Mrzne, až praští

Naivně jsem si myslela,

že letos si super mrazy nepřijdou.

Vážně naivka.

Už je tady zase to období, kdy zjišťuju,

že žiju v tisíci metrech nad zemí!

Rozumějte: předpověď počasí hlásí -4 až -7°C,

v tisíci metrech na horách -13°C,

náš teploměr hlásí -14°C.

Ráno máme -16,6°C venku a 16°C doma.

Vracím se do zimního režimu:

sedím doma u radiátoru, půst nepůst jsem si koupila červené víno

a po večerech si připravuju svařák,

mám chuť na sladké, peču a hrajeme s dětma stolní hry.

A už zase čtu.

Já, vášnivá čtenářka, si obvykle čtení zakazuju.

Dostávám se totiž do stavu, kdy nevidím, neslyším... 

Romány si nekupuju,

do knihovny se mi nechce, 

ale objevila jsem super věc: knížky v pdf na uloz.to.

Při posledním záchvatu čtení jsem za dva týdny po večerech přečetla

všechny

stáhnutelné romány od Christiny Lauren

(doporučuju, je to děsný brak:-))

a teď jsem za čtyři dny přečetla všechny

stáhnutelné romány od Collen Hoover.

(Taky doporučuju, tyhle nejsou takový brak.)

Tak.

Dnes už nečtu.

Rodina mě potřebuje.

Dala jsem vymrznout ven peřiny

(na něco ty mrazy jsou dobré...)

a jdu něco dělat.

A ještě si musím i letos napsat:

Nesnáším únor.

Jsem šťastná, že končí!!!

Únor bílý

Zimu mám ráda a dá se přežít, když

1. je sníh

2. chodíme na plesy

3. dá se lyžovat 

Tím lyžováním myslím běžky. Běžky u nás, ne někde na horách,

na umělém sněhu.

A když už skončila plesová sezóna

(a my letos byli na dvou, slovy DVOU plesech!

- na farním ve Žďárné a na farním ve Sloupu),

a já začínala být z února otrávená,

NASNĚŽILO.

Poprvé za celou zimu nasněžilo a zamrzlo.

Ovšem k mým prastarým běžkám se mi rozpadly boty.

Ale mám sto chutí pořídit si nové.

Místo toho jsme včera aspoň sáňkovali.

Byla to fakt sranda, nevím ani,

kdy naposledy jsem se tak vyblbla.

Nakonec mě ta zima ještě začne fakt bavit!

Konec malých prázdnin

Stihla jsem:

odpoledne v Brně, což znamenalo:

1. kontrolu s Markem u doktorky,

2. zpověď,

3. návštěvu u tety,

4. návštěvu Sparkys s nákupem Lega za vysvědčení

5. velký nákup v Decathlonu se zjištěním,

že příště místo Lega radši ten pennyboard a kopačák

(no, teď mají naši chlapci oboje.)

Potom:

Dvě zbytečné cesty do Pv.

Jednu skoro zbytečnou do B.

Půldne být nemocná.

Vyprat obrovskou hromadu prádla. 

Vyžehlit je, dokonce.

Přebrat oblečení po dětech.

Zjistit, že Magdalence už na léto mám koupit leda ponožky.

Přerovnat několik skříní.

Návštěvu ze Španělska.

Tři dny doma s Magdí.

Dva dny s raubíři z Němčic.

Sáňkovat.

Vstávat ráno až (!) v šest.

Vypravit kluky do školy a pak si jít zase lehnout.

Musím si to takhle vypsat,

protože mám pocit, že jsem nestihla NIC.

 Na školu jsem nesáhla, památník leží netknutý,

slibovala jsem ušít panenkám nové šatičky...

Včera večer byla plyšáková párty.

Trojka v akci.

 

 

 

Poločas. Pololetí. Poloprázdniny.

Loni byl leden k nepřežití.

Letos utekl, ani jsem nemrkla.

A únor? Naše škola spadla do té skupiny jarních prázdnin,

která navazuje přímo na ty pololetní.

Pro mě jsou to ovšem jen "poloprázdniny",

protože ráno stejně vstávám před šestou, 

vypravuju kluky do školy 

(oni mají jarní prázdniny jako poslední v půlce března),

a odpoledne píšeme úkoly.

Doma hlavně uklízím, vařím, peru a žehlím.

A přerovnávám skříně.

A když už se zdálo, že budu mít hotovo

a dnes se můžu věnovat něčemu,

na co není jinak čas,

Magdalenka nám večer pozvracela postel

(takže dnes zase peru...),

a dnes samozřejmě už nejsem sama doma.

Ale co si užívám:

Dlouhé snídaně. Dobrou kávu po obědě.

Obědy podle vlastní chuti.

Dívám se na Sama doma.

Hledám nové recepty.

  Venku sněží.

A já mám "hygge".