Učitele rozdělí do dvou skupin: ty, co to nějak odbudou, aby je to nestálo moc energie, a ty, co to strašně prožívají. Já samozřejmě patřím do druhé skupiny a nevím, jestli je to dobře:-) Snažím se, aby když děcka něco dělají, aby to bylo "jejich" a pokud možno "po jejich." Pak do toho dají svou energii, kreativitu a nadšení, a je to vidět a je to nejvíc. Jsem toho názoru, že to není "besídka na úkor výuky", ale "jak se naučit to, co v životě skutečně využiju: zvládat stres, spolupracovat, vyrovnávat se s problémy, komunikovat..." (To byl dobrý úvod, že? Úplně reklama na absolvovaný projekt "Kreativita a podnikavost ve škole" :-) Dejte o tom někdo echo na Lipku, že chci prémie za propagaci!)
V každém případě, po naprosto dokonalé popletené pohádce o Karkulce odehrané s mou bývalou třídou v roce 2019 mě besídka míjela: nejdřív covid, pak těhotenství, pak mateřská. Ale letos jsem dostala hudebku v devítce a svolení třídní, abych řešila jejich besídku já. Takže v říjnu: "Co chcete dělat?" Po pár odmítnutích (tanec ne, písnička ne, tohle ne a tamto NIKDY) prej "jeden den v naší třídě a parodii učitelů." Samozřejmě se to nepotkalo s nadšením učitelů, a navíc to pak představitelka češtinářky zarazila, že se na to necítí. A pak jsem našla na YouTube videa "řekni to písní" a oni na to, že jo.
Pak jsme chystali Boyard a pak se nikomu nechtělo to video upravovat, ale nakonec to jeden kluk udělal, jednu hodinu jsme to vymýšleli, jak převést video s kouzlem střihu na pódium s živým vystoupením, pak jsem konečně sepsala scénář a počítám: asi budu muset na zkoušení obětovat nějakou chemii, v pátek nic neuděláme, to je Mikuláš, příští středu je ředitelské volno - no moment - vždyť to už je po besídce, aha. A navíc ve středu jsem mohla obětovat chemii, k ničemu to nebylo, půlka třídy byla nemocná.
Reálně jsme se sešli v úterý dopoledne a na generálce jsme to hráli prakticky poprvé. Taky to podle toho vypadalo. A nejslabší článek jsem byla já: měla jsem tu zásadní roli učitelky, kdy jsem začínala vtípky a nemohla jsem si nikdy vzpomenout, co tam zrovna je. Měli jsme to video jenom mírně upravené, takže jsme se museli vždycky strefit přesně do pauzy, to bylo fakt náročné.
Před vystoupením jsem byla nervózní, že to spletu, ale klaplo to skoro všechno: první žák v prázdné "třídě" dělal "Kde si? S kým sa dnes túlaš miesto mňa..." a pak už ostatní "spěchám, páni už pět minut zpoždění mám..." a já pak dělala u testů "já na tom dělám, já na tom makám" a rozdávala jsem nové testy že "teď královnou jsem já" a děcka zase měli "nenapovídej, to vědět mám sám" a "né pětku ne" a Viki dostala jedinou jedničku a byla za to "nafrněná, nafrněná, egoistická" a vyvolala jsem Api "pojď sem, nech sa s tebou sblížim" a ona nevěděla, takže "čekám na signál" "jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš" ... prostě taková ta klasika těchto videí, teda pardon, představení. Akorát jsem zapomněla, že se ptám na přijímačky kluků a ne holek. A na to, jak to vypadalo ještě ráno, to bylo super a sklidili jsme potlesk a spoustu smíchu. A já největší obdiv, že jsem ochotná ze sebe dělat blbečka... no co, horší už to nebude.
