středa 22. února 2017

Z deníčku učitelky

Učitelství je báječné povolání.
Každý den je plný nečekaných událostí
a neustále vás něco překvapuje,
v dobrém i ve zlém. 

A dnešní den jsem se rozhodla zaznamenat.
Jednou to třeba použiju při tvorbě portfolia pedagoga.
(To je teď ve školství nový hit.)

První hodinu učím v 8. třídě VKZ.
Ne, není to vepřo-knedlo-zelo, jak se smíchem říká můj muž,
je to předmět Výchova ke zdraví.
Někdo si totiž myslí,
že na to, aby puberťák místo chipsů a coly
svačil mrkev a celozrnný chleba,
a místo cigarety si dal večerní běh,
stačí výuka ve škole.
Nebo že to aspoň výuka ve škole nějak ovlivní.
Ne, vážení, ještě jsem si nevšimla, že by to mělo nějaký vliv.
Podle mého má být něco jako výchova ke zdraví součást každé hodiny,
a samostatné hodiny je dobré věnovat něčemu pořádnému.

Takže já tam učím přírodopis.
Dneska zrovna trávicí soustavu.
Stavbu zubu.
Mezi zubovinou a dásní je cement, říkám.
Já ho budu těžit a budu ho prodávat, ozve se zezadu.

Druhá hodina přírodopis 9.
Pedologie.
Když budu kopat hodně hluboko, prokopu se do pekla?
Ne, peklo přece není v zemi.
Peklo je stav duše.
Následuje debata o posledních věcech člověka.
Znáte ten vtip o jeptiškách u nebeské brány, paní učitelko?
Ne, nejdřív probereme půdní typy a půdní druhy, pak si budeme říkat vtipy.
A následuje nezbytné:
K čemu mi to bude, znát rozdíl mezi černozemí a podzolem?

Třetí hodina: pracovní činnosti v 8. třídě.
Téma na celé pololetí je výběr povolání.
Nechám je vyplňovat - dle mého - zábavný test,
kde si mají ověřit, co si o nich myslí jejich spolužáci.
Co to je? řve slečna v první lavici.
Na výzvu: napište jedno pozitivní slovo, které vystihuje tvoji spolužačku,
jí její spolužák doplnil: prsa!

Ve volné hodině v rychlosti podle pinterestu skládám origami zvířátka.
Následuje totiž hodina Pracovní činnosti 3. třída.
Co se týká pedagogické činnosti, zastávám názor,
že s dětmi mladšími 10 let se nedá bavit,
a každá hodina, kterou mám na prvním stupni, 
je pro mě utrpení.
Ale dnes jsem papírovou liškou zabodovala.
Přidali jsme i kočku a nakonec na přání ptáčka.
To byla ta nejlepší hodina, hlásí mi Adélka.
No aspoň to.
 Mám pocit, že čím míň se snažím,
tím větší má hodina úspěch.

Ještě mám hodinu náboženství s druhákama.
Co by pro vás byl největší zázrak?
Kdyby byly pořád prázdniny.
Kdyby byla pořád škola. I v sobotu a v neděli.
Tak si, Pane Bože, vyber!

Propouštím je na autobus, v rychlosti posbírám svoje věci
a taky spěchám na zastávku.
Dobře, učila jsem "jenom" pět hodin.
Škrábe mě v krku, bolí mě hlava a mám toho dost.

Ale když vyjdu před školu, aspoň deset děcek na mě volá:
Nashledanou paní učitelko a hezký zbytek dne!

Vám taky!
Některé školní aktivity testuju na vlastních dětech.


neděle 19. února 2017

Taková normální neděle

To, co bylo v čase mateřské dovolené největší zlo, 
to je v čase pracovního zápřahu největší požehnání.
Neděle doma.
Dobrý oběd. 
Po obědě dobrá káva a natažené nohy.
Nezbytná odpolední procházka.


Po návratu na zahřátí puding s jahodami a šlehačkou.



A ještě žehlení, skládání prádla...
taková příjemná domácí nuda!

čtvrtek 16. února 2017

Na sluníčku

Děti v rekonvalescenci je třeba venčit.


I kočárek jsme museli vyvětrat.
Sluníčko je neskutečně příjemné,
ale sníh statečně odolává.



Ale doma...
doma už máme jaro!


úterý 14. února 2017

Valentýn

...neslavíme.
Akorát od kluků jsem dostala dárečky, které vyráběli ve výtvarné dílně.


A v lednici se chladí tiramisu, ale to jsem udělala jenom tak.
Na chuť.
A máme doma ten vyhraný sekt...

Tak že by možná přece jen...?

...

Předjaří v ložnici.
S výhledem do kuchyněl



pondělí 13. února 2017

Pacientka

Magdalenka je poprvé od nástupu do školky nemocná.
Nic vážného, jen nachlazení,
rýma, kašel, trochu teplota.
Děláme pelíšky, koukáme na pohádky a doplňujeme vitamíny.


V sobotu jsme byli na plese.
Poprvé po šesti letech.
Vyhrabala jsem ze skříně šaty, které mi maminka šila před 15 lety,
muž vytáhl ze skříně svatební oblek,
a užili jsme si to.
Dokonce jsme v tombole vyhráli láhev červeného a láhev sektu.
A děti se pod dědovým dozorem pohlídaly skoro samy.
Jsou už prostě velké.
Zírám.
Asi zase brzy někam vyrazíme!

pondělí 6. února 2017

Obleva

Ach, s jakou úlevou jsem ji uvítala!
Po všech těch mrazivých lednových dnech 
jsem se potřebovala trochu ohřát,
nadechnout se svěžího vlhkého vzduchu,
ve kterém už vonělo předjaří,
a vyjít ven bez čepice.

Doma se ladíme masopustně...


...a s oblevou i jarně: na sobotních rodinných nákupech jsem si koupila petrklíč.
A taky si udělala radost v rámci nákupu v Knižním klubu,
kam jsem se loni upsala.
Doteď moje praktická duše vybírala jen knížky pro děti
a knížky jako dárky.
Ale učím se dělat si radost sama sobě.
Tohle byl takový zdařilý pokus!


čtvrtek 2. února 2017

Pololetí za námi

Bylo to náročné. Hlavně pro mě.
A leden byl naprosto k nepřečkání.
Nekonečně dlouhý, neskutečně vymrzlý.

Ale dočkali jsme se.

Vysvědčení rozdáno, zítra prázdniny.
Nejsem tento školní rok třídní,
a tak jsem využila příležitost, a kvůli návštěvě zubaře
a místo školního turnaje v kuželkách
můj únor začal třemi dny volna.

Jsem sama doma a nedělám nic.
Viděla jsem dva romantické filmy za dva dny 
(což je dvakrát tolik, kolik za poslední rok),
upekla jsem dětem sušenky jako odměnu za vysvědčení,
sedím u radiátoru,
listuju starými časopisy, piju čaj...

Venku nejopravdovější zima, kterou si děcka pořád užívají - 
a já se začínám těšit na jaro.