Stavba na konci října

Poté, co se zabetonoval první strop,

tak jsem se uklidnila a rozhodla jsem se,

že pro letošek stačí.

Pak mi ale řekli, že každá cihla, která stráví zimu ve zdi,

a ne na paletě, je dobrá.

Takže s každou cihlou jsem byla spokojenější.

A druhé patro bylo vážně rychlejší a všechny cihly už jsou ve zdech.

A už máme i schody.

Do nebe.

Nastal čas na druhý strop.

Nosníky už nahoru musel vyzdvihnout jeřáb.

Ta výška je děsná. Což si ovšem nemyslí můj muž.

 Ovšem výhled je z druhého podlaží krásný.

Hlavně ten pohled na zahradu bez cihel je krásný. Vzadu se chystá výběh pro koně. Kýč jak bič.

Muž na střeše.

Jeden krok a je ze mně vdova. V těchto chvílích odcházím, neboť se na to nemůžu dívat.

 

 

 

Po podzimních prázdninách

Minulý pátek jsem šla z jedné třídy tak otrávená,

že jsem vážně zase uvažovala o změně zaměstnání.

Ale pak přišly prázdniny...

a tak jsem si to zase rozmyslela:-)

Prázdniny jsou ten nejlepší vynález.

A to nepodnikáme nic zvláštního ani zajímavého.

Jako obvykle jsme byli doma.

Je to takové nudné,

ale já sama jsem taková nudná,

že mi to dost vyhovuje.

Udělala jsem si seznam asi sta různých nudných věcí,

které bych měla udělat,

a světe div se,

za ty tři dny jsem je všechny udělala.

Tak máme našlapané zelí,

udělané věnečky na hřbitov,

uklizené tenisky a vytažené vyteplené kalhoty,

sklizenou řepu a pak ještě asi 92 dalších nudných věcí.

Celé tři dny bylo krásně,

i když teploty už byly normální konceříjnové. 

Ale to k tomu patří.

A kdo čeká na report ze stavby,

ten bude příště:-)

Fotky jsou z minulé neděle.

Děti a podzim.

Ladí jim to spolu.

 

Jak se žije zahrádkářům

S blížícím se listopadem konečně výdech.

Co bylo nutné, je hotové.

Rajčata letos zastavil první mrazík,

a já učinila životní objev, že zmrzlé rajče nedozraje ani doma,

hlavně když je sklidíte navlhlé,

protože doma ve sklepě prostě zplesniví.

Co už, za týden jsem je vyhodila a bylo uklizeno.

Letošní premiéru měly u nás máslové dýně.

Urodilo se jich až moc,

tak jsem je klasicky rozdala.

Ale dost jsme jich snědli a jsou vážně výborné, lepší než hokkaida.

Konec září. Zahrádka ještě zelená a v květu.

 

Po ochlazení se zase oteplilo,

takže mrkve a spol. jsme opět zpracovávali v tričku.

Nádhera.

A jelikož nemám žádné volné odpoledne,

každý den jsme si dali kousek.

Letošní rekord: zahrádku jsme kousek po kousky ryly dva týdny.

O měsíc později. Najdi deset rozdílů.

 Nakonec nám rozkvetly i listopadky,

kterým se u nás říká roztomile "Kateřinky".

 Ty fialové astry jsou ty kradené z loňska.

Noví sousedi na zahrádce grilují a venčí tam psy.

Kytky jim nechybí.

Taky letos jsem měla pomocníky.

A nejvýkonější byla Magdalenka.

V neděli jsme si k obědu dali poslední hlávkový salát, 

dneska jsem ještě vytahala poslední mrkve a červenou řepu.

Práce by se ještě nějaká našla, ale už na to kašlu.

Pro letošek hotovo.