Mých 10 nej roku 2019

1. Největší, časově i emocionálně nejnáročnější projekt roku byla bezpochyby stavba našeho domu. 

Zažila jsem s ní největší radost, vděčnost, a taky zlost, stres a strach. 

A zdaleka nejsme u konce. 

2. Největším úspěchem byl Magdalenčin nástup do školy. O předčasném zaškolení jednou napíšu knihu, ale povedlo se a jsme za to nejšťastnější. 

3. Nejpříjemnější setkání bylo se spolužáky z gymplu. Pán Bůh mi zařídil čtyři roky s úžasnými lidmi, což si člověk naplno uvědomil, až když jsme se rozešli do světa.

4. Největší výzva letošního roku bylo stát se tělocvikářem pro 28 puberťáků. Uf...

5. Nejlepší dovolená pro mě letos byla pouť že Křtin do Křtin. Vlastně z toho čerpám dodnes. 

6. Nejzajímavější člověk, kterého jsem letos potkala, byla právě na této pouti varhanice Markéta. 

7. Napsat o nejkrásnějším místě objeveném letos je trochu problém, protože jsem skoro nikde nebyla, ale naprosto mě uchvátil Adamov, o kterém jsme s bratrem rádi prohlašovali, že by z něj bylo pěkné dno přehrady. Nebylo, krásně je tam. 

8. Nejhezčí výhled jsme měli při výletu na Vozku v Jeseníkách. A to jsme ani na Vozku nedošli. 

9. Nejlepší jídlo jsem měla v Branné, po návratu z hory, na kterou jsme vlastně nedošli. 

10. Nejšťastnější jsem byla se svým mužem a svými dětmi. Letos a snad i nadále. Ať už na výletě, doma u televize nebo na stavbě.

A to jediné si přeju do dalšího roku. 

Být spolu. 

A přeju to i vám. 

Ať pořád máte s kým a pro koho žít.

Šťastné a procházkové

Tak jako všechny roky poslední doby,

ani letos není sníh,

takže procházky jsou to jediné,

co se dá venku dělat.

(Pár kluků tady ještě jezdí na kolech, ale to není nic pro mě.)

Hned po svátcích jsme s dětmi vyrazili lesem ke mlýnu.

A včera jsme podnikli tradiční vánoční výstup na Holíkov.

Letos sami.

A bylo to bezva jako vždy.

Jojo, dostala jsem od Ježíška selfie tyč! 

Když tak potkáte rozkvetlý, i když zmrzlý náprstník, připadáte si jak v pohádce o 12 měsíčkách. 

Šťastné a sladké

Naše vánoční cukroví.

Vážně bych chtěla říct, že nepeču, protože to nikdo nejí.

Nehrozí.

My jsme na sladké všichni. 

Takže peču. A letos naštěstí už ne sama.

Už několik let máme deset druhů.

Vždycky musí být linecké.

A taky tyčinky ze strojku, které já nemám vůbec ráda,

ale milují je chlapi, a je ho hodně, a je vcelku rychlé.

Vždycky dělám i sádlové koláčky s rybízem.

To je rychlé a elegantní cukroví,

a hodně mi vyhovuje, že je hned hotové.

Už se nemusí promazávat, slepovat marmeládou

ani polívat čokoládou.

Každý rok dělám i mokka oválky.

Nevypadají nijak zvlášť krásně,

a chutnají zřejmě jen mě,

ale já si je neodpustím.

Dělám si jen pár kousků, z poloviční dávky.

Je v nich mletá káva a sůl a mají zvláštní nahořkle-sladkou chuť,

a sem tam nakousnete kousek soli - 

mňam. 

Už třetí rok jsou součástí naší mísy s cukrovím

i šafránová esíčka.

Recept jsem našla v nějakém Blesku pro ženy.

Jsou taky jednoduchá a taky děsně dobrá.

Miluje je Marek, a taky si je letos udělal.

Těsto je podobné lineckému, jsou v něm mleté mandle,

šafrán (ten tam jako vážně necítím) a chuť dolaďují sušené brusinky.

Navíc se nemusí vykrajovat, prostě se uválí a smotají esíčka,

potřou se žloutkem a ozdobí brusinkami.

Tím končí základní pětka.

Letos udělaná za jedno sobotní odpoledne a večer,

týden před Vánoci.

Týden na to byl zas trochu času, v sobotu večer.

Děti udělaly kokosové kuličky, jakože Raffaelo,

pak jsme stihli ještě i vosí hnízda 

a dokončit další novinku - Black forest cukroví.

Zní to děsně vznešeně,

ale jsou to vlastně jen kakaová kolečka 

(upečená týden předtím),

slepená vanilkovým krémem

(jakože klasickým krémem z másla a uvařeného pudinku),

s kouskem višňové marmelády uprostřed,

nahoře polité čokoládou

a ozdobené nadrcenými lyofilizovanými višněmi

(jakože mrazem sušenými. Natrefila jsem na ně v Kauflandu.

Loni jsem je neměla, posypala jsem je mletými ořechy,

chutnalo to skoro stejně.)

Ale jako nápad dobrý.

Recept mám odsud.

 Poslední dva druhy jsme s Magdí udělaly čtvrtou adventní neděli,

když si chlapi užívali StarWars v kině.

Má to společného jmenovatele

"zbyly bílky".

Letos jsme vymazlily pusinky podle

Svatavy Coolinářky a její Vánoční kuchařky pro kluky a holky.

Jakože našlehala jsem bílky jen s cukrem,

jak jsem zvyklá,

ale pak je Magdí posypala cukrovými perličkami

(kuchařka radila upéct, potřít cukrářským lepidlem a pak obalit v perličkách,

ale lepidlo nemám,

a takhle to bylo jednodušší

a fungovalo to stejně.)

Jo, vlastně to měly být sněhové stromečky...

A vrcholem našeho pečení jsou Pařížské rohlíčky.

Křivé nekřivé,

šišaté nešišaté - 

na tácku se nestihnou ohřát.

Jsou totiž výborné.

A teď vlasně koukám na fotky,

že jsme těch druhů měli nakonec jedenáct.

Poslední, nejjednodušší kousky byly taky podle Coolinářky.

Marcipánové kuličky s mandlí, obalené v kakau.

Takže takhle se u nás před Vánoci peče.

A pak se to celé svátky ujídá. 

Mňam.

Šťastné a veselé

Ať to plánuju jak chci, vždycky mám pocit, 

že dělám příliš mnoho věcí na poslední chvíli.

Jako na rovinu, ono to s tím chystáním ani jinak nejde.

Vážně nerozumím lidem, kteří např. uklízí na začátku adventu.

Já u kluků uklidila ve čtvrtek a už v pátek jsem to mohla dělat znovu.

Ještě v pondělí večer jsem dokončovala jeden dárek,

narychlo balila čtyři další

(které jsem měla od listopadu, ale prostě nebyl čas),

prala prádlo

a vůbec dělala věci, které jsem chtěla mít dávno hotové.

Štědrý den byl slunečný a relativně teplý,

jak už je zvykem poslední roky.

Míša, když zjistil, že na oběd je zelňačka, tak se rozhodl,

že bude držet půst.

A vydržel to.

A údajně měl před večeří takový hlad,

že vážně viděl zlatá prasátka.

A já jsem to všechno zvládla:

po obědě ještě zajet na hřbitov se stromečkem a svíčkou,

vyzvednout v předsíni kostela betlémské světlo,

doma se hodit do gala,

být o půl čtvrté na faře na rozezpívání,

odzpívat dětskou vánoční mši se scholou,

běžet domů,

připravit večeři pro šest lidí:

jedenkrát rybí prsty, jedenkrát lososa na másle,

dvakrát obalovaného lososa a dvakrát obalovaného kapra.

Interhotel hadra.

Ještěže ta příloha mohl být bramborový salát, pro všechny stejný,

hotový z dopoledne

a připravovaný celou rodinou. 

Po večeři tradiční lodičky.

A pak zazvonil Ježíšek.

S dárky letos spokojenost.

Zkoukli jsme štědrovečerní pohádku a já už zas spěchala,

na rozezpívání a na půlnoční s Rybovkou,

kterou jsme naposledy zkoušeli před dvěma týdny.

Ale jako dobrý.

Na Boží hod jsem zase vstávala brzo,

abych trochu uklidila,

obalila řízky,

uvařila vývar k obědu, vypravila děti

(který furt neví, co si mají obléct)

a pak už jsem zase spěchala na mši na reprízu Rybovky.

Odpoledne hrály děti taky už tradiční divadlo,

tentokrát o cestě do Betléma.

Michal voják, Marek jeden ze tří králů, Magdí anděl.

 

Pak u nás byla návštěva z Němčic.

 Včera další sváteční oběd a návštěva v Ludíkově.

 A pro mě teď začínají svátky.

Konečně se pořádně vyspat.

Nevařit, jen zpracovat a dojíst zbytky.

K tomu mlsat cukroví.

Odpoledne jít na procházku a konečně hrát všechny společenské hry,

které jsem slíbila dětem.

Užít si další příjemné vánoční návštěvy.

Udělat si horkou čokoládu a další voňavý punč.

Štastné a veselé!

 

Na sklonku adventu

Každý rok uvažuju o tom,

kdy je nejlepší čas pro Vánoce. 

Jestli je lepší mít Vánoce na začátku týdne nebo na konci. 

A stejně je to skoro vždycky jako se zkouškou na fakultě:

mít tak jeden den navíc!

Štědrý den v úterý je ale fajn 

(napsat a pamatovat!)

Dnes dělám věci, co jsem měla stihnout v týdnu. 

Dokončit cukroví:

upéct pusinky a jakože variaci na pařížské rohlíčky. 

Ty opravdické byly vrchol maminčina pečení a nedělám je z principu:

pamatuji si, kolik let je pilovala k dokonalosti. 

A na to já nemám. Čas ani sílu. 

Moje sněhové podklady jsou každý jinak šišatý 

a krém je nastříkaný křivě,

ale není to jedno, 

když se hned sní?

Na míse zmizí jako první.

Upekla jsem vánočku. 

A u toho se dívala na filmy:

Tři pohádky (Růženka, Zlatovláska a Popelka), Notting Hill a Prázdniny.

A pak přepnu na Óčko a tam zpívá Janek Ledecký a mně je zase 14.

To byly jedny z nejlepších Vánoc.

Doma je se mnou jenom Magdí,

protože adventní kino jsme letos separovali, 

A zatímco my s Magdí jely už v listopadu na druhý díl Frozen, 

chlapi si dnes dali StarWars ve 3D.

A my holky jsme doma jely filmy a cukroví. 

Chtěla jsem vlastně psát o tom, 

co jsme letos stihli a nestihli, 

že máme pomerančovou marmeládu 

a opět nemáme žádné vánoční fotky natož přání, ani barborky, ani ty příběhy z adventního kalendáře jsme nestihli číst každý den,

a školní vánoční večírek měl být ve stejný den jako generálka Rybovky a ta nakonec nebyla, ale já stejně už nikam nejela.

Ale o to přece nejde.

Ať tak nebo tak, Vánoce jsou za 30 hodin.
A my se na ně těšíme.

Ubesídkovaná

Letos v tom nejlepším slova smyslu.

Minulý týden kluci koncert.

Koncertní čísla ZUŠ se dělí na dvě skupiny:

tu první si užíváte.

Třeba absolventka Eliška s flétnou.

Nebo klavíristky. Paráda.

Pak zde máme druhou skupinu, a tam patří naši kluci.

Když Michal měl na trubku na úvod zahrát "a"

a zahrál něco mezi "c" a "d",

tak všichni v sále zatajili dech

a pak jsme dýchali a dolaďovali s ním.

Ale on tím laděním asi jenom napínal, 

protože letos zahrál dobře.

I Marek, v duetu s dalším trumpetistou.

 Magdalenka na koncertě usnula.

A všichni jsme si to užili.

Tento týden vánoční besídky.

Ve středu moje školní.  

Letos jsme se nemohli domluvit, co budeme dělat.

Už jsme měli písničku, vtipy i taneček.

Já chtěla letos pohádku,

a až na poslední chvíli jsme našli jednu, 

na které jsme se shodli.

V "Popletené pohádce o Červené Karkulce" vystupovali 

i trpaslíci, Sněhurka, drak a princ Bajaja.

Přidali jsme si vílu a vlka, který ale vlastně v pohádce nebyl.

Doplnili jsme to písničkami a vtípky

a přišlo mi to děsně dobré do doby,

než na generálce ředitelka jen udiveně hleděla.

Pak mi to přišlo trapné. 

Ale nakonec jsme zase sklidili velký potlesk.

Včera poprvé vánoční akademie ve škole našich dětí.

Dopředu mi kluci hlásili, že

"všechno je trapný".

Ale bylo to dobré.

Samozřejmě ne tak dobré jako to naše;-P

Dnes Vánoce ve škole.

Osmáci.

Holky si dávají obrovské dárky.

Mega plyšák, nabíječka a tuna make-upu.

Kluci na to dlabou.

Dívali se na horor a teď se tady holky líčí.

Kluci sedí u počítačů.

Třída zasypaná chipsy a kofolou.

Místo stromečku větve ve váze se světýlky ve tvaru jednorožců.

Veselé Vánoce přejí chobotnice. 

Blíží se Vánoce...

... a já pořád nemohu zaslechnout rolničky, 

o kterých se tak často vypráví dětem. 

Slyším jen těžké kroky 

těhotné ženy. 

Obchází mé nitro

a já si uvědomuji,

že ta lepší místa ve mně 

jsou už obsazena

Snad by nepohrdla kůlnou

Ale i ta je plná harampádí

Válí se tam všechny mé touhy, obavy a sny, 

přání i zapomenutá radost 

A tady předsevzetí 

Tu leží pohozena

Pod závojem prachu a pavučin

Promiň 

Ještě jsem neuklízel 

Víš co? 

Běž do chléva

Ten zůstal prázdný 

Prázdný a vzdálený 

jakoby ani nebyl náš 

A až se narodí, 

rozsviť hvězdu. 

Budu se večer dívat na oblohu. 

Realitu mých adventů v dospělém věku naprosto přesně popsal pro mě neznámý básník. 

Objeveno na chodbě brněnského BiGy

při katechetickém kurzu v roce 2001.

Vesničani ve městě

Včera jsme po chvíli váhání vyrazili do Brna.

Jakože na adventní trhy.

Bývala doba, kdy jsem si myslela,

že je nutné jet na adventní trhy,

aby člověk nasál tu správnou atmosféru.

Chachá.

Ta doba je pryč, a popravdě, nejsem si jistá, 

jestli jsem tam kdy tu správnou atmosfáru nasála. 

Byla doba, kdy v hnusných stáncích prodávali hnusné zboží,

 a pak přišla doba,

že máme děti.

Takže řešíte, jestli se vám některé neztratilo,

že se vejdete/nevejdete s kočárkem

(úplně živé vzpomínky, když jsem včera někde viděla kočárek),

pak mají všichni hlad a žízeň.

A to naštěstí nepřišla fáze

"chce se mi čůrat".

V Brně tradičně krásněji na Zelňáku než na Svoboďáku.

Magdí na kolotoči.

Naposled. Už se skoro nevešla.

Všude davy lidí a stánky hlavně s jídlem a pitím.

(Pro jistotu jsme ani všechno neprošli.)

Ale na Markovo přání jsme objevili cestu na terasu

Brněnské tržnice, a tam bylo krásně.

Koupili jsme si tradičně jenom vykrajovátka.

Tři.

(Minimalisti.) 

(Ale jedno z vykrajovátek je naše třetí prasátko.

Míšova obcese.) 

Dali jsme si rodinnou pizzu v boční uličce,

koupili Markovi zimní boty

(jo, jasně, letos, matka roku, v říjnu kontroluju stav zimní obuvi,

šťastná, že kluci mají boty z loňska,

a na začátku prosince s prvním sněhem Marek:

"Mě je to nějaký malý, já je asi neobuju."

Takže chodil do teď ve sněhulích,

které jsem v Lidlu koupila sobě.)

Ještě jsme stihli čaj u tety a Marušky.

Ohledně počasí,

já, věčný optimista, jsem byla šťastná za oteplení,

protože chodit po městě v +5°C je mnohem lepší než v -5°C.

Viděli jsme Brno ve vánočním hávu

a na rok klid.

A za mě: šílenství kolem trhů nechápu.

Punč si radši udělám doma. 

Ale zas děti spokojené a co by pro ně člověk neudělal.