sobota 29. září 2018

Ředitel závodu

...v přespolním běhu.
Ano, tak jako loni, i letos naše školička pořádala
okresní kolo v přespolním běhu.
Proč pořádá škola o 147 žácích
soutěž pro 350 závodníků?
Protože to nikdo jiný pořádat nechce.
Protože to děláte kvůli vlastním závodníkům,
aby měli úspěch,
a oni nakonec odmítnou závodit,
protože mají druhý den závod na kole a byli by unavení.

Kolega, co to měl na starosti loni,
je doma kvůli dlouhodobé nemoci,
a tak ustanovil ředitelem závodu MĚ.

Člověka, který měl s tělocvikem vždycky problém.
Který měl na gymplu z tělocviku vždycky dvojku.
 Mě, která mám takový běžecký styl,
že to mého muže vždycky rozesměje.

No ale organizačně jsem schopná, to zas ano.
Ale když máte ředitelovat
vlastní ředitelce
a nejchytřejší nejneomylnější kolegyni...
tak to prostě trochu drhne.

A tak drhnul i náš čtvrteční závod.
I když počasí nám Pán Bůh seslal dle objednávky.
(Ateisti ještě ve středečním mrazivém ránu pochybovali.)
 Sepsat výsledky se ukázalo jako velký problém.
Nakonec jsme seděli u videa 
a po setinkách hledali,
kolikátá doběhla "61" a kolikátý "18".
Předávali jsme diplomy úplně jiným lidem.
(Ještěže se ti správní přihlásili.)
Na diplomech byly hrubky.
(Krištov!!!!)
Ve vyhodnocení škol byly nakonec dvě chyby.
(I ta škola se hlásila, že chce "na bednu"...)

Mám sto chutí jim napsat:
"To udělala Zuzana!"
Ale kdo je ředitel závodu, hmm....?










A je asi zbytečně psát, že se cítím...
... jako úplný blbec.

Fotky jsou z našeho foťáku,
fotila Nela Z.
Jo, měla upatlaný objektiv.

A perlička na závěr:
letos nejsem tělocvikářka!
A to mi to zrovna začínalo jít.
 
 

pondělí 24. září 2018

Biřmování

V neděli u nás ve farnosti.
Velká sláva.

Vyvolalo to ve mně vzpomínky na moje biřmování.
Krásně se nám sešlo,
měli jsme biřmování měsíc po mé maturitě.
Zrovna jsem prožívala takovou tu vnitřní konverzi,
kdy člověk odložil dětskou víru
a žil v euforii "Bůh tě miluje a ostatní se poddá."
Bylo nás z farnosti přes stovku,
já, brácha, celá schola, všechny kamarádky.
A se scholou jsme si k tomu zpívali a já četla první čtení. 

Loni jsem se stala biřmovací kmotrou 
mojí milé neteřinky Blaničky.
Oni měli biřmování komornější,
ale moc hezké.
Vyfotily jsme se u oltáře, 
vzpomněly na to, jak jsme se tam fotily před lety,
kdy byla Bláňa u prvního přijímání 
a já je připravovala jako katechetka.
 Ani jednu z těch fotek jsem dodnes neviděla,
takže je neuvidíte ani vy:-) 

Letos jsme na biřmování zase zpívali se scholou.
Kluci ministrovali.
A zrovna naši dva dostali hlavní funkci - 
Marek držel biskupovi mitru
a Michal berlu.
Slušelo jim to velice a já se dmula pýchou.
Na závěr měl Míša vzít biskupovi kytku a málem ji pustil na zem.
No aby se to obešlo bez zmatků!!! :-)


Fotky z www.farnostprotivanov.cz, autor Pavlína Novotná.

PS: Čím si ti naši zasloužili takovou poctu?
Jsou nejhezčí! (pravil jáhen)

pondělí 17. září 2018

Pouť na Vranov a jiné veselé příběhy

V sobotu jsem po třech letech šla na Vranov.
Osud tomu chtěl:
stavba momentálně nic,
po pátečním dešti padla i bramborová brigáda,
nebyla páteční dětská mše,
takže jsem zvládla uklidit i uvařit rodině guláš na sobotní oběd.

A bylo super hezky.
Skupinové fotky jsou půjčené z farnostprotivanov.cz
Fotil Laďa Svoboda.









Šlo nás 26, z Blanska pak 29.
Bylo to jako obvykle komorní a příjemné.
Ani to tempo mi nepřišlo rychlé.
V Blansku jsme dostali uzenou klobásku
a na Vranově jsem stihla zpověď.
A zbytek rodinky dorazil na mši.

Fotka nic moc, ale ten pocit z mých ministrantů!
Neděle byla slunečná, lenivá a odpočinková.
Ačkoliv to se mnou nebylo tak zlé,
žádnou masáž jsem nepotřebovala,
letos mám fyzičku!
Však dnes už jsem zase jela do práce na kole.

Slavili jsme narozeniny našich Michalů
a povalovali jsme se mezi dárečky,
zmrzlinou, dortem a dalšími dobrůtkami.

A dnes odpoledne,
aby nebyla nuda, 
na sebe Magdí shodila skříň na chodbě.
Hrabání hystericky vzlykajiciho dítěte 
zpod rozbitého nábytku už znám, 
protože Marek na sebe ve dvou letech shodil komodu.
(Řval strašně, vypadalo to strašně,
ale nakonec byl jen v šoku a měl zlehka pohmožděnou nožku.)

Tentokrát to bylo horší,
protože skříň přimáčkla Magdí kotník.
Jak řekl Míša: "Fůůůj, to je nafouklý a fialový!"



Ale naštěstí ne zlomené.
(Už jsme nedoufali. Vypadalo to děsně.)

Vyfasovala berličky a pár dní volna ze školky.
Ještěže to dopravní hřiště a Šmoulíkov 
dneska stihla!

čtvrtek 13. září 2018

Štěstí ze zahrádky

Tohle by mi snad šlo.
Kopat, sázet, plít, stříhat.
Je to navíc neskutečný relax.
Nejlepší lék na chmury všeho druhu.
A ta nádhera...

Tyto slunečnice vyrostly samy z kompostu.





Salát a kopr jsem letos stihla vyset i v srpnu. Ach!

Kytky mez zeleninou. Smíšené kultury podle mě!

Hortenzie letošní. Má pěkné místo u kompostu.

Pítko pro ptáky/koupadlo pro hmyz. Vyrobeno dětmi.


Rajčat sníme tolik, že i když je jich moc, je jich vlastně málo. Ale pořád zrají!

středa 12. září 2018

Babí léto

Čím jsem starší, tím víc miluju teplo.
Mám ráda i podzim, kupodivu i déšť a plískanice, když jich není moc, a snad proto, že v následujícím půl roce jich bude až až,
chci letní počasí co nejdéle.
 To si pak dám kafe venku.





Na zadní terase pod vrbou je letos nejlíp.
A ke kávě poslední kousek pouťového řezu.
A protože o loňské pouti jsem nepsala,
a já pak nevím, co bylo, letos to napravím.

Takže:
počasí bylo letní.
Na mši jsme zpívali s Kamínky jako vždy.
Na oběd nás bylo osm.
Vojtíšek je nemocný a tak se Šárkou nepřijeli.
Odpoledne prijeli babička s dědou,
tři švagři s rodinami,
a tak nás bylo plno.
(10 dětí!)
Měli jsme řízky se salátem jako vždy.
Taky chlebíčky s mým vyhlášeným vlašákem, který letos připravoval Marek.
Medovník a místo tradičního ořechového řezu koláč s názvem "Ožralý František".
Vybral jej Míša, neboť když ho uviděl v kuchařce, název ho tak fascinoval, že chtěl vědět, jak to chutná.
Taky domácí zmrzlinu, která byla málo zmrzlá, se šlehačkou, která byla málo tuhá.
(Příště jedině ve spreji.)
A Magdalenčin narozeninový dort od Miladky.
O zákuscích od Miladky ani nepíšu,
protože je děti snědly ještě před návštěvou.
Na kolotočích jsme byli v pátek po mši a v neděli.
I já. (S Magdí a Míšou na Twistru).
A neměla jsem foťák, takže bez fotek.
Ale bylo to fajn!





sobota 8. září 2018

Pětiletá

... Magdí.
Přála si k narozeninám plyšového koně.
Nerada nakupuju plyšáky přes internet, 
ale na nic jsem v obchodech nenarazila,
a tak mi nic jiného nezbylo...
... jenomže už bylo pozdě.
Takže dárek k narozeninám nedorazil.

Myslím, že podobné faux pas se mi povedlo i při Markových pátých narozeninách.
Tehdy to nechápal:
Proč mi přijde dárek později? 
Ale já mám dnes narozeniny!

Magdí to vzala v pohodě.
A o dva dny později si koníka vybalila.
Ta radost!









Dárek jsme vybrali dobře.
Je hebounký, dost velký
a stal se miláčkem všech dětí.

pondělí 3. září 2018

Zahájeno

Potřetí za sebou.
Tím vyrovnávám rekord.
Moje pracovní minulost je totiž taková:
tři roky - rok mateřské - rok s polovičním úvazkem - dva a půl roku mateřské - rok a půl - tři roky mateřské.
A teď třetí rok v práci.
Každý ten rok mám jiné kolegy a učím jiné předměty.
Letos (hurá) jen druhý stupeň.
Sebrali mi půlku přírodopisu.
Zbyla mi chemie, přírodopis 7 a 9, 
fyzika 6 a 7, pracovky 
a staronový dějepis.
A jedna hudebka.
Rozvrh nic moc.
Letos nebude žádná "středečka".
Dny mám jen normální a dlouhé.
Dlouhých je víc. I pátek.
No co.
(Patky zase nejvíc odpadají.)

Zahájení bývá u nás ve škole hravé.
Už jsme měli Ferdu mravence, Šmouly, Macha a Šebestovou...
Letos Večerníček.
A hádejte, kdo jediný byl ochoten se za něj převléknout, když nemáme Bohuše? 


Tak ať nás to štěstí z prvního dne neopustí až do prázdnin!

neděle 2. září 2018

Základy, část jedna

Pátek a sobota těžce pracovní.
Ano, přijeli pomáhat všichni.
Pro sousedy zjevení.
Na stavbě 11 lidí + naši kluci.
Trochu pomáhali a trochu překáželi.
Hlavně Marka to děsně baví.
Ta stavba, to je totiž hlavně naše velké rodinné dobrodružství.

V sobotu střídavě pršelo, mrholilo a lilo.
Staveniště změněné v bahniště.
Prostě adrenalin.
Ale nakonec se stihlo, co bylo v plánu.
Základy zabetonované.
Díky všem zúčastněným!