Letos naposledy

Horký letní víkend se vším, co k němu patří.

Posezení u ohně s opékáním párků.

Dlouhé polední siesty na terase s kávou, zmrzlinou, časopisem a nohama nahoře.

Hromady zmrzliny a litry ovocné šťávy.

Nedělní mše jen v letních šatech.

Vlahé letní večery s okny dokořán.

Nedělní odpoledne na koupališti. Ve Stražisku.

Letošní krásné prázdniny se loučí důstojně.

Opravdu už bude září? 

Pitný režim

U nás doma se vždycky pil černý čaj. Ráno ho maminka uvařila velký hrnec - prolívala horkou vodou malý cedníček se sypaným ceylonským čajem, osladila cukrem a pak si každý si nalíval šufánkem do hrníčku a přidal citrón podle chuti (ó já vím, odborníci na čaj úpí)

U nás doma se pije čaj přes zimu. Ovšem musí být čerstvě uvařený a nejlíp ovocný a samozřejmě s cukrem. (Teď úpí hlavně zastánci zdravé výživy).

Přes léto vedou sirupy.

Ovšem ty z obchodu, co nám chutnají, jsou nehorázně drahé a hned vypité.

A tak letos, v extrémních vedrech, jedeme téměř výhradně v sirupech domácích.

Nejdřív to byly bylinkové: kopřivový, bezový, meduňkový.

Pak přišel na řadu černý rybíz.

Na výrobu domácího ovocného sirupu mám takový svůj upravený recept.

Svařím kilo cukru s litrem vody na cukrový sirup.

Rybíz odšťavním, nebo povařím v trošce vody a propasíruju šťávu přes sítko.

Ovocnou šťávu smíchám s cukrovým sirupem, poměry dle možností a chuti.

Prý ideální 1:1 měním na nějakých 2:1 pro cukr. Zhruba. 

Přidám lžičku kyseliny citrónové, někdy dvě.

Celé to povařím, naliju do lahví a zchladlé uchovávám v ledničce. 

Trvanlivost do konce horkých dní.

Pijeme smíchané s vodou, případně ledem. Nejlépe venku na terase!

Ještě pořád je srpen

...ale už je cítit blížící se konec toho "opravdového" léta.

I když je odpoledne horko, večer už oblékáme mikiny a doma natahuju ponožky.

Nakoupili jsme klukům do školy přezůvky, srovnali jsme cvičební úbory, 

doplnili tužky a pastelky do pouzdra.

V neděli jsme ve Žďárné zahájili podzimní sezónu poutí.

Rok od roku jsou prázdniny jaksi kratší...

A to je mám ještě letos bez přípravného týdne.

Ikeaholik

Ano, přiznávám se. Jsem Ikeaholik.

Když jsem byla v Ikea poprvé, připadala jsem si jako ve snu.

Nejradši bych to tam vykoupila všechno, 

a nejlíp se nastěhovat do některého z těch jejich pidibytečků.

Jet do Ikea je pro mě svátek (pro Michala den hrůzy:-))

Ale nemáme Ikeu zrovna blízko a tak tam nejezdíme nijak zvlášť často.

Ale dnes jsme jeli.

Samozřejmě jsme jeli pro několik zásadních věcí, 

které jsme z různých důvodů nakonec nekoupili.

A koupili jsme jiné věci, které nebyly v plánu, ale mám z nich radost.

Kluci budou mít překvápko v pokojíčku, až se vrátí z prázdnin od babičky.

Ovšem pouze v případě, že tatínek bude mít dost času a chutě 

všechny ty rozložené ikea věci smontovat a připevnit!

Nový pokoj se líhne postupně a pomalu.

Zatímco já jsem nespokojená s tím, 

že jsme kvůli dědovi použili téměř veškeré původní vybavení, 

děda je zdrcený, jelikož podle něj jsme obývák zcela změnili 

(a zničili).

Tak zatím malé nahlédnutí a posuďte.

 

Výměnné pobyty

Jako dítě jsem si tolik přála jet na prázdniny!

Bohužel, ze všech bratranců a sestřenic nám byli věkově blízko jen Maruška se Zdeňkem z Brna, a ti trávili prázdniny u nás (protože co v létě v Brně, že). I babička bývala o prázdninách u nás, aby nám vařila a dohlížela na nás. Takže jsem na prázdninách nikdy nebyla.

O to víc jsem ráda, že naši kluci mají tolik nabídek na prázdniny!

Nejdřív u nás byla Verunka.

Pak byli kluci u Verunky (to mi tak neskutečně pomohlo, že za to budu Šárce doživotně vděčná:-))

Teď je u nás Dominik.

Je to takové akční:-)

A večery jsou pohádkové! 

Magdalenka nechce zůstat za kluky v ničem pozadu, dneska jsem ji honila až kus od domu a taky vyzvedávala brečící osamocenou pod plotem zahrady v keřích.

I večerku si posunula, aby se mohla zúčastnit pyžamové párty.

Zítra Dominik odjíždí a nám zbyde týden na normalizaci.

Nějak rychle nám to uteklo!

 

Bez plínek

Skončilo nám plínkové období č. 3.
Ze všech dětí měla Magdí toto období nejkratší.
Což je příjemné, samozřejmě.
U všech dětí jsem celou dobu "látkovala", radši říkám, že jsem používala NORMÁLNÍ plínky.

Souhrn mých zkušeností:
s Marečkem byl největší problém sehnat vhodné svrchní kalhotky.
Obyčejné za 50,- a míň nestály za nic, až když měl rok, objevila jsem v obchůdku v Prostějově Popolini Vento Bravo a ty považuju za nejlepší pořád. Pro mrňata na suchý zip, pro batolata na patentky. 
Plínky jsem od začátku měla obyčejné bavlněné čtvercové. Na Marečka ještě po nás.
Dobře sají, rychle schnou. Žehlení mi u Marečka problém nedělalo, u dalších jsem moc nežehlila, když jsem nestíhala, a děti to přežily v pohodě:-) Od šestého týdne jsem nežehlila. Skládání mám v ruce, trvá to tak deset minut plínky z jednoho praní, takže to nepovažuju za žádnou těžkou práci.
U Marečka jsem vyzkoušela nějaké froté plínky Popolini, které se zapínají jako jednorázovky, ale byly děsné, drahé, drsné a tvrdé už po jednom praní. Dávala jsem mu je na noc a dodnes si pamatuju, jak jsem mu je dávala s odporem a počítala si, kolikrát je musím využít, aby se mi vrátila investice oproti koupeným jednorázovkám.
U Magdalenky jsem na noc používala Popolini One Size Duha, kupované se strachem, ale jsem z nich nadšená. Asi vychytali chyby, plínky pořád měkké, dostatečně savé...
Na Tánino doporučení jsem sadu doplnila bambusovými plenkami Bambolini. Čtvercové jsou pěkně savé, ale zdeformovaly se mi. Strašně dlouho schnou. Kalhotky postupně začaly prosakovat. Za mě tedy vedou Popolini.
A na běžné nošení zase klasické čtvercovky. Libštátské. Akorát se po praní zežmolkovaly, ale tak čtyřikrát jsem je po praní odžmolkovala a pak už byly perfektní.
Prala jsem tak dvakrát týdně, v mýdlovém mazu, takže za pár korun. 
Sušila na sluníčku nebo přes noc v prádelně.

Svým dětem jsem ušetřila tři tuny odpadu.
Sobě nemalé peníze.
Námitkám proti látkovým plenám nerozumím.
Vyšší vstupní investice? Však nemusíte kupovat celou sadu plen za desetitisíce. Pro mrně stačí troje kalhotky a tři balíky plínek, to je tak max. 2000,-. 
Pak stačí dokoupit větší kalhotky a případně plínky na noc, to jsou další 2000,-
Víc práce? Počůrané plínky dám do kyblíku, odkud je dvakrát v týdnu vysypu do pračky, přidám prací gel a zapnu. Pak pověsím. Sundám a poskládám. Pokud nenosím vodu a neohřívám ji na kamnech, tak to ani není práce.
Opruzeniny? Když se dítě počůrá, tak je přebalím, ne? Že musím každé dvě hodiny? No a co?

Ještě něco?
Ano. Naše plínky voní mýdlem a sluníčkem.
A krásně vypadají!

Do Českého ráje...

... na dovolenou. 
Tím Michal vyhrožuje celé léto a kluci skandují, protože viděli Jak vytrhnout velrybě stoličku a těší se na skály. 
Já jsem dala dvě podmínky: bude vymalovaný a přestěhovaný obývák a dovolenou naplánuje a zajistí Michal. A nebude práce na zahrádce. A bude hezky. 
A ono ejhle, stalo se!
A tak jsme ve čtvrtek vyrazili. Na čtyři dny do Českého ráje.
Cesta nebyla moc příjemná, ale dost úmorná. Kromě horka jsme museli vyjet až před polednem kvůli Marečkovu dlouho objednanému vyšetření na očním. Po cestě dvě dlouhé kolony kvůli opravě silnic a snad padesát čůracích zastávek a nějaké občerstvovací a jedna nakupovací, neb vlastním už pouze jedny solidní sandále a to na podpadku a v těch si jaksi zdolávání skal neumím představit.
Úplně úžasné ubytování Michal našel tady. Naše děti byly nejvíce nadšené z toho, že součástí apartmánu byly i hračky, především velká krabice Lega.

 
Michalovy plány dovolené byly velké, ale taky bylo velké horko a děti jsou naopak ještě malé.
Ale zvládli jsme:
dlouhý okruh Prachovskými skalami

Koupání v parádním koupališti v Lomnici nad Popelkou

Pak jsme byli u Kosti a byli-nebyli na Kosti

jelikož jsme se s dětmi vydali na jakože "pohádkovou prohlídku" pro děti, kterou ovšem považuju za velký podvod, protože jsme se do hradu vůbec nepodívali a ani nám o něm nic neřekli. Prošli jsme dvě nádvoří, kapli, rádoby princeznovskou komnatu a adió. Ne, rozhodně nevolte tuto prohlídkovou trasu. Úplně mi to zkazilo zážitky z hradu i kouzelného okolí (třeba bytu ve skále, kde před sto lety ještě bydleli lidi)

Odpoledne jsme na prosby kluků navštívili opravdový velkolepý rytířský turnaj v Dětenicích.

A večer i rozhlednu Tábor

Při cestě domů jsme ještě stihli Jičín i s Rumcajsem
 

a taky Michalem naplánovanou prohlídku jinak tranzitního města Svitavy, dokonce i s loutkovým divadelním představením v parku

 

 Dovolená to nebyla nikterak odpočinková, ale my s Michalem to snad ani jinak neumíme. Takže po dovolené víc zbití než před ní :-)

Ale zážitků hromada, děti spokojené a my taky. 

A klidně snad můžu psát "příště zas", protože Český ráj jsme vyčerpali tak na 20%.

Jestli hledáte tip na dovolenou/prodloužený víkend třeba i na podzim, dávám jasné doporučení.

 

Na zahrádce

Nestěžuju si. Možná je to tím, že u nás je běžně chladněji a vlhčeji než jinde, počasí naší zahrádce až tak výrazně neubližuje. Samozřejmě zaléváme, ale jen to nejnutnější: okurky, rajčata, pórek, cukety, celer.

Růže i bez zalévání zahájily druhou palbu květů

Konečně ve velkém dozrávají rajčata

A v horkých dnech láká tůňka. Minulý týden se tam koupala žabka!

Výhody horka a sucha:

žádné plísně

žádní slimáci

nemusíme sekat trávu

cibule uschnula už na záhoně

neroste plevel

Já jsem spokojená!

Bez kluků

Kluci jsou na prázdninách u tety Šárky. 

A doma takové ticho!

Doháním resty z času tábora: otrhat poslední rybíz, 

mohutnou zálivkou zkusit zachránit usychající ostružiny, 

vyřezat staré maliníky, zavařit poslední okurky (ty další už rozdávám), 

zpracovat padaná jablka...

Vyžehlit! Na terase, aby se doma ještě víc neoteplilo!

Vytrhat cibuli. Letos je mimořádně vydařená.

A dál? Zahrádka vcelku v pucu, úroda momentálně zpracovaná...

Doma taky vcelku v pořádku...

Navíc to horké počasí...

Asi snad pojedu na dovolenou nebo co.

Víkend na koupališti

Samozřejmě ne celý:-) Je potřeba uklidit, uvařit, zavařit okurky...

Objevili jsme koupaliště na Stražisku a je to objev desetiletí. 

Báječné místo jako stvořené pro nás!

Kromě Michala jsme vyzkoušeli jen dětskou část a tu mohu vřele doporučit. 

Perfektní pro Madlenku i pro kluky. Navíc příjemné ceny, stín, hřiště... Co chtít víc? 

V sobotu jsme užívali sami, dnes přibrali i švagrovou s celou rodinou. 

O příjemné objevy je potřeba se podělit:-)

Po táboře

Celý týden, co týden, celé léto se těším, až bude "po". A pak to přijde, a v duši se rozhostí nostalgie a smutek, že už to skončilo. A to je dobře, protože je to důkaz, že se zadařilo. Když se děti můžou umávat a šťastné ukazují táborové tričko a kapsy plné čokolády a bonbónů z táborového pokladu. Když vracíme rodičům stejný počet dětí, jaký nám oni svěřili:-) Když potkám bývalé žáky a oni na mě volají z rybníka, kdy se vrátím do školy. Když jsem úplně unavená, ale šťastná. Protože tohle je ta práce, co mě baví a naplňuje.

A co jsme celý týden dělali?
Inu, všechno, co už se tak na táboře dělá.

Potkali jsme u rybníčka na louce Rusalku

byli jsme na zřícenině hradu

  malovali jsme vlajky

na faru za námi přišel pohádkový dědeček

 

 hráli jsme v lese "pašování" (zasvěcení znají:-) - pro ostatní: ta nejlepší táborová hra)

 

společně jsme přespali na faře

 koupali jsme se

měli jsme spoustu zmrzliny

našli jsme poklad

vyráběli jsme trička, měli jsme táborák a stezku odvahy... Za rok zas! (?)