Poněkud zběsilý červenec

 Nepamatuju si takhle nabitý červenec. Snad kdysi dávno, když jsme jezdili na tábory. Kromě práce doma a práce venku a taky práce na zahradě jsem totiž měla spoustu prázdninových zážitků.

Letos jsem stihla:

Jeseníky s celou rodinou

třídenní "dovolenou" s celou rodinou

výlet do Brna s holkama 

dva dny na Charis s Miri

pouť v L.

výlet do Kubíčkova lomu

ale taky:

výlet na kole na Suchý

návštěvu Španělů

rande s Maru v Bozaku 

tři návštěvy u doktorů

a tři pohřby v rodině: drahého teta, moje teta z mamčiné strany a můj strýc z tátovy strany (kvůli tomuto jsem nemohla na pouť ze Křtin do Křtin)

Taky jsem stihla zavařit 40 sklenic okurků, 5 druhů marmelády, hodně skleniček jablečné přesnídávky, naložit višně do rumu a do mrazáku uložit rybíz, maliny a nějakou zeleninu. Vymalovat dvě místnosti, natřít jeden radiátor a uklidit kus domu. Konečně koupit Michalovi pořádnou židli k počítači a taky koupit nové knihovny děckám do pokoje. Měla jsem hodně zmrzliny a hodně kávy, hlavně ledové. 

Všechno to bylo super, ale teď se vážně těším na úplně obyčejné, klidně až nudné dny. Protože trocha nudy, to je to, co dělá ty nejlepší prázdniny. 

Kubíčkův lom v Maletíně

Tip z Toulavé kamery.

Hezké, ale maličké! V televizi je všechno velké.

Měli jsme s sebou jen Miri a Michala a bylo to fajn.

Chvíle odpočinku a affogato.

A pivo na Suchým! 

Toulcovy maštale a Litomyšl II

Napsala jsem o tom dlouhý článek, a myslela jsem si, že mi ho Blogger sežral. Ale jsem jenom blbá, dala jsem špatné datum publikování. 

Teď už zde nechám oba :-)

Znova ho psát nebudu, takže stručně: dva a půl dne, dvě noci, pronajatá chalupa, všechny děti, dvě auta, zámek Nové Hrady, Toulcovy maštale, opékání špekáčků, tři filmy z Netflixu, Litomyšl. Taky dvě noci beze spánku a definitivní zjištění, že nejsem dovolenkový typ, ale o tom příště.

Nové Hrady.

Výhledy z balkonu se zdravou lahví.

Jeleni z obory.

Pískovce.

Toulcovy maštale.

Děti v dešti. 

Pohádková hospůdka. 

Litomyšl. 

Ta barva!!!

Výstava lega.

I s hernou.

Na zámku jenom do galerie.

Nakresli si portrét. 

Rybník nebyl to, co slibovali.

Áron.

A domů!!!

Toulcovy maštale a Litomyšl

 Drahý se letos rozhodl, že rozhodně musíme aspoň na pár dní někam vyrazit. Uhádala jsem to na tři dny, v realitě spíš dva dny (a dvě noci.) A jako cíl našla Toulcovy maštale - pískovcové skály, které všichni milujeme, a tady nikdo z nás nebyl, a přitom to máme prakticky za humny (asi 70 km). Překvapivě jsme ještě i letos jeli se všemi dětmi, dvěma auty. Vzali bychom i Markovu Verču, ale je na táboře.

Vyrazili jsme v neděli po obědě, když se Marek vrátil z brigády. Prvním cílem byl zámek Nové Hrady, o kterém jsme poslouchali při návratu z Jeseníků. Zámek je v soukromém vlastnictví a nic moc tam není, jenom výstava historického nábytku zapůjčeného z muzea. Ale fascinuje mě, že si někdo koupí zámek a pak tam prostě bydlí, to je jeden z mých životních snů. Samozřejmě jenom v případě, že by k tomu byla i uklízecí četa. 

Kolem zámku jsou velké zahrady, něco se mi líbilo moc, něco bych přesázela, ale prý je to všechno pořád ve vývoji, tak je to třeba v plánu. 

Růže se mi líbily moc.

Křížová cesta.

Výhledy z kopce.

Výhledy z balkónu.

Ze zámku jsme jeli na chalupu, kde jsme bydleli, pak jsme se bez dětí vrátili šest kilometrů do Lidlu na nákup a na chalupě jsem uvařila špagety na večeři. Večer jsme sedli k filmu, Magdí nám doporučila třetí díl Enoly Holmesové, ale za mě je to kravina. Tady ty Netflixové filmy, kde je Moriarty nesympatická černá dáma...

Ráno jsme po snídani vyrazili auty do Nového Boru. Kousek za vsí jsme odbočili do lesa a pak už jsme se jenom kochali. A cpali borůvkama. 

Na Maštalích nás zastihla dešťová přeháňka, tak jsme se moc nezdržovali. Pokračovali jsme na Vranice, kde jsme narazili na dokonalou hospůdku a dali si tam oběd. 

To je ta hospůdka. Bylo mi blbé fotit víc.

A pak zas okruhem zpátky k autu, kolem Mojžíšovy studánky a Dodichovy jeskyně.

Na chalupě jsme si udělali pohodové odpoledne a večer s filmy (tentokrát s dobrými, vybírali kluci) a opékáním špekáčků.

A další den sbalit, uklidit chalupu a... Nemohli jsme vybrat, co dál. Drahý navrhoval bláznivé akce jako výstup na nějakou horu v Jeseníkách nebo Orličkách, koupání ve Velkých Losinách nebo výlet do Neratova, ale zbytek rodiny to unaveně zamítl. Nekonec jsme teda jenom sjeli do Litomyšli, prošli zahrady u zámku, šli na výborný oběd, na kávu, do galerie na výstavu portrétů a vedle na výstavu Lega a zakončili jsme to procházkou kolem rybníka. Miri už byla unavená a ospalá, takže jsme ji naložili do auta a jeli domů. Bylo to fajn, ale definitivně jsem si potvrdila, že nejsem dovolenkový typ. Ale o tom příště.

Lego forever.

Kreslící zeď v galerii

Rybník Velký Košíř byl zklamání.

Áron.

Dojít k autu a domů.