Workoholik

Konečně máme to správné léto. 

Teplo!!!!!

Jsem šťastná. 

V úterý jsme s dětma dali podruhé Stražisko. 

Na kolech. 

Byli jsme tam rychleji než minule, a to jsme jeli delší cestou. 

Lidí mraky, voda konečně teplá. 

Paráda. 

Michal nás vyzvedl až v sedm. 

Děti plynule pokračovaly na prázdniny do Němčic. 

A já zas doma nevím, co dřív.

V pondělí otrhat všechen rybíz a v mezičase mezi preventivkou u doktorky v Boskovicích a sborem uvařit marmeládu. 

Zavařit okurky, zpracovat jablka na přesnídávku. 

Pohnojit muškáty, vyprat prádlo.

Dnes vymalovat kuchyň. 

Fuj, to mě nebaví. Ale už jenom jednu zeď.

Pak to teda všechno ještě uklidit. 

Nemám čas si ani pořádně sednout a dát si kafe. 

Ale ordinuju si odpočinek,

a tak jsem včerejší odpoledne strávila s kamarádkami z gymplu. 

U Lenky na zahradě. 

A v jejich novém domě. 

Začali s jeho stavbou loni v srpnu. 

A už bydlí!!!

Zato my.... ještě v novém domě dlouho bydlet nebudeme. 

Ale máme nově vymalovanou kuchyň. 

A to chceš!!! 

Ze Křtin do Křtin podruhé

Vlastně z domu do Křtin. 

Takže něco přes 50 kilometrů.

A pozor - moje povídání ve farním časopisu nalákalo další dva poutníky a se mnou z domu vyrazil i Míša.

Na cestu jsme my dva vyšli chvilku před šestou.

Přes Oboru a pak po modré. 

Dost rychle a bez zastávek, protože jsem se bála, že jdeme pozdě.

S hlavním proudem jsme se potkali přesně před kostelem. 

To už Michal trochu protestoval, že je unavený a chce domů, ale odpočal si, dal si koláč a pokračovali jsme.

Nakonec až do Křtin. Což nás všechny překvapilo, Michal pro něho plánoval dorazit. Do Blanska nebo na Vranov. 

A zatím... frajer největší.

Cesta byla příjemná, nebylo takové horko jako loni, a pan Hanák trefil tu cestu z Olešné. 

Ale nešel otec Peňáz. 

Jsem ráda, že jsem s ním šla loni, protože on té pouti dodával zvláštní punc. 

Tak nějak to bez něho nebylo ono. 

Taky se letos stíhal harmonogram, všude jsme byli včas.

A za značkou Křtiny jsme se vyzuli a šli bosí až do kostela. Teda, jen my drsňáci. 

Můj hlavní popouťový postřeh: nohy bolí prakticky stejně po 38 kilometrech jako po padesáti.

Potřebuju lepší boty, ideálně kotníkové, a větší batoh.

Ale jinak jsem poutník tělem i duší.

A Míša... dostal nás všechny!!! 

Pět dětí na krku

Ale jenom tři dny a tři noci.

Docela záhul pro tu bandu vařit. 

Ale dopřávali jsme si: těstoviny se šunkou a hráškem, pečené kuře a ve čtvrtek Marek griloval hamburgery. Do toho domácí malinové nanuky, malinový dort pro Magdalenku k svátku a langoše.

Program volný, pět dětí se dost dobře zabaví samo. 

Stačí písek, kolo, zahrada a hromada Lega. 

Hned v úterý se to sešlo, že jsem měla jet ke kadeřnici, ale vyřešila jsem to elegantně:

vzala jsem holky s sebou a udělaly jsme si holčičí den. 

Kadeřnice, horká čokoláda, zmrzlina a nákupy. 

Zvládli jsme i úklid na stavbě a odvoz odpadků do sběrného dvora.

A taky konečně jet na kole na Suchý!

Voda byla ledová, já tam vlezla jen po kolena. 

Ale děti nadšené, spokojené. 

Pak jsme si dali hranolky a párek v rohlíku a po cestě domů ještě našli hříbek. 

Teda Míša našel. 

A dnes už jen velké chystání.

Protože zítra chci po roce na krasopouť! 

Zase spolu

Od soboty máme zase všechny děti doma. 

Vrátily se mokré, unavené a špinavé, ale jinak v pořádku. 

Týden bez matky přežily. I Magdí. 

Tábor prý dobrý. Ale nadšení jako po návratu ze Staré Vody se nekonalo. 

Sobota byla mokrá, deštivá a odpočinková.

V neděli pouť do Sloupu. 

Pěšky zase já a Míša. 

Poučení z loňska jsme tentokrát vyrazili včas, abych zjistila, že jsem loni nebloudila,

ale jen mě zmátla ta čím dál horší cesta. 

Odpoledne jsme strávili doma, 

já praním táborové špíny a jinak odpočinkem a zmrzlinou.

Až večer Michal vymyslel, že vyzkoušíme konečně nosič kol, který nám věnovala moje kolegyně.

Nadšení z toho krámu bylo veliké. 

Jeli jsme jen asi 12 km od domu a tam jezdili po lese. 

Nejdřív cestou, pak hlavně necestou a bahnem.

A když už ten nosič tak dobře fungoval, 

vyrazili jsme v pondělí s dětmi do Stražiska.

Samozřejmě jsme zmokli hned za domem. 

Ale pak byla cesta super. 

A na koupališti jsme byli skoro sami. 

A bylo to tam super, než za hodinu přišla bouřka. 

Ale schovali jsme se do bistra, než jsme po dešti vyrazili zpět. 

Na půlce zpáteční cesty nás vyzvedl Michal a zachránil nás od strašných kopců. 

Večer pak dorazili na prázdniny Vojta s Verčou. 

A tak je u nás pořád veselo!

Večer na zahrádce

Chodím, fotím a kochám se. 

Růžemi, liliemi, kapradím. 

Modrobílou kombinací chrp a kopretin. 

Rozkvétajícími krásenkami. 

Květy měsíčku. 

Dozrávajícími višněmi. 

Letním deštěm.