Cílová rovinka tohoto školního roku

... je neuvěřitelně dlouhá, klikatá a únavná.

I když už se tento týden neučí.

Ale jinak se nám letos neodpustilo vůbec nic.

Včera po vyučování pedagogická porada.

Do půl páté.

(Jedna kolegyně odchází, takže naštěstí k tomu byly chlebíčky a zákusky,

a naneštěstí víno, které furt dolévala, takže jsem odcházela opilá.

Jako opilá po svém, víme, dvě skleničky a kolotoč v hlavě.)

Dneska nemám tělocvik, 

ale končíme v jednu.

Proč nemůžeme skončit už v poledne, když učebnice jsou vyměněné a neučí se...
Bez komentáře.
 

Zítra jdeme na vycházku.

Odpoledne loučení s deváťáky na obci.

Ve čtvrtek sportovní turnaj.

V pátek po vysvědčení posezení, kam se mi vůbec nechce,

ale musím.

Včera navíc Michal zapomněl, že má vyzvednout Magdí ze školky.
Až čtvrt hodiny po zavření mi volali, jestli jsme na ni nezapomněli.
  No samozřejmě.
Míšovi se rozpadli přezůvky.
(Taky to mohly ještě ty dva dny vydržet.)
Naše děti jsou poslední, kdo přinesl přihlášku na obědy,
zaplatil pracovní sešity
a kdo nemá podepsanou žákovskou.

Už nemám energii to řešit.
Nemám energii na nic.
Jenom si lehnout do houpací sítě a dívat se na nebe.
Snad toho dožiju...

Tak na povzbuzení pár letních fotek.

 

Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky

Když jsem šla po vysoké učit:

měla jsem devátou třídu, se kterou jsme si moc nesedli

osmáky, které jsem si zamilovala a byla s nima na super výletě

čtvrtou třídu, kde jsem nerada učila, neb nerada učím malé děcka

tělocvik, se kterým jsem si moc nevěděla rady

páťáky, kterým jsem další rok dělala třídní

nepříjemnou kolegyni, která tam už další rok nebyla.

A další rok byli z osmáků nejlepší deváťáci,

byli jsme na výletě v Sedmihorkách,

a brečeli jsme, když ze školy odcházeli.

Když jsem šla loni po mateřské učit:

měla jsem devátou třídu, se kterou jsem si moc nesedla

osmáky, které jsem si zamilovala a byla s nima na super výletě

pracovky ve třetí třídě, které jsem nesnášela, neb mě nebaví učit malé děcka

tělocvik, se kterým jsem moc nevěděla rady

páťáky, kterým jsem další rok dělala třídní, 

kolegyni, která mě vytáčela a další rok už tam nebyla.

Druhý rok jsou z osmáků nejlepší deváťáci,

byli jsme na výletě v Sedmihorkách, 

oni brečí už teď, že musí odejít

a já asi budu brečet taky.

Takže, oni to asi nikdy číst nebudou,
ale moji milí:
moc ráda jsem vás učila, i když jsme se pokaždé neshodli.
Měla jsem ráda vaše návštěvy v kabinetu,
když jste mi přišli říct, kdo s kým chodí, kdo se rozešel a kdo vás naštval.
Děkuju za ty nejnápaditější dárečky,
čokoládu v obalu periodické tabulky,
kapesníčky Frozen
a sněženky i s cibulkama ke dni učitelů.
Děkuju, že jste dělali chemickou olympiádu
a smáli se mým vtipům.
A měli byste vědět, že do Českého ráje já beru na výlet jenom ty nejlepší.
A vy takoví jste.

Zahrádka v červnu

Letos všechno dřív.

Dřív zaseto, dřív zeleno, dřív květy, 

dřív úroda.

Už dva týdny mlsáme jahody a hrášek.

A kvetou růže!

Nevídané.

Poslední fotka je oleandr na terase.

Dostala jsem ho od sousedky před dvěma lety.

Nechtělo se jí o něj starat přes zimu.

Úplně ji chápu - 

zavazí a plesnivěla nám kvůli němu
předsíň.

Ale v létě nám to vynahrazuje.

Farní den

Letos desátý.

Byli jsme s klukama na všech.

(Na prvním Michal ještě ve mně:-))

Hele, pro člověka, který je doma,

má nudnou práci a žádné povyražení,

je taková akce určitě super.

Ale já jsem totálně "přeakcovaná."

Takže kdyby bylo na mně,

budu doma dohánět resty, houpat se v síti

a hledět na nebe.

Jenže:

kluci (zatím ještě) tancovali se Skaláčkem. 

Letos to bylo jejich jediné vystoupení.

Takže jsme prostě museli.

(A dokonce jim to šlo.)

 

Magdalenka se školkou tančila "Hawai".

To už se přehnala malá přeháňka,

během tanečku větší,

pak začalo pěkně pršet -

a tak se mi splnilo, že jsme mohli domů!!!

Ale večer jsme se vrátili.

Dali jsme si grilované maso, grilovanou zeleninu

grilovaný sýr, grilovaný ananas,

spoustu limonády,

míchané nápoje a párek v rohlíku.

Takže jsme podpořili farnost, co to šlo.

Děcka se vyblbnuly na skákacím hradu.

A mě už do ludíkovské pouti nikdo nikam nedostane!!!

Z výletu

Výlet do Českého ráje podruhé.

A opět s mojí nejoblíbenější třídou.

Znáte to: s někým si prostě nesednete,

a s někým je to láska na první pohled.

A to je letošní devítka.

Takže jsem jim navrhla nejlepší výlet, co umím vymyslet:

kemp v Sedmihorkách,

dlouhou cestu vlakem, výšlapy do skal, koupání v rybníce...

 Cesta vlakem byla dobrodružnější, než jsem plánovala:

cestou tam zpoždění, 

kvůli kterému jsme měli v Pardubicích dvouhodinovou pauzu,

cestou zpátky strom na kolejích,

hodinu zpoždění a po dramatických chvilkách,

kdy jsme se už smiřovali s tím, 

že se vrátíme do Skalice o půlnoci,

cesta RailJetem, který zastavil ve Skalici jen kvůli nám!

A jen o 15 minut později, než by přijel náš vlak.

Výlet super.

Akorát příště se vykašlu na Trosky,

neboť cesta k nim je dlouhá a vcelku nudná.

A nahoru se pak nikomu nechce.

Ale Malou Skálu s vyhlídkou 

a chladnou Jizerou zase nevynecháme.

Jenom jestli zase někdy budu učit tak bezvadné deváťáky...

 

Na výletě v ráji

...samozřejmě Českém ráji.

S mou nejoblíbenější třídou. Naposled.

(Jsou to deváťáci.)

Počasí na jedničku.

Děckám se samozřejmě nechce chodit,

takže na Valdštejn, na Trosky a určitě i zítra

na Vranov půjdou jen odvážní.

A já... 

sedím na pláži, koupu se v rybníku...

zase jednou

sladký život učitelky.

 PS: samozřejmě je u toho hlídám,

  vymýšlím hry

a mám pod palcem finance.

Žádné flákání!

Boží tělo

Mše s průvodem.

Kluci ministranti, Magdí družička.
Ráno se zdálo, že bude horko, nakonec bylo pod mrakem
a celkem chladno.
Takže hezoučké šatičky schované pod svetříkem.
Na hlavě věneček z kopretin.
Cute!

Pouť v Němčicích.

Výborný oběd, kafíčko a zákusky.

Kolotoče.

Mokré.

Po obědě totiž konečně pořádně pršelo.
Hezoučké šatičky opět schované pod půjčeným svetrem.

V Němčicích vždycky chodíme do střelnice.

Zachránit kolotočáře.

Takže všechny děti si vystřelily.

A trefily se.

 

Všechno bylo super, akorát večer jsem nestíhala.

Zabalit na 3 dny, nachystat to doma,

upéct chleba...

A ráno bych zaspala, kdyby mě nevzbudil Michal.

Ale jedeme.