Od začátku jsem z toho byla ve stresu.
Volný den!
Co všechno můžu stihnout!
A tak, když jsem Magdí zavezla (na kole) do školky, cestou zpátky jsem nakoupila,
rychle jsem doma posbírala prádlo do pračky, svlíkla postele, našla vakuovací pytel na Magdinu tlustou peřinu, vytáhla z mrazáku králičí stehno na můj oběd, zadělala na chleba...
A zavolal Michal, že mě vezme do Pv.
Tak jsem doma nechala ten binec
a odjela jakože na dvě hodinky.
Vrátila jsem se za čtyři hodiny, v půl druhé,
ale zato s pěti kily jahod ze samosběru,
úspěšně vrácenými botami dva měsíce po termínu, dvěma páry nových,
dárkem Magdí na odpolední oslavu kamarádky
a velkým nákupem
(protože Italský týden v Lidlu)
a po romantickém obědě s manželem.
A doma ten binec a prádlo v pračce a rozmražené maso a překynutý chleba.
Ale teď večer už je uklizeno,
chleba i jahodový koláč upečený,
zbytek jahod v marmeládě, mrazáku a našich břichách.
Postele povlečené, prádlo vyprané, usušené, uklizené.
Králík udušený na slanině a zelenině a snězený dětmi k večeři.
A já hotová.
Ještě že už jdu zítra do práce.