Co jsme dělali minulý týden

... a proč jsem přerušila pravidelný přísun příspěvků na blog.
Protože jsme se pustili do další přestavby našeho bydlení.
Krátce řečeno jsme vymalovali obývák a přerovnáním nábytku jsme ho upravili tak, aby v jeho zadní části vznikl malý pokojíček pro kluky. 
Plán byl jasný: v pondělí vystěhovat, v úterý vymalovat, ve středu vymalovat podruhé, ve čtvrtek uklidit, v pátek nastěhovat a hotovo.
Skutečnost: v pondělí na návštěvě u tety v Brně (ve víru velkoměsta, vynechali jsme muzea (v pondělí zavřená) i přehradu (vlastně tam nic není, kromě parníku, na kterém byli kluci loni se školkou na výletě), ale přesto spokojenost: našim vesnickým dětem přinese maximální potěšení jízda šalinou, výborná zmrzlina a návštěva Sparkys hračkářství.)
V úterý stěhování obsahu skříní. Ve středu pokračování, neb skříně jsou snad bezedné. Ve čtvrtek ráno stěhování skříní. V pátek a v sobotu malování, rychlý úklid po malování a rozestavění nábytku. Jedna skříň chlapům spadla a rozbila se (jo! Ta, co tam zavazela a nehodila se mi:-)) V neděli se nedělá a byla pouť ve Sloupě.
V pondělí nastěhování postele kluků a oficiální zabydlení pokojíčku.
Chybí psací stoly, koberce, které chci nejdřív vyčistit, světlo, dekorace a doladění. Takže fotky zatím nečekejte! Přesto je to všechno mnohem lepší!
Následně musíme upravit náhle vyprázdněnou ložnici a vybudovat koutek pro Madlenku.

A aby toho stěhování, malování, vyklízení a přebírání věcí nebylo málo, zahrádka se tradičně letně zbláznila a chrlí zralý rybíz, srstky, maliny, hrášek, okurky a višně a hází po nás letní jablka. Moje mlsné a úsporné já mě tedy nutí vařit marmelády, přesnídávky, kompoty, péct koláče, zavařovat a nakládat.
Děti kolem povlávají víceméně bez dozoru. Říká se tomu líný rodič? Nene, říká se tomu "výchova k samostatnosti a zodpovědnosti". A k práci: Mareček se naučil uvařit nálev na okurky a Míša marmeládu. Madlenka vaří ve své kuchyňce a krmí panenky.
Pak společně olizujeme vařečky a je nám dobře. 
A tomu, kdo vymyslel myčku nádobí a automatickou pračku, by měli dát Nobelovu cenu.

Jahodovo - rebarborovou marmeládou to začalo...

...malinovou, višňovou a rybízovou to asi ještě nekončí.

Domácí přesnídávka z padaných minijablek je celkem "vopruz", ale v zimě se šikne.

PS: Táni a Káťo, neobdivujte mě. Jsem zedřená jako kůň a doma máme jak říkala maminka "jako když hodí bombu." Inu, všechno stíhat vážně nejde.

A zase na pouť do Sloupu...

...tentokrát na kolech.
Největší rozhodování předem: kdo půjde, jak, s čím, na čem... Dětí různého věku stále dost, takže pořád tolik možností jak kombinovat: kočárek, kola, sedačky, tažné lano...
Tentokrát: jela celá rodina na kolech, Magdí v sedačce. Míšovi do kopce pomáhalo lano (jo, máme i tu super drahou tažnou tyč, ale lano je prý lepší.)
Na pouťovou mši, oběd = řízky a chleba u jeskyní, zmrzlina a kafe z automatu.
Zpátky přes Holštejn, Baldovec a Nivu, kde jsme stihli i oslavu narozenin.
Bylo to náročné, ale dali jsme to všichni. I ten náš Míša. 33 kilometrů, převýšení 500 metrů!!!
(Až v posledním kopci jsem si vzpomněla, jak jsem touto cestou odrovnala šesťáky na školním výletě. Ale naši kluci jsou frajeři!:-)) 

U jeskyně Hladomorna na Holštejně.

Polední siesta.

Nový most nad holštejnským propadáním.

Všechny cesty vedou....domů!

Motání lana (švihadla). Asi si to nechají patentovat.

Nevypadá to tak, ale na pokraji vyčerpání (tvrdilas, že ten kopec byl poslední!!!)

Ve stínu

A máme zde zase pár horkých dní. Samozřejmě se chce být venku, ale s tím přichází problém: odpoledne už na zahradě není žádný stín. Markýza stíní jen kousíček terasy, strom nemáme, protože i ta mrzká vrba na jaře uschla. A tak jsem vyrobila altán! Nápad na stín ze starých prostěradel je od Denisy Bartošové toho času ještě z Marianne Bydlení. Její kolíčková verze je rychlá, loni odzkoušená, ale do naší větrné vesničky naprosto nevhodná. Ale stačilo prostěradla sešít a problém se vyřešil. No ano, vážně šiju.

U šicího stroje

... jsem se dřív nezdržovala. Maminka profesionálka jednak ušila, co si kdo namyslel, jednak neměla čas a trpělivost, aby mě to učila (prosím tě pusť mě, já ti to radši ušiju sama).
A když maminka už nebyla, vládl u mě obrovský respekt k celému krejčovskému umění.
Ovšem když je potřeba...
Nakonec zjišťuju, že když člověk nešije zrovna sako nebo kabát, zas taková věda to šití není.
Jak říká moje teta, však nejsi blbá ani úplně levá!
Tak možná ne:-)
Ke stroji mě přivedlo stávající zamračené počasí.
Když už byly ve stroji růžové nitě, vznikl dárek pro Madlenku k svátku

pak taky konečně dostalo nový oblek staré křeslo v kuchyni

a nakonec jsem Madlence konečně došila šatičky z jara. Je to prototyp, mám co vylepšovat!

Tak na Táňu nemám, ale myslím, že na začátek dobrý, ne?

Co myslíš, mami?

Nedělní odpoledne v kuchyni

Uklizeno. Čerstvé kytky ve váze. Upečený koláč. 

Pohoda a pořádek, který vydrží někdy i půl hodiny!

Neděle na kole

Odpoledne jsme vyrazili na kola. Celá rodina. 

Zvolili jsme příjemný oblíbený okruh přes Repechy - Drahany - Niva.

V Repechách samozřejmě zastávka na Penzionu Lada - na zvířátka...

...na pití a na vyblbnutí...

V Drahanech pozdravit strýčka a za dědinou vyzkoušet vodu v Nebeském rybníku.

 V Nivě u kamarádů pak zdržovat od práce, vyzkoušet vodu v nově napouštěném bazénu - 

a domů!

Růže a lilie

Souhlasíte s tím, že jsou to ty nejkrásnější květiny?

Já popravdě nevím, mám ráda všechny květiny.

A nejraději ty, co právě kvetou.

Takže teď právě růže a lilie.

 

Pečené plněné brambory se slaninou a sýrem

Jedno z nejlepších letních jídel. Zdravé, zeleninové, suroviny v létě snadno dostupné na záhonku.
Vyzkoušejte.

Potřebujeme: velké brambory (nejlíp od dědy z L.), 200 g anglické slaniny (nebo domácího špeku z L.), malou cuketu (za zahrádky), dvě větší rajčata (ta zatím z obchodu), cibuli (ze zahrádky), česnek (z L.), petrželovou nať (ze zahrádky), ementál, sůl, pepř (z obchodu) a tymián (ze zahrádky).
Brambory pořádně odrhneme kartáčkem, zkrojíme tak, aby stály, a vydlabeme.
Polovinu vydlabané drti uvaříme a pak rozmačkáme se solí, pepřem a petrželkou.
Slaninu, cuketu, cibuli, česnek a rajčata nakrájíme na větší kostky a opečeme na pánvi. 

Ze zbytku vydlabaných brambor se uvaří bramboračka.

Posypeme tymiánem a smícháme s rozmačkanými bramborami.
Směsí naplníme vydlabané hlízy a pak pečeme v troubě na 220°C, než brambory změknou.
Trvá to asi hodinku.
Podáváme nejlíp s hlávkovým salátem, jak jinak, než ze zahrádky.

A zbylo i na tatínka!

 

Z bazénu

Mít na zahradě bazén - to byl náš (nesplněný) dětský sen.
Svým dětem jsme tento sen splnili v největší míře, jak to na naší malé zahrádce šlo.
Ale stačila jedna noční bouřka a právě prázdný bazén (který měl samozřejmě Michal uklidit, protože já nebyla doma) skončil v růžích, a jak to vypadá, i přes několikatýdenní snažení s hledáním děr a jejich lepením, zřejmě skončí v kontejneru.
Dneska ale pro vedro dostal šanci.
A nové místo na terase. 
Je to velice... nepraktické, samozřejmě.
Jak donutit tatínka, aby konečně vydláždil tu slíbenou zadní terasu?
Dlažba se totiž ukazuje jako nejlepší povrch pro tento typ bazénu!

Ano, ty nohy jsou moje. I když stále s lehkou rýmou, jinak v plné kondici, a zase s pitím s ledem a nohami ve vodě:-)

A hlavně pilně doplňovat pitný režim u dětí!

Ze zahrádky

Je červenec a zahrádka se dostává do nejlepší kondice. Navzdory teplu a suchu, protože u nás není vlastně nikdy moc horko, a zatím ani moc sucho. 
V pátek jsme uzavřeli sezónu jahod. Aspoň těch zahradních. Nebyla to letos žádná velká hitparáda, protože většinu záhonu jsme zakládali až na jaře, ale ani žádná hrůza. A díky mým milovaným švagrovým jsme užili jahody ve všech milovaných způsobech, protože si na nás vzpomněly a obstaraly jahody kupované. A tak byly i knedlíky i řezy i tartaletky i zmrzlina i nanuky. 
Sezóna planých jahod trvá

jenom se to nikomu nechce sbírat, a to je máme u nosu.
Letos jsem udělala pokus s rajčaty a vysela pár zkušebních o dva týdny dřív. Experiment se zadařil, a letos už máme i zralá rajčátka (a to prosím bez skleníku)

Celá naše zahrádka je jedna velká smíšená kultura. A ani to moc nebyl záměr, spíš to tak vyšlo. A tak mám třeba měsíček mezi cibulí (to sám), afrikány u mrkve (to já), u rajčat ostálky a salát (bylo tam zrovna místo).

A jezírko (čili spíš tůňka)... to je něco! Přesně podle mých představ.

A už mám zavařených i prvních pět sklenic okurek.

Čili: Táni, přijeďte, už je na co!