Můj první zubař byl pan K. Byl to sadista a mám z něho doživotní trauma. (Pozorný čtenář blogu už zjistil, že mám traumata z kdečeho, ano, je to tak.) Moje nejvýraznější vzpomínka na pana K. vypadá takto: já asi čtyřletá sedím uvázaná v zubařském křesle, drží mě sestra, učitelka ze školky a maminka a pan K. mi obří vrtačkou neuvěřitelně bolestivě vrtá stoličky a oslovuje mě Jaňulino. Po panu K. mi kromě traumatu zůstaly ve všech zadních zubech obří hnusné černé amalgámové plomby.
Pak přišel pan B. Částečně vyléčil moji hrůzu ze zubařů. Byl to milý starý pán, který mi dával bílé plomby a vysvětloval to tím, že se svojí postavou budu určitě modelka a potřebuju hezké zuby. Zlí jazykové o něm tvrdili, že byl slepý, neviděl kazy a ty bílé plomby nedržely. No...
Pana B. vystřídal během mých vysokoškolských studií pan J.K. Byl to mladý zdatný zubař, jehož jedinou chybou byla příliš velká popularita a tím pádem příliš mnoho pacientů a příliš dlouhé čekání na ošetření. A se vším se moc drbal, dva malé kazy mi ošetřoval na dvou návštěvách, abych moc netrpěla. (Kdyby tak znal pana K....)
Tragédie nastala před lety, když pan J.K přesídlil s ordinací nějakých 35 kilometrů daleko. Já a děti jsme tedy přešli k zubařce, kterou mi doporučila kamarádka, ale nebyl to dobrý krok. Od pečlivého lékaře jsme najednou přešli k někomu, kdo bolestivý zub komentoval slovy: "Já tam nic špatného nevidím." Trochu jsem chtěla říct: "Paní doktorko, víte o tom, že přes chodbu máte rentgen? Co to třeba použít?" Samozřejmě jsem nic neřekla. Ale když se mi ulomil přední zub, s radostí jsem využila nabídky známého a nechala si zub opravit jinde, u pana P.K. "A nemohla bych k vám přejít?" ptala jsem se pak. "Nové pacienty nebereme." (Kolikrát já to jenom za poslední roky slyšela!)
Opravený zub se mi po roce znovu odlomil. Rozhodla jsem se už nikoho neobtěžovat a objednat se ke své doktorce, že to snad taky nějak zvládne. Jaké ale bylo moje zděšení, když mi sestra odsekla: "Co jako chcete, vždyť vy už k nám nechodíte. Pojišťovna nám sdělila, že jste jinde, tak si tam běžte." Po uklidnění panického záchvatu mě napadlo zkontrolovat appku pojišťovny, abych zjistila, že zubař "nové pacienty nebereme" si mě někdy v dubnu zaregistroval bez mého vědomí.
Nechala jsem si tedy znova opravit zub u pana P.K (co to je, že tolik zubařů má příjmení na K.?), žádného přesahu v léčbě - aspoň nabídky preventivní prohlídky! - jsem se nedočkala a doma jsem propadla zoufalství.
A pak přišel drahý s tím, že švagři sehnali fajn zubařku pro děti. Vyžádala jsem si kontakt a po zavolání jsem poprvé po letech neslyšela ono "nové pacienty nebereme." Termín na úvodní konzultaci mi dali za čtyři dny!!! Dočkala jsem se kompletního snímkování zubů a poprvé v životě mi někdo řekl to, co celý život tuším: že ty hnusné černé plomby představují i zdravotní riziko. Že spousta plomb je udělaná špatně. A že by to chtělo pořádné ošetření.
Zaregistrovali i Mirouše a zase jsem pozitivně konsternovaná z toho, že někoho zajímá, co to mrně jí, pije, jestli je v noci kojím a jak mu čistím zuby.
Že by i k nám dorazilo 21. století? Konečně!!!
Edit: tenhle článek je už pár týdnů starý a čekal na pěknou zubatou ilustrační fotku. Nedočkal se. Tak si k tomu nějaký pěkný zubatý obrázek domyslete sami!
