neděle 31. března 2019

Jarní novinky

Po ochlazení (u nás i se sněžením)
zase příjemný jarní víkend nabitý událostmi.
Počítáme-li to i pátek.
Místo do práce jsem šla s Magdí do PPP
za paní psycholožkou,
pro doporučení "může jít do školy, přestože bude mít šest let až třetího."
Jasně, jdeme proti proudu.
Všichni žádají odklad, my žádáme předčasné zaškolení.
No, všichni nám říkali, že je to formalitka.
Magdí je sebevědomá, nebojácná,
hvězda školkové třídy, přednáší, zpívá,
podepisuje se,
správně vyslovuje "r" i "ř",
vypráví pohádky,
naučila se s Míšou půlku Erbenové Polednice,
umí násobit dvěma a vyjmenovat anglicky všechny barvy...
nicméně,
pro to, aby mohla jít do školy, to prosím nestačí.
Některé oblasti má úžasně vyspělé, 
ale jiné míň...
a mimochodem, ve skutečnosti je jedno,
 jestli umí "r" a "ř", jelikož to se toleruje, 
špatné je, jak vyslovuje sykavky 
(jo, ona vlastně nemá ty přední zuby, no ale stejně).  
V dotazníku vyhodnocují, jak dlouho byla kojená 
(jako fakt dlouho, věřte mi), 
uvažuje se, jestli na její nástup do školy 
bude mít vliv délka fototerapie tři dny po porodu, 
ale nikoho nenapadne, 
jaký vliv na její výkon má to,
že vstávala v šest hodin, vypila hrnek kakaa,
a pak jen s lahví vody strávila nějakými testy dvě hodiny.
(Je vidět, že pak už byla unavená,
ale to by stejně měla ve škole zvládnout.)
A nejhorší je,
že o sobě tvrdí, že je šikovná!
Víte, ve škole narazí, nebude šikovná, a bude zdrcená,
a to jí nemůžeme udělat.

Ale můžeme přijít v květnu,
a to možná zjistí, že už dozrála. Pro školu.
 Jestli do té doby já nedozraju pro blázinec.

Koupili jsme aspoň novou cyklistickou helmu.
Možná není dozrálá, ale hlavu má prostě velkou.
A z helmy měla radost.

Jinak standardní pěkný jarní víkend.
Uklízeli jsme, prali poslední zimní věci,
čistili a uklízeli zimní boty, hrabali trávu
a jezdili na kole (s novou helmou)
a Michal pracoval na pozemku 
(ještě bych tomu neříkala stavba, ale už tam máme cihly.) 

Dnes posunutý čas.
Pakárna na entou.
Dnes ještě jedu podle svého času bez problémů,
pokud uvážím, že vstávat ráno v půl šesté je v pohodě.
Zítra budu vstávat v půl paté,
a celý týden budu skomírat.

Jaru zdar!










 

pondělí 25. března 2019

Jaro uvítáno

Máme za sebou první jarní dny,
nejen podle kalendáře, ale i podle počasí.
U nás totiž do té doby přišly jen lehké záchvěvy jara,
které spolehlivě zabil studený protivný vítr.
Stihli jsme jen prořezat jabloně.

Takže sobota byla ve znamení jarních prací:
vyprat a usušit na sluníčku 9 praček
(majitelé sušiček tuhle radost nepochopí)
- rozhodla jsem se, že následující chladné dny
už zvládnem bez teplých bund a čepic -
zlikvidovat zimní truhlíky,
pohrabat trávník,
vytáhnout na terasu lavičku,
ostříhat růžové keře,
odstřihnout všechny staré zavadlé trvalky.
A vytáhnout kola.

Magdalenka přesídlila na větší velikost.
Má kolo s přehazovačkou jak velká holka.
A v neděli se mnou a klukama
zvládla jet do Repech a přes Nivu domů.



pátek 22. března 2019

Na Titaniku

Na naší báječné škole jezdíme s druhostupňákama
na dvě exkurze za rok.
Na podzim a na jaře.
A letošní jarní si vymysleli žáčci sami.
V Brně totiž probíhá výstava o Titaniku.
Popravdě, učitelský sbor moc nadšený nebyl,
ale co bysme pro naše děťátka neudělali.
No, jak už to asi bývá, před měsícem chtěli jet všichni,
a den před odjezdem zůstala dvě místa volná.
Takže jsem vzala kluky.

Zrovna jsme se trefili i na ponožkový den.


K výstavě jsem měla dopředu dvoje ohlasy:
jedni říkali, že nic moc, druzí, že super.
Já se přidávám asi k těm že "nic moc".
Hlavně za ty prachy.
 



Například lákali na mnoho originálních věcí z Titaniku,
a zas tolik jich nebylo.
Informací bylo moc, já zrovna chodila s těmi mladšími dětmi,
a ty to moc nebavilo
(ani mě ne, popravdě).
Na začátku jsme dostali lodní lístek podle skutečného cestovatale na Titaniku,
což bylo docela trapné, 
protože nás padesát ve skutečnosti představovalo jen asi 6 osob.
A většina zrovna ty, co přežili. 
Jak populistické!

Po Titaniku si děťátka vyžádala Vidu.
Tak Vida byla dobrá, jako vždycky.
Zase jsem vyfásla ty nejmladší (páťáky a svoje)
a šla s nima na program o magnetech.
Bylo to super!




Pěkný výlet to byl. A klukům se tam líbilo moc.
I přes všechny ty výhrady.
(Jsem prostě náročná.)

neděle 3. března 2019

Masopustní veselice

Letos dva a půl plesu
a jedno němčické dětské maškarní odpoledne
s holkama
(protože kluci už nám z toho vyrostli).

Farní ples ve Sloupě a rozmazaná fotka, 
na které mám svoje nové plesové šaty.
Jejich příběh je vtipný:
jednou jsem si takhle v září hledala něco do školy
a bafla na mě reklama na slevy na ZOOTu.
A tak jsem si řekla, objednám si šaty,
určitě mi nebudou, tak je zase vrátím.
A ejhle: nevrátila jsem je.
Byly mi totiž dobré, a navíc za třetinovou cenu.


Taky jsme opět v tombole vyhráli vtipnou 
a "zero waste" cenu: lahev výborného vína 
a stavební vědro:-)


 Minulý týden jsme byli na farním plese ve Žďárné.
Jediná fotka, kterou mám, je tato,
a naprosto vystihuje plesovou tombolu.
Tisíc losů a jako výhra jeden pivní krigl.


 Karneval v Němčicích a naše kočička.
V půjčeném kostýmu po jedné Emě.


 



A včera ostatkový ples v nové sokolovně.
To byla ta půlka plesu, domů jsme šli s děckama už v devět.
A naši borci v krojích.




A teď už jenom vstříc postní době!

pátek 1. března 2019

Školní záležitosti

Školní rok se překlopil do druhé poloviny,
a od března už to většinou strašně utíká.
Zvykla jsem si na svoje letošní předměty
a rozšířila díky nim sbírku školních hlášek.

Co je to koncentrační tábor? 
Ubytovna pro Židy.

Kdo to byl Mussolini? 
Asi nějakej důležitej týpek, protože kdyby nebyl důležitej, 
tak bysme se o něm neučili. 

Kdo to byl Emil Holub a čím se proslavil? 
Je to takovej  ten šedej pták, co sedává na drátech.

Jinak je moje učitelská dráha na vážkách: 
občas si myslím, jak mi to jde, 
a vzápětí mě děťátka vyvedou z omylu a chovají se tak, že píšu výpověď. 
A pak si zas myslím, jak jsem tragická 
a oni mě tak příjemně překvapí!

Takže zatím místo měnit nebudu.
Zatím.
Takhle vypadá můj stůl, když mám dozor na chodbě:
 


 A takhle jsme si užívali předjaří, než se zase ochladilo.