Nejde jen o tento víkend.
Prostě se můj život posunul za těch 24 let,
co máme schólu, do jiných sfér.
Už nejsem šestnáctiletá holka,
pro kterou byl sbor jedinou zábavou a setkáním jediných přátel.
Tenkrát mi nevadily dvouhodinové zkoušky,
sedávali jsme u Dany doma ještě dlouho potom, co zkouška skončila.
Jako popravdě mi dost vyhovoval způsob posledních let,
kdy jsme zpívali čtyřikrát do roka,
zkoušelo se tak měsíc před akcí,
sem tam nějaká svatba.
Teď jsme zkoušeli každý týden od začátku června.
Celé léto.
Já zpívám fakt moc ráda, líbí se mi písničky, co zpíváme
(nebo aspoň většinou),
ale už nemůžu.
Minulý týden jsme zpívali na mši farářovi k narozeninám.
V sobotu koncert na Noe.
To byla aspoň zkušenost!
Když jsme poprvé na zkoušce nastoupili na jeviště a zazpívali naši hitovku,
měli jsme pocit, že spolu zpíváme poprvé.
Slyšeli jsme jen Libora, jak mlátí do bicích.
A stejně tak zvukaři, protože se na nás dívali jak na úplné lůzry:
"Tak sbor by měl zabrat, nejste slyšet a ty mikrofony už nezesílíme."
Ouuuu!!!
Teď jako vás ještě pozvou na koncert, kde zpívají dvě schóly!
Dechovku ani bigbeat za konkurenci neberete, ale druhou schólu?
Je to jako soutěž, kdo je lepší?
A pak je vidíte, jak si tam stojí, je jich dohromady 10, mají každý svůj mikrofon,
dost chytlavé písničky - a ne úplně "svaté" -
a říkáte si - fakt jako, jsou lepší.
My ještě v těch černých šatech - vždycky, když nás vidím,
mám chuť se zeptat, kdo umřel
(nesnáším černou!!!!)
Ještěže po generálce mi kluci z dechovky s nadšením vykládali,
jak jim při našem vystoupení běhá mráz po zádech.
A že se nemáme srovnávat, každý zpívá jinak,
ale obojí je úžasné.
Uf, to ze mě spadla tréma, která mě až překvapila, protože -
tři písničky v pořadu, na který se skoro nikdo nedívá
(jenom tisíc známých, kterým jsme to řekli, že budeme v televizi.)
Dokonce jsem vyměkla, a nechala jsem si přivést místo kalhot a tenisek
punčochy, sukni a lodičky (které stejně nebyly vidět.)
A zážitky z koncertu byly silnější, než jsem čekala.
Všechna ta světla, kamery, lidi v obecenstvu...
Bylo to dost vzrušující.
Tak moc, že když jsem přijela domů úplně unavená,
ještě o půlnoci jsem nespala.
Už chápu, co na tom baví profesionální muzikanty...
ale jako častěji než jednou za rok bych to dělat nechtěla.
V neděli repete.
Přenos mše od nás z kostela.
Mnohem víc písniček, ale tentokrát bez našich obličejů.
Všecko se nám to povedlo, akorát chudák Terka spletla posledních 6 tónů
na flétnu v dohře poslední písničky.
Ale to už asi mimo přenos.
Kluci ministrovali, a kvůli rouškám nejdou poznat.
Za celý víkend jsem vyčerpaná víc,
než když makám na zahradě, uklízím dřevo nebo chodíme po horách.
Ještě že je dnes volno.
A že prší.
Takže dnes konečně nedělám nic.
Odpočívám.
Čtu si.
A doufám, že na Vánoce nezačneme zkoušet dřív jak po Dušičkách.
Pár fotek z prozpívaného víkendu. Náš kostel a přenosové vozy TV Noe.
Střípky ze soboty, hlavně fotky z generálky. Sborová šála. A jedna fotka z hlediště.
