyčejné, klidně až nudné dny. Protože trocha nudy, to je to, co dělá ty nejlepší prázdniny. 

Kubíčkův lom v Maletíně

Tip z Toulavé kamery.

Hezké, ale maličké! V televizi je všechno velké.

Měli jsme s sebou jen Miri a Michala a bylo to fajn.

Chvíle odpočinku a affogato.

A pivo na Suchým!