středa 29. listopadu 2017

Pondělinec, středečka

Přišel s tím kdysi můj táta:
jeho kolega přejmenoval dny v týdnu. 
Po středě byl čtvrteček, pak páťulínek, a po víkendu přišel pondělinec.
Mně průběh jednotlivých dnů určuje rozvrh,
a letos podobně jako loni je nejhorší pondělí a úterý.
Má to své výhody: to nejhorší máte hned za sebou.
Ale taky nevýhody: tyto dny skoro nikdy neodpadají.
A navíc mě to pracovní nasazení často na zbytek týdne úplně odrovná.
Hlavně pondělí mám tak děsné, 
že pravidelně v neděli večer chytám deprese.
Prostě pondělinec.
A když už se těšíte na to, že ještě hodina a máte padla,
přijde kolega, že je nemocný a potřebuje suplovat odpolední tělocvik.

Ale pak máme středu. Středečku.
Nádherně krátký rozvrh.
Samé báječné hodiny: přírodopis, laboratorní technika.

Dobrá, přiznejme si, že všechny možné porady a školení 
jsou vždycky ve středu,
a tak krátký den mívám tak jednou za měsíc.

Ale dneska zrovna jo!
Hurá!

PS: vy, kteří neučíte, to neberte jako provokaci.
Si uvědomte, jak nebezpečné povolání vykonávám. 

 
 

 

úterý 28. listopadu 2017

Čas na Proglas

Jak se zkracují dny a prodlužují večery,
kromě toho, že doma přidáváme koberce, svíčky a světýlka,
měním šatník, měním boty,
taky přelaďuju rádio.
A v tomto zádumčivém období, které pokračuje adventem,
studenou zimou a graduje tichou postní dobou
si neumím představit lepšího průvodce domácí pohodou.
Někde jede celý den televize,
já jsem spíš rádiová.
A není lepší rádio pro tento čas než Rádio Proglas.

Jasně, bývaly doby, kdy jsem se této stanici vysmívala,
stejně jako jejím posluchačům
(s průměrným věkem 80 let, tvrdil brácha).
Nesnášela jsem tu unylost, modlení a dechovku.

Teď mi to, co se mi zdálo dřív unylé,
přijde nádherně klidné.
Rádiové modlení nevyhledávám, ale už mi tolik nevadí.
Dobrá, no, dechovku vypínám pokaždé
(nebo zapínám digestoř, myčku a posílám kluky trénovat na trubku.)
Ale jinak - hudba na Proglasu je úžasná.
Hlavně výběr Milana Tesaře. Pořad "Jak se vám líbí."
Miluju i hudební siestu s klasikou.
Žeru jejich dětské pořady.
Zbožňuju hlasy moderátorů a vlídný humor.

A nemají reklamy.
A v adventu hrají nádherné adventní skladby 
a vánoční koledy hrají až o Vánocích,
a Vánoce mají až do Křtu Páně.

A když se blíží ten advent, 
tak jedna krutě pěkná s poetickým textem od Soumraku.
Musíte si na ni jednu písničku počkat, ale stojí za to!



úterý 21. listopadu 2017

Desetiletý

Nebudu zde znovu psát, jak to utíká,
jak mě to překvapuje,
že mi to připadá jako včera, co se narodil...

Místo toho sem konečně dám fotky z jeho prvního přijímání.
Akorát, když se na ně dívám...
za toho půl roku zase vyrostl.
 
Všechno nejlepší!
Jsme moc rádi, že tě máme!
 








 
 

sobota 11. listopadu 2017

Malé radosti

Mám teď v životě takové temnější období.
Nic se mi nedaří, všechno se kupí, 
ze všeho jsem nešťastná
pohoda a klid se někam ztratily.

Proto je důležité mít radost aspoň z maličkostí.
Že vás kamarádka nazve "superženou" poté,
co se na blogu přiznáte ke všem prohrám.
(Dobrá, jsem ráda, že moje tragická situace ještě není tak viditelná.) 

Mám radost, když se mi povede uklidit a chvilku to vydrží.
(Vážně jen chvilku.) 
Má radost, když se podívám na stůl na sušenou hortenzii.
Mně letos ani nekvetla, ale tento kvítek našel Míša,
údajně ulomený a odhozený na cestě.


Mám radost, že jsme konečně jeli do té Ikei,
a i když celá akce probíhala trochu jinak, než jsem si původně plánovala,
mám v ložnici na posteli nový přehoz
a nové vázičky.


Mám radost, že mi letos ubyly dvě hodiny náboženství
a já už nebývám tak vyšťavená.
Já vím, ten, kdo pracuje 8 a víc hodin denně,
ten si myslí, že učitel se svým týdenním úvazkem 22 hodin je flákač,
ale ať si to každý zkusí - víc než 25 hodin týdně už vážně ohrožuje duševní zdraví.

Mám radost, že jsem tento týden zavařila ty kapie 
(ano, za strašných 40,-/kilo)
a dnes našlapala zelí do zelňáku,
a vyryla poslední jiřinu
a tím zcela uzavřela zavařovací a zahradní sezónu.
Však právě včas,
než začnu plnit adventní kalendáře
a Mikulášské punčochy.

No, utíká to.


 

středa 8. listopadu 2017

Pracovně

Proč tak dlouho mlčím?
Protože už nemám sílu se sdílet.
Jsem zavalena prací.
Domácí i školní.
A stejně jsem včera po semináři zjistila,
že jsem špatná učitelka, 
protože nedostatečně "diferencuji" "individualizuji" a "podporuji"
a stejně tak špatná matka,
protože doma se dostatečně nevěnuji svým dětem.
Místo toho jsem ráda, 
že jim zvládnu aspoň uvařit a vyprat.

Ve škole jedeme na vlně akcí.
 Pořádáme okresní soutěže,
jezdíme na soutěže
(náhodou jsme jednu i vyhráli, světe div se...
a to tam bylo 27 týmů!)
a máme projektové dny.

Někomu stačí na realizaci projektového dne vyhlásit
"přijďte zítra v pyžamu",
někdo (já) se musí zbláznit
a s osmákama a deváťákáma pořádá celodenní soutěž pro zbytek školy
ve stylu Pevnosti Boyard.
Letos bylo téma "Tajemství lidského těla".





Učit druhý rok po mateřské je o něco lepší než učit první rok po mateřské.
Ale zase mám víc práce, protože letos už jsem zase třídní.
Mám tu nejmenší třídu o počtu 10 žáků.
A máme třídní želvu. 


Jmenuje se Twiggi.