úterý 25. února 2020

Předjaří

Uzavřená plesová sezóna. 
Letos po rekordních třech plesech! 
Vytažená kola. 
I když teda na rukách zimní rukavice. 
Na nohách tenisky. 
Sněženky. 
Zítra popeleční středa. 
V neděli březen.

Prohlašuju zimu za ukončenou. 









Já jsem včera učila 7 hodin. 
Dnes šest. 
Jsem úplně hotová. 
Možná je to jarem, ale spíš blbým rozvrhem. 
Ale už jenom čtyři měsíce. 

čtvrtek 20. února 2020

Trocha rozmazlování

Včera pedikúra u kamarádky. 
Ošetření nohou a povídání jako bonus. 
To chceš. 

Dnes minivýlet do Prostějova.
Hlavně kvůli předpostní zpovědi. 
Taková salesiánská rychločistírna, 
ale účel splnila.

Vůbec se mi nechtělo jet autobusem 6.40,
ale jsem fakt ráda, že jsem se přemohla.
U nás sníh a mráz, v Pv jaro.
(Jasně, vypadala jsem fakt divně, 
v teplých zimních kozačkách, 
ale na ten pocit jsme si my horalé při návštěvě Hané dávno zvykli.) 
Koupila jsem pár drobností
a dvakrát prošla městem sem tam.
Dneska bude mít můj telefon radost z 10000 kroků. 

Do Prostějova jezdím od dětství.
Nikdy se mi tu moc nelíbilo. 
Ale když se správně díváte... 







... není to tak zlé. 
Dnes budu mít k obědu brokolici. 
Včera byl kapr na česneku. 
Má to své výhody, vařit jen pro sebe. 

Jo, děti měly včera vafle. 
A dnes asi bramboráky. 
Nebojte, nešidím je. 

A ještě nádražní momentka. 
Lidi, co jezdí autem, o hodně přichází. 




úterý 18. února 2020

Žena v domácnosti

Bavilo by mě to.
Aspoň měsíc.
Vstávat až (!) v šest.
Vypravovat děcka do školy rozcuchaná a v pyžamu.
Mít čas zaplétat Magdalence culíky.
Nosit jim svačiny na chodbu, zavazovat boty a podávat zapomenuté věci.
A ne jak obvykle, letět na autobus a nechávat za sebou otazníky.
A svačiny v kuchyni a domácí úkoly na stole. 

Napsala jsem si na svoje jarní prázdniny tak dlouhý "to do" seznam ,
jako bych byla doma měsíc.
Včera jsem vyprala čtyři pračky (a tři usušila venku, než sousedi zatopili).
Převlíkla čtyři postele.
Přerovnala svoji skříň a vestavěnou skříň na chodbě.
Vynesla do kontejneru tři tašky oblečení, bot a hraček (pssst!!!)
Uklidila klukům pokoj.
Urovnala a uskladnila vánoční dekorace.
 A vařím.
Vařím pro všechny.
Včera Marek hodinu po školním obědu doma dojedl všechno,
co našel v ledničce.
Takže dnes už jsem vařila zase pro pět.
Pro jistotu.

Kdybych byla žena v domácnosti,
doma by bylo pořád uklizeno.
A navařeno.
A já bych na děti každý den čekala doma se svačinou,
s úsměvem na tváři a s otevřenou náručí.
Asi by se to omrzelo.
Máme na to jen týden.
Užijeme si to o to víc.





Skorojarní sluníčko v jarně povlečené posteli.

čtvrtek 13. února 2020

Sami doma

Moje děti mají jarní prázdniny.
A zakoušíme běžný režim normálních rodin,
kdy děti mají volno a rodiče ne.
Ale u nás už je pohoda.
My máme totiž už velké děti.
Zvládnou si nakoupit.
Připraví si oběd.
(Dobře, no, pondělní brambory připálili a maso jedli studené,
protože je nenapadlo si je ohřát a ten lístek s pokyny neviděli.)

A pak sedí u mobilu, počítače a televize.
Než přijdu domů a všechno jim to vypnu.

Konečně jsme si zahráli hru na Krycí jména,
co dostal Michal na Vánoce.
Poskládali jsme skoro všechny puzzle a vrátili do krabic nezařazené nalezené dílky.
Přebrali jsme letní oblečení.
(Mají toho moc a nepotřebují nic!)

Podívali jsme se na hromadu pohádek.
(Doporučuju Aladina a Raubíře Ralfa a internet.
Ty hlášky:
Neznáš hlavní pravidlo internetu?
Nikdy nečti komentáře!:-)) 

Včera šli na oběd s tatínkem do restaurace. 
Na pizzu a pohár, dodatečně oslavit vysvědčení. 
A pak mě vyzvedli a jeli jsme plavat. 
A na nákup. 
A za babičkou do L. 

Dnes mám "socialistický" čtvrtek 
(vysvětlím jindy), 
takže jsem jim ráno uvařila a přijela za nimi brzy, a zítra už je pátek a konec. 

Venku je kolem nuly a poprašek čerstvého sněhu a studený vítr a je to dobře, 
vždyť je únor. 
Ale já už jedu na předjarní vlně. 
Ráno přibývá světlo. 
Doma vyměňuju zimní dekorace za jarní, 
v Lidlu jsem si koupila kytici narcisů, 
všude mám vázy s větvičkami.  

Přišel mi balíček od Rosy Mitnik, 
dala jsem si výbornou kávu 
a zítra mi začínají prázdniny. 

Život je krásný. 
I v únoru. 






sobota 1. února 2020

Pokojíček v kufříku

Uf, leden za námi.
Jeden ze dvou mých nejmíň oblíbených měsíců.
I když jsem se těšila, jak bude povánoční klid,
letošní téměř každodenní mlhavé dny,
kdy vstávám za tmy, z domu jdu za tmy,
ano, i do školy přicházím za tmy,
aby nastala tma hned potom, co přijdu z práce domů
(nakonec, není to jedno, jestli je tma kvůli tmě nebo kvůli mlze?),
takže tady ten studený hnus významně nevylepšila
ani čokoláda, ani káva s likérem, 
ani válení u radiátoru se čtením připitomělých románků stáhnutých v mobilu.
(Mimochodem, kde se budu válet, když bude v novém domě podlahové vytápění?
Asi na podlaze?
Jako pes???)

Ale je tu únor!
Leden jsem sice skončila s jakousi virózou,
kvůli které jsem čtvrteční odpoledne a celé páteční pololetky strávila v pyžamu,
a pořádně neoslavila ani vysvědčení našich dětí,
ale dnes mi doznívající rýma nezabrání jít na ples.
Venku ze zimy skok do jara,
ze sněhuláka zbyla hromádka sněhu a mrkev,
poprvné jsem letos usušila prádlo venku
a se sluníčkem se mi najednou něco chce dělat.

Takže sem konečně dám jeden z vánočních dárků,
který jsem vyráběla pro Magdí.
Pokojíček pro králíčka.


Hlavní inspirací byl Pinterest a taky to, 
že jako dítě bych něco takového strašně chtěla.
Na výrobu mi musely stačit tři moje volné čtvrteční odpoledne.  

Kufřík je české Kazeto.
(Protože české. A je to lepenka, takže ZeroWaste, v podstatě.)


 Tapeta a obrázek z papírů na vytváření z Pepca.
(Dárek od kolegyně.)

 

Rámeček je pasparta z rámu Ribba z Ikea.
(Protože se nehodila do rámu a válela se v šuplíku).
Gauč obšitý molitan.

Křeslo je z molitanu a plastové krabičky od čokoládových medvídků.
Komoda klasicky velké krabičky od sirek.
Stolek z podtácků a dřevěné stavebnice.
Koberec kus starého potahu na křesla. 

 

Noční stolek se svítící lampičkou je upravené světýlko z Kiku.
Na přání byly dvoje ušité šaty a batůžek.
(Ten není na fotce, dokončila jsem ho 23.12. ve 20.00
a Magdí ho už stihla ztratit.)
A samozřejmě, každý pokojíček potřebuje spoustu polštářků a teplou deku.


Radost z dárku byla veliká.
Moje radost z vyrábění byla větší.
Rukodělným dárkům zdar!



Narovnat, zavřít a jít! Bejvák v kufru. Sen každého cestovatele.