Veselé Velikonoce

Tak letos definitivně potvrzeno: Velikonoce pro mě znamenají pět dní volna, z čehož čtyři dny všechno chystám a dvě půldne chytám dech. A to jsem si letos myslela, jak jsem na to vyzrála, že jsem si jarní úklid rozfázovala během slunečných březnových dní a že to nebudu přehánět s vařením ani pečením. Hahahahahaha. 

Půl čtvrtka zabitého na nákupech. Tohle jsem mohla vyřídit dřív, ale nebyla síla. Ve škole mi dávali vyšší úvazek s plánem na měsíc, dva, aktuálně to vypadá minimálně do půlky května. K tomu porady (z těch jsem se dřív vyvlíkala), suplování. Mám toho všeho plné krovky.

Ve čtvrtek teda nějaký úklid, nákup, uvařit oběd, večer na mši. V pátek vyprat, co šlo, navzdory pověrám, protože svítilo slunko. K tomu napéct koláče - Magdalen pomáhala, ale dělaly jsme je z kila mouky, protože je nás už moc. Pak chleba, beránek, postní oběd. Doladit úklid, na křížovou cestu a na obřady. V sobotu zbytek vaření, upéct mazance, protože se snědl chleba, udělat řez, aby bylo v neděli něco slavnostního ke kávě, douklízet, doprat, dožehlit, doleštit a zhroutit se. Pak se vzpamatovat, hodit se do gala a do kostela na vigílii. V neděli ráno (pro změnu) na mši a pak obalit a usmažit tisíc řízků. Ještěže ten salát udělala omladina sama v sobotu.

Plán na první volné půldne byl jasný: jarní výlet do teplých krajů nebo se jen tak válet. Místo toho návštěva v nemocnici u babičky, pak u tety a cestou domů v N. V pondělí ještě další vaření, chlebíčky, zase chleba a zase do kostela. Vůbec se nezlobím, že koledníků bylo jen střídmě. Naši chlapci už po své ose, Michal na motorce u spolužaček, Marek na obědě u Verči. Stejně bych teď potřebovala aspoň dva dny volna, abych se z toho vzpamatovala. 

Ještě musím napsat, že původní verze tohoto článku byla delší a optimističtější, ale neuložila se mi, a na podruhé už zbyl prostor jenom pro frustraci unavené matky. Pardon.

Beran podle Magdí. Formu vymazal Michal tak blbě, že se rozpadla hlava, a sníh se zase srazil.

Nevadí. 

Nebylo to poznat ani na chuti.

Páteční křížová po obci.

Pečovatelky.

Šlehá piškot.

Přinesla větve na dekorace.

Mazance jsem vůbec nechtěla péct, jenže došel chleba.

Hlavní ochutnávačka.

Řez padl v neděli po obědě. 

Low cost dekorace: na stole...

... na polici...

... na schodech...

... na dveřích...

...na okně.

Barvení vajec.

V cibuli.

Bylo jich jen šest a dvě už jsou pryč.

Vigílie.

Se všemi dětmi.

Nejmladší takto. Konečně v klidu:-)

V neděli v Brně.

Teplo a rozkvetlo. U nás ale dnes zase zima. Brr.

Velikonoce ryze světsky

 Letos mi přípravu zkomplikovaly jak návštěvy v nemocnici, tak čtvrteční školení. To bylo teda naštěstí krátké, ovšem stejně dopoledne zabité. 

Jarní úklid jsem stihla předem, upekla jsem jen koláče a beránka a v sobotu ještě krémeš, který jsem dělala poprvé, krém neztuhl, nicméně se všechno snědlo, vizuální nedokonalosti navzdory. 

Vajíčka letos nabarvila komplet Magdí a s Markem už úplně sami udělali bramborový salát. Děsná pohodinda ty velký děcka, fakt.

Dekorace jsem opět pojala minimalisticky, kytky ze zahrádky do vázy a je to. Terasa mi rozkvetla díky přesazovaným cibulovinám: co se mi nehodí v záhoně, to provizorně šoupnu do květináče. A konečně jsem využila starou formu a nápad z Pinterestu. Protože jsem namíchala krokusy a modřence, byla z toho dekorace dvě v jednom.

Verze krokusová.

Verze modřencová.

V pondělí pak přišlo jen minimum mrskutníků. Vlastně nám to nevadilo, ti zásadní se dostavili a to je hlavní. Chlapi akorát zajeli k rodině do L. a jinak jsme odpočívali. Na terase obklopená zelenou trávou a rozkvetlými kytkami s kávou v ruce víc nepotřebuju. 

Aleluja!!!

Letošní Velikonoce plné změn oproti minulým rokům.

Za prvé náš mladší chlapeček mimo domov. Opět po roce se mu rozjel tinnitus, takže strávil týden na kapačkách. Termín si vybral sám, radši obětoval volno než školní exkurzi do Rakouska a turnaj ve florbale. Vrátil se na to hlavní: v neděli na slavnostní oběd. 

Za druhé naše chodící neposedné batole. Ve čtvrtek jsem s ní strávila bohoslužbu v kostelní předsíni, pak jsme se dva dny s M. vystřídali a hlídali ji doma a dnes s ní ještě M. strávil mši vzadu v kostele. Takže lepší než loni. 

No a za třetí samozřejmě nový farář. Na Zelený čtvrtek neohlášeně umýval farníkům nohy. Obešel kostel a vybral si i takové lidi, které nikdo nečekal, třeba mého muže. Jeho reakce: "Já jsem říkal, že jsem měl jít na kúr." A aby náhodou nikdo nebyl na pochybách, že je v té skupině u oltáře, Miriam se postavila vzadu v kostele do uličky a hlasitě všechny upozornila: "Táta. Táta." Getsemantská zahrada opět po letech na původním místě, adorace krátká, stručná. Dokonce jsme s Magdí četly přímluvy. 

Velký pátek deštivý a chladný. Na křížové cestě s jiným křížem než obvykle, na obřadech s Magdí. Při uctívání kříže jsme měli i relikviář s třískou z pravého kříže. Jako dobrý, ale ne, že bych věřila, že zrovna v našem kostele je ta skutečná relikvie. Spíš středověký nebo spíš barokní podvrh, ale na tomhle moje víra naštěstí nestojí. Řekla bych, že prozkoumám kroniku, kde se u nás ta tříska vzala, ale ta nejstarší část je psaná švabachem a do toho se mi fakt nechce. Možná v důchodu:-) 

Taková normální rodinná vycházka.

Kuk!

Křížonosič.

Bílá sobota už zase slunečná, ideální na sušení prádla. Trochu jsem nestíhala a byla ve stresu, nicméně na bohoslužbu jsme nakonec dorazili včas. Taky novinka nového faráře: po letech v normálním čase v 20.00. A klasicky liturgicky v rozsvíceném kostele. No jako ta starozákonní část ve tmě měla něco do sebe, asi je potřeba si o tom s novým farářem promluvit :-) Jinak obřady oproti předchozím rokům podle mého cítění takové jiné, stručnější, civilnější. Jsem spokojená. 

Světlo Kristovo v krabici.

V neděli dopoledne ve Vysočanech, protože pak už jel drahý vyzvednout chlapečka z nemocnice. I tady to bylo moc fajn, s chutí jsem si zazpívala Zpívej aleluja (to je velikonoční must have) a nechali jsme si posvětit beránka a vajíčka. 

Letos sníh na beránkovi parádně zatuhlý, ale zase ho bylo málo, takže záda má chudák ošizené. Ještěže to není vidět:-)

Nedělní odpoledne jsme letos netrávili v N., místo toho oni přijeli večer k nám. A pozvali jsme na kafe nového faráře. Byl z toho fajn večer i se zpíváním u kytary.

Padesátidenní velikonoční radost byla zahájena!

Veselé Velikonoce

Zajímavé to u nás letos bylo, ostatně jako vždy. Květná neděle bez táty, nebo spíš s tátou na telefonu. Poslední nedělní křížová cesta. Vzpomínky na časy, kdy kluci sotva unesli křížek, mě dojímají, fakt, že jsou pořád ještě ochotní s námi na tu křížovou cestu jít, mě dojímá ještě víc.

Od pondělí zase všichni spolu doma. 

Jarní úklid jsem letos tolik neprožívala, snad se mi jednou povede vykašlat se na to úplně, neboť je to únavné, svazující a v mnoha ohledech zbytečné. 

Svátky v jedné fotce. Kočárek, křížek a mop.

Pečení jsem taky zkrouhla. Žádné drbačky s řezy a dortem. Úplně stačí koláče, mazanec a beránek, u kterého se letos zdálo, že snad zůstane holý! Nakonec jsem ten sníh teda našlehala.

Bohoslužby nakonec letos všechny se všemi dětmi. Se čtvrtým dítětem jsem už maximálně otrlá. Ve čtvrtek se mi ještě povedlo načasovat její spaní tak, že vytuhla po kázání a vzbudila se přesně pět minut po konci adorace. Velký pátek už byl z hlediska matky zajímavý, střídali jsme sezení na lavičce v předsíni kostela vedle Ježíše:

taky hraní na zemi v předsíni, lezení po koberci, chvilku vepředu na lavičce, chvilku v náruči. 

Výraz hovoří za vše. 

Na vigílii jsme jeli už tradičně do Sloupu, no a tam už to bylo drsné, takže po chvíli lezení po lavici a po sousedech jsem taky nosila v šátku, krmila křupkama (mám od nich ušmudlaný svůj kašmírový svetr) a taky kojila, to teda venku na schodku opřená zádama o dveře, protože sloupský kostel nemá žádné temné zákoutí (ach, to baroko!). Mimořádně teplý velikonoční večer se dost hodil. Tiché rozjímání z těch dnů nula, ale zážitek z pouhé účasti k nezaplacení. 

Ať slavné Kristovo vzkříšení 

vaši tmu ve světlo promění!

Marek na vigílii u nás, ano, ráno v 3.30 SEČ. Vrátil se domů, slupl koláč a šel pěšky do Ž. na ranní. Ano, přišla doba, kdy vlastní děti nechápu (a obdivuju, ale to mu neříkejte.) My jsme tam dojeli se zbytkem dětí autem. Miriamka už protivná celou mši, která ale byla relativně krátká, takže jsme to přežili. 

No, za mě jsou bohoslužby na Velikonocích to hlavní, takže potud dobrý. Jako obvykle jsme jeli v neděli po návštěvách, do N. za narozeninovou Verčou a taky do L. V pondělí mrskut a Mirinčina normalizace. Počasí nezvykle teplé, ale silný vítr a saharský prach ve vzduchu příjemný pocit dost kazil. 

Být matkou je o svátcích extra náročné, zase jsem si to uvědomila. A velikonoční pondělí je velká genderová nespravedlnost. Kluci si chodí pro koledu a holky musí sedět doma a chystat jim mlsy a čekat a čekat. S nostalgií jsem vzpomínala na dobu, kdy jsme ještě neměli holky a pondělí bylo aspoň časem jen pro mě. A letos poprvé jsem si připustila, že bych se na svátky nejradši sbalila a odjela někam pryč. Takových pět dní třeba v Římě by se mi hodně líbilo. No, možná jednou...

Slečny unavené z Velikonoc. 

Dětské podivnosti při usínání.

Aj u nás všechno kvete. O dva týdny dřív než normálně. 

A než odjedu do Říma, budu jezdit s kočárkem. 

Velikonoce 2022

V posledních letech míváme dva druhy Velikonoc: ty brzké, studené, a ty pozdní, téměř letní. Letos tedy novinka: Velikonoce pozdní a přitom studené, kromě čtvrtka. 

Přípravy v klidu, ve čtvrtek jsem uklízela a prala a sušila prádlo na sluníčku, v pátek pekla, v sobotu jsem to doladila. Měli jsme všecko: mazance, koláče a velkého beránka z nové formy. A na beránkovi samozřejmě musela být bílková pěna, letos jsem pět bílků a čtvrt kila cukru šlehala nad párou půl hodiny! A stejně na jedné straně neztuhla. To jsou záhady! Ještě jsem nepřišla na to, čím to je. 

Připravený na žehnání pokrmů. 

Od čtvrtka do pondělí každý den v kostele. Všichni už si zvykli a žádné z dětí neprotestovalo. Překvapivé. 

Na vigílii jsme jeli v sobotu večer do Sloupu. Byla rychlá, jednoduchá, až mě to trochu mrzelo (děcka ne, byly rádi, že je rychle konec). 

U nás byla vigíliie ve čtyři ráno, což jsem odmítla, ale šla jsem jenom na šestou zazpívat si na závěr Regina coeli. No jasně, pak jsem si říkala, že jsem měla jít u nás, že to bylo lepší. Příště. 

Cestou domů jsem u sousedů našla drozda, co to asi napral do okna, tak jsem ho vzala k nám a vyfotila si ho jako součást velikonoční dekorace přede dveřmi. Za chvilku se vzpamatoval a v pořádku odletěl. 

A pak už samá tradice: na ranní mši do Žďárné, nechat si požehnat beránka, rozkrájet ho v L. u babičky, pokecat s příbuzenstvem, domů, nachystat řízky, slavnostní oběd, kafe, zákusky, zmrzlina, odpoledne do N. Verči na narozeniny, tam zase příbuzní, chlebíčky, zákusky, kafe a víno. Večer s klukama výprava na proutí a pletení pomlázek. V pondělí mše a pak koledování až do odpoledne. A večer s mužem vycházka na velenovskou vyhlídku. 

Tradiční velikonoční foto. Ano, kluci jsou fakt velcí. 

Sečteno, podtrženo: Velikonoce pěkné, studené, slunečné, tradice dodrženy, setkání uskutečněna. Děkuju za všechno a příště prosím trošku víc tepla - a bude to dokonalé.