Už je to tady

... jaro?

Když už se sněženky vyklubou i u nás...

... na pískoviště to sice ještě není...

... ale prádlo už se na sluníčko pověsit dá...

Jaro se blíží rychlými kroky.

Nebo ne?

Ale ano, vždyť za chvíli je tu březen!

Magdalenčino mimi

Magdalenka miluje panenky.

Na Vánoce dostala "mimi".

Je to fuška, najít panenku, která nemá tisíce zbytečných funkcí,

je akorát velká, má pěkný obličejíček a měkké tělíčko.

Ano, jsem hodně náročná.

Nakonec jsem vybrala panenku Bambolina.

A je z ní miláček.

Kolíbka je moje.

Já jsem si s ní nehrála, protože pro moji panenku byla malá,

a navíc se rozkládala.

To jsme spravili tavnou lepicí pistolí.

Peřinky jsou zatím provizorní.

Na krmítku

Mít krmítko pro ptáčky je podle mě naprostá nutnost, zvlášť, když má někdo zahradu, nebo děti.

A co tak obojí!

Takže realita: krmítko máme tak čtyři roky.

První rok jsme je dostali pozdě a ptáci si na něj nezvykli.

Druhý rok jsme na ně úplně zapomněli.

Třetí rok jsem vyslechla rady, že ptáky přikrmujeme pouze za dlouhodobé sněhové pokrývky,

a to už se na ně zase ptáci ani nepodívali.

Letošní zimu jsme krmítko se semínky vyvěsili v listopadu.

A ještě před týdnem jsem jim hrozila: "Chcípněte si hladem, vy potvory vybíravé!"

jelikož o náš exkluzivní bufet nejevili naprosto žádný zájem.

A asi to slyšeli, protože v pátek, když začalo sněžit...

Spoustu semínek rozházeli pod krmítko, možná schválně,

aby na hostině mohlo být vážně narváno...

¨

Nádhera, co?

A mého muže to konečně přimělo vyměnit přetržený řetízek žaluzie,

abychom se mohli nerušeně dívat na malé hladovce.

Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude tolik chybět pořádná zima.

V pátek jsme letošní zimu poprvé zažili pořádnou chumelenici,

a já se těším na slibované ochlazení a další sníh!

Všichni nadávají a já se tetelím blahem.

A krmítko bude určitě ještě nějaký týden v provozu!

Mateřská dovolená

Jsem optimistka a na všem se snažím vidět to dobré.

V poslední době už zase hojně narážím na to, jak si matky stěžují,

že ta "dovolená" není žádná "dovolená."

A jak to vidím já?

Jak se mi ta moje "dovolená" krátí, vzpomínám na to, 

jak jsem se vracela do práce po Michálkovi.

Tehdy jsem to pochopila.

No jasně, bez dětí si jeden pojem "dovolená" představuje jako odpočinek.

Ovšem s dětmi všechno dostává jinou dimenzi.

Ale ta dimenze nezmizí tím, že mateřská "dovolená" skončí.

Ba naopak. 

Tehdy to teprve začíná být záhul,

protože se stále musí prát, žehlit, chystat svačiny, hrát si s dětmi...

ale je na to mnohem míň času.

A taky míň energie.

Proto když jsem šla znova na mateřskou, byla to pro mě vážně dovolená.

Je jednodušší starat se doma o tři děti,

než se dvěma maličkými ve školce chodit do práce.

A jak se bude chodit do práce s jedním maličkým ve školce

a dvěma školáky?

Kdo ví?

Zatím mám ještě půl roku dovolenou.

A až bude zítra ráno zase tak hnusně jako dnes,

zase vypravím školáky do školy,

a já si s horkým čajem vlezu zpátky do peřin,

a Magdí se ke mě přitulí s knížkou...

Máme přece dovolenou!

Na faře v centru

... jakože mateřském.

Když jsme se před 6 lety začaly scházet, chodilo nás moc,

a neměli jsme kde, fara byla v rozpadu, a tak jsme se scházeli v zasedačce na úřadě.

Bylo tam dost místa, ale nebylo to naše.

Teď už je fara skoro celá v pucu, a naše centrum je naše a zařízené...

a nikdo už o ně nemá zájem.

A tak dnes po dlouhé době ...

Celé jsem to pracně domluvila jen a jen pro mou malou Magdí,

která náhle neustále touží jít za dětmi.

Přišly dvě nové matky + my dvě zkušené.

Jedno nové dítě celou dobu řvalo.

Vypily jsme si kafe.

Já si uvědomila, co všechno je ještě potřeba udělat pro zútulnění.

Byla tam docela zima.

Magdí byla spokojená.

Příště zas?

Únor předjarní

U nás doma určitě.

Únor bílý

...tedy moc není.

Moc mi chybí opravdová zima. Pořádná chumelenice a závěje.

Minulý týden párkrát přes noc trochu nasněžilo, ale přes den všechno roztaje.

V sobotu ráno se děti vypravily ven postavit iglú.

(Leda tak pro myš.)

Ale byli sami venku a hlídali se navzájem, juchúúúú!

Vrátili se totálně mokří. A v poledne už zase bylo jaro.

Dneska se Magdalenka rozhodla, že půjde za dětmi.

Do batůžku sbalila piškoty, papučky a pastelky,

obula se, vzala kabátek a čepici... a šla.

Nevím, kam by došla, vrátila jsem ji od sousedů.

Spustila řev, že chce jít za dětmi.

Tak jsem ji vzala s sebou na náboženství.

Seděla sama v první lavici.

Počmárala stránku v sešitě, snědla piškoty, zapila čajem od Míši.

Maximálně spokojená.

Já o ní ani nevěděla (skládala jsem domečky dvou stavitelů celé třídě).

V tomto je stejná jako kluci.

Najednou je pro ni společnost dětí důležitější než maminka.

Míša začal zhruba ve stejné době chodit do školky.

A já jsem se bála, že moje holčička tohle nezvládne.

A ejhle!

No jo, medvěd!

Marečkova první opravdová přečtená knížka.

Výborná!

Pro děti i pro předčítající rodiče.

Bavili jsme se všichni.

Doporučujeme!

Zápis do čtenářského deníku:

Princezna

Tak nakonec přece!

Pár fotek naší princezny z nedělního karnevalu od Miry.

Proč se toho klauna bojíš?

 Naše slečna je prostě slečna.

Miluje růžovou. Miluje sukně. Zvlášť tylové a nadýchané.

Chtěla být princezna, takže jsem snahu o nějakou originální masku vzdala.

Sukýnka je kupovaná na mimibazaru za nějakých 60,-.

Na obyčejném bavlněném tričku s dlouhým rukávem je baletní body z Kiku za 55,-.

Korunka je vystříhaná z ruličky od toaletního papíru.

Tolik parády za pár korun.

S Vojtíkem a růžovým balónkem.

Z víkendu

V sobotu už zase bylo to počasí, které láká vyrazit ven a zkusit dojít až na Ladu...

... dát si horkou čokoládu a hranolky.

A protože od Vánoc se nám natáhl den

(na Hromnice o hodinu více),

napadlo mě jít pěšky i domů.

No, nebyl to nejlepší nápad.

Zatáhlo se, děsně funělo, cesta zpátky vede převážně do kopce...

Zachránil nás tatínek s autem u elektráren.
A natáhla jsem si šlachy, že mě bolí nohy ještě teď,
ale čokoláda chutnala líp než minule.

V neděli jsme vyrazili na karneval do Němčic
ve složení tatínek, kovboj, rytíř, princezna a blíže neurčený hmyz.

Magdalenka - kterou ani nemáme na žádné solidní fotce - 
 si zopakovala scény z loňska,
tentokrát volala "já bojim pána"
myslela tím klauna, který karneval moderoval,
a začalo ji to bavit až 15 minut před koncem.
Kluci si to užívali.
Příště zas.