No, už jsem psala tady, jak se vymyslelo, že bude každý měsíc projektový den,
a jediný, kdo to vzal opravdu akčně, jsem byla já.
Nápad zahrát se ve škole na Boyard určitě není úplně originální.
Ale je dobrý.
A všechny to baví.
Mě zase baví, když akce, kterou uvedete do oběhu,
začně po pár letech žít vlastním životem,
vychytá se systém, časový harmonogram a jiné detaily.
A tak letos už potřetí.
Téma: jasné.
První republika.
Samozřejmě ve vhodném oděvu:
Jasně, takhle to vypadá, když jste hlavní organizátor,
a místo toho, abyste někomu v klidu pózovali,
tak se v rychlosti blýsknete mobilem.
Ostatní učitelé byli ještě stylovější,
ale víte co, GDPR, už se bojím sem něco dát.
Jinak se doplňovala hymna, střílelo po separatistech,
absolvovat legionářský výcvik,
míchaly barvy trikolory, osvobozoval republikánský vězeň
a skládala molekula silonu...
Nakonec nechyběly zlaťáky, samozřejmě.
K tomu taky patří vtipná příhoda:
koupila jsem čokoládky v eshopu, že dodání za dva dny.
Tedy v pátek.
Bylo úterý, dodání neproběhlo.
Balíček nešel dohledat.
A jen tak mezi řečí vám slečna na Geisu sdělí,
že jim spadl systém,
a balíčky se přečíslovaly, a některé nejdou najít.
Haha.
Takže domluvit novou objednávku a doufat,
že ve čtvrtek, den předem, penízky vážně dorazí.
A ve středu,
když takhle ve čtyři odpoledne stojím v Bozaku na náměstí
a čekám, až mě vyzvedne švagr a hodí mě domů,
telefon z Geisu od řidiče.
Našel v depu jakýsi balíček na školu,
stojí před školou a že by mi ho dal.
Ve škole už jen uklizečka.
A balíček s dobírkou 3000,-
(No, naše uklizečka kupodivu nechodí uklízet s tisíci po kapsách.)
To jsou situace,
že by se vám zavařil mozek.
Ale vymyslela jsem, ať vezme balíček do L.
a hodí ho k babičce.
Volám babičce, ta není doma.
Volám bráchovi. Nebere mi to.
Volám Blance.
Znáte to, takové ty hovory:
"Jsi doma? Budeš doma i za hodinu? A máš tři tisíce?"
Nakonec to dobře dopadlo,
balíček jsme stihli i vyzvednout a hned uložit ve škole
(poněvadž kdo by se s tím tahal z domu autobusem,
bylo tam 7 kilo čokoládových mincí!)
A Boyard měl úspěch jako každý rok.
Tak si plácám po rameni a na rok klid.
