Včera jsem měla v plánu ležet v houpačce, číst si a nic nedělat. Ovšem, Magdalenka vymyslela výlet (vždyť jsme aspoň půl roku pořád jenom doma!!!) a tak jsme se celá rodina podřídili.
V Kunštátě na zámku jsem nikdy nebyla. Máme to sice jen 30 km od domu, ale moje zdejší spolužačky na gymplu tvrdily, že tam nic není a nemá smysl tam jezdit. A já už vím proč! Zámek zabavili komunisti, měla tam sklad armáda a veřejně přístupný je teprve od roku 2005.
Okolí zámku nás okouzlilo.
Jediné občerstvení z automatu. Hnusné pseudokafe, voda a tatranky. To jsem ještě neviděla. Ale "kavárna" pěkná.
![]() |
| Výhled do obory. |
![]() |
| Takové schodiště chci v novém domě. Z ložnice. |
![]() |
| Kampak vedou ta dvířka? |
![]() |
| Půvabné.... |
Uvnitř zámku se nesmělo fotit, což jsem respektovala.
Interiéry nejsou původní, jenom něco, zdi a malby místy oprýskané, místy už zrestaurované. Má to svoje kouzlo, když netoužíte po dokonalosti. A pořád se opravuje, třeba už mají tři zrestaurovaná okna, ze sta.
Pro nás s Michalem je místo zajímavé už proto, že jsme poslouchali na Proglasu ve čtení na pokračování příběh poslední majitelky Františky Coudenhove-Honrichs, která vstoupila do kongregace Sester těšitelek a celý majetek jim věnovala (ne na dlouho, nejdřív ho zabavili nacisti, pak komunisti, a Františka musela tajně emigrovat - v Argentině ve městě Rosario se pak stala místní Matkou Terezou, akorát míň známou.)
Františka má na zámku svoje fotky a nějakou výbavu, co po ní občas najdou v klášteře (místní kastelán prý lituje, že ho nikdo nevyfotil, jak přebírá od matky představené dámské spodní prádlo:-))
V zahradě zámku je nejstarší psí hřbitov v Evropě. Tolik jsem o něm slyšela, že jsem čekala aspoň půl hektaru opulentních náhrobků, a zatím toto:
Jako výlet rozhodně doporučuju, ale kromě hřbitova běžte i na zámek, ať mají z čeho opravit těch zbylých 97 oken. A okolím se rozhodně kochejte, tam už je opraveno a krásně.
Tak díky Magdi, žes nás vytáhla, i když ta houpačka by taky nebyla špatná volba.
PS: knihu o Františce napsala Elena Sebíňová a nazvala ji Dávám všechno.






























































