úterý 21. ledna 2020

Konečně sníh

Letošní zima je zatím na sníh skoupá. 
Párkrát sněžilo v prosinci, ale jen malinko a brzy to roztálo.
Dočkali jsme se o víkendu.
Největší radost měl Marek, 
protože včera jel se školou na hory.
Odjížděli za slunečného svitu a sněhového třpytu a všichni rodiče jim záviděli. 

A pak samozřejmě Magdí. 
Ta si hned v neděli postavila sněhuláka. 
S tátovou pomocí.
V neděli po obědě se nám nikomu nechtělo, 
ale když mu Magdí řekla, že ve škole malovali zakletou rodinu a táta byl počítač, 
šel si napravit karmu:-) 





čtvrtek 16. ledna 2020

V půlce ledna

Pán Bůh zaplať za nejdelší vánoční prázdniny. 

Zakončili jsme je v neděli tříkrálovou sbírkou. 
Letos jsme, ke spokojenosti všech, rozpustili rodinnou skupinku. 
Já vyfasovala dva Markovy kamarády a tím se připravila na návrat do školy. 
Ten mě ale stejně bolel. 
V pondělí mám totiž 7 hodin a tělocvik. 
Tak aspoň jsem si zacvičila.
To taky bolelo. 

Už jsme stihli oba rodičáky.
Těžko říct, která role je horší:
Matka nebo učitelka?

Konečně jsem byla u Lenky na návštěvě. 
Čím blíž ty lidi máte, 
tím míň je potkáváte. 

 Marek jede v pondělí se školou na hory.
Snad bude mít na čem lyžovat. 

V rámci těšení na léto jsem zamluvila školní výlet. 
Na tři dny.

A vybírala jsem si zimní bundu, 
ale jestli spíš nepůjdu oprášit kolo. 
Sníh nikde, tak by to šlo. 

Maličko sněhu jsme měli na koledu. 

Sešly se tři skupinky a najednou bylo králů plno. 

Nejmenší královna u kostelového betléma. 

sobota 4. ledna 2020

Novoroční výšlap

Proběhl teda až o den později.
Na Nový rok dodržuju tradici slavnostního oběda s přípitkem, novoroční koncert vídeňské filharmonie a následně celodenní válení.
A každý rok si říkám, jak na Nový rok, tak po celý rok... a většinou to neklapne.

Tak ten další den, když už jsem měla válení dost, tak jsem děcka vytáhla ven. 
Nakonec jsme šli jen tak za nosem, 
a skončili jsme v Hradisku.
Domů jsme mířili už se západem slunce. 
A konečně jsme ušli víc než 10000 kroků.
Děkuji můj nový telefone, 
že nám to tak pěkně počítáš. 
A děkuji moji skoro pubertální synové, 
že se mnou ještě jdete.