Postní doba koronavirová

Přiznávám. 
Když jsme tři týdny zpátky běželi na křížovou cestu,
tak jsem si říkala, 
že by to bylo docela fajn,
užít si klidné nedělní odpoledne.
Aha!
A teď v neděli sedím o půl druhé v kuchyni
a tak bych šla!!!! A není kam.

Takže jak prožít postní dobu za koronakarantény?

První volba: rádio Proglas.
Jednoznačně.
Ve čtení na pokračování Píseň o Bernadettě 
(doporučená četba, ke které bych se nikdy nedokopala.)
A v neděli posloucháme Proglaso.
A soutěžíme.
A mše, modlitby, křížové cesty, postní písničky...

Druhá pomoc: malý průvodce postní dobou
 v aplikaci na mobilu.
Krátká zamyšlení, ale výstižná.

Třetí tip: postní doba v aplikace ISIDOOR.
Krátké, praktické tipy na každý týden.
Je to určeno hlavně pro mládež,
ale já se k ní jaksi pořád počítám:-)
Tento týden navrhují jíst zdravě
a hýbat se.
Univerzální rada.

Chtělo by to ještě nějakou postní četbu,
ale to jaksi letos nedávám.

Každý rok se snažím taky o nějaké postní předsevzetí. 
Letos bez kávy (kromě nedělí a slavností), 
víceméně bez sladkostí 
(ó ano, tím trpí celá rodina :-)) 
a bez večerní sklenky vína. 
Místo suchého února mám suchý půst. 

Jestli budou kostely zavřené i přes Velikonoce
(a to asi budou),
tak to budou hodně divné svátky.
Ale aspoň si těch bohoslužeb budeme víc vážit! 

Fotky z druhé neděle postní.
To byl svět ještě... před Covidem.

Jaro v karanténě

Jaru je epidemie ukradená a vtrhlo k nám karanténě navzdory.

Přesně v úterý. 

Poznalo se podle toho, že jsme konečně vyměnili 

zimní bundy na jarní a zimní boty za tenisky.

(A přidali roušky.)

Sladký život na venkově nám umožňuje žít na zahradě,

i když nemáme nikam chodit.

A protože je čas, máme krásně vyhrabaný trávník před domem,

za domem i na obou zahradách.

Ostříhané jabloně.

Samozřejmě s dětskou prací.

A vytáhli jsme kola.

A včera jsme s Magdí podnikly první delší vyjížďku.

(To se prý asi nesmí. Ale my jsme za celou dobu potkaly 

jen dva motorkáře a jednoho cyklistu, co jel na protější straně silnice.

S šátkem přes obličej.)

 Kromě užívání jara se věnujeme domácí škole.

Jako není to úplně jednoduché.

Spíš je to dost na nervy.

S Magdí to ještě jde, úkoly pro prvňáky jsou jasné.

Každý den stránka slabikáře, stránka písanky, stránka v matematice.

Horší kluci.

Navíc mají úkoly přes aplikaci v mobilu,

a dost těžko se hlídá,

jestli v pokoji pracují nebo hrají hry.

A pak už jen děláme to, co zbytek republiky.
Pečeme doma, abychom nemuseli do obchodu,
a ušila jsem pár roušek,
až tam budeme muset.

A venku to kvete.
Jaro už nezastaví ani víkendové ochlazení.

Nouzový stav

Doteď se mě to moc nedotýkalo. 
Nepracuju ani nežiju ve městě. 
Nejsem zdravotník a nepracuju v laboratoři. 
Jsme doma, nebo na zahradě, nebo u domu. 
Potkávám 3 - 5 lidí. 

V sobotu jsme udělali velký nákup v Lidlu, 
a já se cítila trochu trapně, 
že dělám zásoby, 
i když jsme doma skoro nic neměli, 
a 20 kilo cukru a mouky je taková naše normální dávka. 

Nedělní mši jsme si dali on-line z Prostějova.

Souhlasím s tím, že hledat cestu, jak obcházet zákazy, které mají smysl, 
není zrovna relevantní svědectví o víře. 

A křížovou cestu jsme prošli lesem na Kalvarii v Jaroměřicích. 

Dnes teprve nastává krize. 
Můj muž má home office. 
A jednoho spolupracovníka s horečkami. 

A do toho zpráva jako blesk z čistého nebe. 
Umřel táta mých kamarádů. 
Člověk, co mě uvedl do komunální politiky.
Výrazná osobnost obecní opozice, 
organizátor a sponzor mnoha společenských akcí a taky děda dvoutýdenní Stellinky. 

Nemoc a smrt je někdy všude v médiích, 
ale když se dotkne vás nebo lidí, co máte rádi, 
pak teprve nastane nouzový stav. 

Fotky z neděle. 

Nečekané prázdniny

Ještě v deset hodin jsme z toho měli srandu.

Že nám zavřou školu kvůli Covid-19.

V jedenáct to byla realita.

Děcka řvala radostí.

Já jsem z toho jakási rozpačitá.

Zrovna jsem si totiž říkala, jak to všechno stíháme,
že přijde jaro a budeme se učit venku
a mít čas na všechny možné projekty a výlety a vycházky a bádání.
A zatím?
Zkoušíme výuku on-line.
A domácí školu s mými třemi školáky.

Pamatuju si jediné celostátní chřipkové prázdniny,
když jsme byli v prváku na střední.
Týden a půl navázal na vánoční prázdniny a my byli skoro měsíc doma.
Navalili nám úkolů, že jsem v knížkách ležela každý den,
a učila jsem se víc, než kdybych chodila do školy.
Navíc u nás nikdo nemocný nebyl.

Teď je to podobné.

Ale chápu, že zavírat jen některé školy - to by byl ještě větší zmatek.

Aspoň že náš národ je tak ateistický,

že nám nezavřeli kostely.

Je nás tam totiž rozhodně míň než sto.

Tak když už jsem doma,

udělám jarní úklid a vymyslím projekty na jaro.

A ono třeba mezitím přijde.

Snad.

Výchovné pondělí, socialistický čtvrtek

Život učitele vždycky na rok dopředu určí rozvrh.

I když, taková učitelka na prvním stupni, 

ta má život zpravidla sterotypní,

čtyři nebo pět hodin, od rána do oběda.

Druhý stupeň, to je jiný fičák.

Já mám letos nejvíc hodin v pondělí.

Taková facka po víkendu.

První hodinu se ještě můžu nadechnout,

ale pak se to sype: sedm hodin po sobě.

Kromě dvou chemií samé výchovy, výtvarka, pracák, tělocvik,

tak tomu říkám výchovné pondělí.

A ne, bohužel to nefunguje,

že zahlásím "malujte!" a žáčci tiše malují,

nebo jim v tělocviku hodím míč a sedím a dívám se.

V pondělí odpoledne bývám dost nepoužitelná.

V úterý, středu a pátek se mi ty hodiny už líp rozprostřely.

Ovšem, kvůli kolegyním, co k nám dochází na půl úvazku z rodičovské,

mám spíš ty hodiny víc odpoledne.

Ale dnes je čtvrtek.

A na ten mi v rozvrhu zbyly jen dvě hodiny!

A to prosím, od desíti do dvanácti.

Pak ještě nábožko, abych nebyla moc v pohodě.

Ale i tak.

Náš soused prohlásil, že pracovat dvě hodiny denně, to je jak za socialismu. 
Tak proto socialistický čtvrtek. 

Ve čtvrtek mám pomalá rána.

Vstávám s dětmi.

Vypravím je jako správná matka v domácnosti.

A pak si dám pomalou snídani - dneska dokonce romantika, jen já a můj muž.

Když si pochutnával na smažených vajíčkách,

prohlásil,

že bych měla být doma pořád.

Ve čtvrtek máme uklizeno, vyvětráno a ustlané všechny!!! postele. 

Posbírané špinavé prádlo, gumičky do vlasů, tužky, papíry, sešity a hračky. 
Já jsem v klidu a pohodě.
Bez stresů

Miluju čtvrtky.

Zachovejte paniku

Světem se šíří koronavirus. 

Letošní zima byla nejteplejší za historii měření.

Kůrovec sežral většinu lesů a už ohrožuje i sekvoje, což se nikdy nestalo. 

Shořela půlka Austrálie a snad polovina obyvatel Afriky se snaží nelegálně přeplout do Evropy.

A brzy přijde světová ekonomická krize. 

To jsou důvody k panice.

Ale když dnes po ranním dešti přišel tak pěkný den. 

Zvládla jsem ve zdraví odučit všech sedm hodin. 

I laborku v devítce, improvizaci ve výtvarce a pak plnou halu puberťáků při dvouhodinovce tělocviku. 

Zrovna dnes se nám polámal autobus a dojít domů ten kilometr navíc bylo prostě příjemné. 

V obchodě měli inventuru, ale zase jsem zapojila fantazii a doma ze zbytků udělala fakt dobrý salát. 

A na ráno upeču pletýnky. 

Sluníčko mě vytáhlo ven a tak jsem ostříhala trvalky. 

A už zpívali ptáci a ve vzduchu bylo cítit jaro.  

Můj mikrosvět je v pořádku. 

Takhle vidí náš Michal třicetiletou válku.
Je mně blbě, asi mám mor.