Děti a jejich kroužky

Vzhledem k tomu, že bydlíme na vesnici,

a já nejsem typická matka 21. století

(nejezdím autem a nehodlám zabíjet čas rozvážením dětí na kroužky),

máme kroužky pro děti omezené.

Vyrovnáváme to tím, že děcka chodí téměř do všeho. 

Magdí začala už ve školce,

v pátek má gymnastiku a v pondělí angličtinu.

Michal odmítl po pár trénincích fotbal,

ale dva roky chodil do keramiky,

chodí s Markem do hasiče a tancovat do Skaláčku

a hraje na trubku.

Marek je celý po mně, 

chodí do všeho, co jde.

Takže fotbal, hasič, výtvarka,

pinec, Skaláček, zdravotník, trubka.

My jsme s Michalem chtěli, aby se učili na něco hrát.

Ale nechtěli jsme je nutit.

Že se chce na něco naučit, s tím přišel Marek,

a trubka byla pro nás nejjednodušší.

Učí se zde ve škole, učitel je pohodář (někdy až moc),

trubku mají půjčenou,

nemuseli jsme nic kupovat a hledat tomu místo

(klavír a bicí jsou pro nás momentálně nemožné.) 

(I když bicí jsou Markův sen.)

Nemůžu říct, že by to hraní nějak žrali.

Do přehrávek je obvykle doma nutím.

(Ale když vyhrožuju, že je odhlásím, brání se tomu.)

A protože málo trénují,

ani ty výsledky nejsou, co by mohly být.

Ale středeční koncert se jim vcelku povedl.

(Falešný byl jen asi každý pátý tón.) 

Když to tak půjde dál,

za pár let rozjedou kariéru na pohřbech.

 

Velikonoční tradice

Zjistila jsem, že (na rozdíl od tradic vánočních)

tradice velikonoční vnímají lidi dost různě.

Pro spoustu lidí je to zelené pivo

a barvená vajíčka.

A víc nic.

To je jako dost nuda.

U nás jsou to prostě hlavně bohoslužby.

(Letos Magdí:

"Nejdu do kostela."

"Ale jdeš do kostela."

"Nejdu, budu doma."

"Nemůžeš být doma sama. Všichni jdeme do kostela."

"Dobře, tak já to tam prospím."

A jak řekla, tak udělala:-))

Prý, hlavně že drží slovo:-)

Naše tradiční jídlo jsou nedělní řízky.

Milují je všichni (kromě mě),

mně vyhovuje, že se dá příloha (bramborový salát) udělat den dopředu. 

Pak musí být tvarohové koláče, protože ty se u nás vždycky dělaly.

Je to drbačka, kterou nesnáším,

ale tradice, kterou si netroufám zrušit.

Mazance a beránek - to je už je naše, to jsme si zavedli sami.

To jsou taky správné tradiční pokrmy pro 21. století -

raz dva hotovo.

Tak akorát musím vždycky udělat  beranovi sněhovou vlnu,

a to mě nebaví,

ale děti to musí mít.

(V kostele letos při žehnání řeklo jedno dítě:

"Hele, kočička!")

Vajíčka necháváme taky požehnat v kostele,

takže je barvím už v sobotu.

Letos jsem zkoušela červenou řepu.

Už to neudělám.

Z bílých vajíček z L. udělala řepa šedá vajíčka.

Cibule je sichr, příště neexperimentuju.

V neděli se taky pletou pomlázky.

A v pondělí mrskut.

Děti to zatím baví, ale Magdí už letos fňukala,

že kluci mají tolik koledy a ona nic.

Takže dostala čokoládového zajíce   

a jako bonus bojovku.

Byla nadšená.

 

Velikonočně

Pozdní Velikonoce jsou divné.

Jako jo, má to svoje výhody,

věci, co vyperete, uschnou hned po pověšení,

děcka jsou furt venku,

máme na výzdobu dost kytek z vlastních zdrojů,

pažitku do vývaru a kopřivy do zelenočtvrteční polívky...

 Ale už mě to táhne na zahradu 

a místo toho krásné dny trávím 
uklízením, vařením a pečením.

A tak jsem si zase letos říkala:

proč to dělám?

Michal mi řekne:

máš pět dní volna.

A já celý Zelený čtvrtek uklízím

(a to nějak nepřeháním, prostě převleču postele,

umyla jsem dvě okna, utřela prach a vytřela podlahy pod koberci,

protože tam byly po zimě nánosy prachu).

A celý Velký pátek peču.

(Chleba, mazance, koláče, beránka.)

Mezi tím peru, žehlím a vařím.

Bílou sobotu trávím vařením.

A samozřejmě:

každý den jdeme do kostela.

A ve čtvrtek je po mši hodinová adorace

a v pátek před obřady křížová cesta po dědině.

A v neděli dopoledne po mši vařím oběd

a odpoledne jsme jeli slavit Verčiny narozky. 

A v pondělí po mši nachystám chlebíčky

a výslužku koledníkům 

a uklidím doma standardní binec 

(jako všude naházené oblečení, nějaké hračky,

kusy vrbových proutků a tak) - 

a je po volnu.

A kde bylo moje volno?

A tak si říkám:

vykašlu se na úklid a na koláče,

beránka a mazance koupím 

a budu v klidu.

Ale Marek hlásil: "Neeee!!!!

To by nebylo ono!!!!!"

A má samozřejmě pravdu.

Protože o tom to je.

O tom, že na svátky se umyjí okna a vytře prach pod postelemi.

A máme výborné domácí koláče,

domácího beránka a skvělé mazance. 

A že jdeme do kostela.
Protože bez toho by to bylo fakt divný.

  A koneckonců v neděli na návštěvách jsem odpočívala a cpala se.
 A dneska odpoledne jsem se projela na kole.

Jo, letošní Velikonoce dobrý.
A jo, jsem fakt skromná:-) 

 

A ještě teda super věc:
ve středu večer mi začalo škrábat v krku
a bylo z toho pěkné nachlazení s rýmou.
A já celé svátky v kostele měla číst a zpívat.
Ale nakonec jsem to dala.
K něčemu jsou ty pozdní teplé Velikonoce prostě nejlepší.

Klasické jarní stresy

Je duben.

Přestože jsem se tomu bránila,

doléhá na mě učitelská vyčerpanost.

Diář máme přenarvaný:

akce ve farnosti, kluci se školou, hasič, Magdí ohledně školy,

já ve škole, čtvrtletí, rodičáky, schůze,

k tomu pozdní Velikonoce,

takže ještě sbor a schóla...

Domov volá po jarním úklidu.

Zahrádka volá po péči.

Ve škole akcí milion,

milion domlouvání,

a k tomu navíc mám nově Badatelský kroužek,

který je na přípravu náročnější,

než jsem čekala. 

Normálně stříhám metr, kolik hodin ještě budu chystat.

Venku bláznivé aprílové počasí,

v sobotu kluci na hasičské soutěži mrzli

a sněžilo jim na hlavu,

zítra už má být zas 20°C...

A je strašné sucho.

Ale na zahrádce nám to kvete.

 

 

U zápisu s otazníkem

Tohle dítě bylo vlastně u zápisu už potřetí.

(Škoda, že z těch předchozích si nic nepamatovala:-))

Podle zápisu prý může v klidu do školy nastoupit.

Odzpívala písničku ze školky

(učili ji tam sice básničku, 

ale když jí učitelka nabídla, že může zazpívat,

spustila "My jsme děti z jedné školky"

úplně krásně bez chyb.)

Namalovala princeznu.

Poznala všechny barvy včetně šedé 

a vedla s učitelkou debatu na téma,

jestli je ta další barva hnědá nebo spíš oranžová.

Jako naše jediné dítě i vzorně zavázala tkaničku.

Tak snad ten slavný papír v květnu dostaneme

a ona bude opravdu prvňáček.

Jinak se to u nás obrečí...

 

 

Jarní novinky

Po ochlazení (u nás i se sněžením)

zase příjemný jarní víkend nabitý událostmi.

Počítáme-li to i pátek.

Místo do práce jsem šla s Magdí do PPP

za paní psycholožkou,

pro doporučení "může jít do školy, přestože bude mít šest let až třetího."

Jasně, jdeme proti proudu.

Všichni žádají odklad, my žádáme předčasné zaškolení.

No, všichni nám říkali, že je to formalitka.

Magdí je sebevědomá, nebojácná,

hvězda školkové třídy, přednáší, zpívá,

podepisuje se,

správně vyslovuje "r" i "ř",

vypráví pohádky,

naučila se s Míšou půlku Erbenové Polednice,

umí násobit dvěma a vyjmenovat anglicky všechny barvy...

nicméně,

pro to, aby mohla jít do školy, to prosím nestačí.

Některé oblasti má úžasně vyspělé, 

ale jiné míň...

a mimochodem, ve skutečnosti je jedno,

 jestli umí "r" a "ř", jelikož to se toleruje, 

špatné je, jak vyslovuje sykavky 

(jo, ona vlastně nemá ty přední zuby, no ale stejně).  

V dotazníku vyhodnocují, jak dlouho byla kojená 

(jako fakt dlouho, věřte mi), 

uvažuje se, jestli na její nástup do školy 

bude mít vliv délka fototerapie tři dny po porodu, 

ale nikoho nenapadne, 

jaký vliv na její výkon má to,

že vstávala v šest hodin, vypila hrnek kakaa,

a pak jen s lahví vody strávila nějakými testy dvě hodiny.

(Je vidět, že pak už byla unavená,

ale to by stejně měla ve škole zvládnout.)

A nejhorší je,

že o sobě tvrdí, že je šikovná!

Víte, ve škole narazí, nebude šikovná, a bude zdrcená,

a to jí nemůžeme udělat.

Ale můžeme přijít v květnu,

a to možná zjistí, že už dozrála. Pro školu.

 Jestli do té doby já nedozraju pro blázinec.

Koupili jsme aspoň novou cyklistickou helmu.

Možná není dozrálá, ale hlavu má prostě velkou.

A z helmy měla radost.

Jinak standardní pěkný jarní víkend.

Uklízeli jsme, prali poslední zimní věci,

čistili a uklízeli zimní boty, hrabali trávu

a jezdili na kole (s novou helmou)

a Michal pracoval na pozemku 

(ještě bych tomu neříkala stavba, ale už tam máme cihly.) 

Dnes posunutý čas.

Pakárna na entou.

Dnes ještě jedu podle svého času bez problémů,

pokud uvážím, že vstávat ráno v půl šesté je v pohodě.

Zítra budu vstávat v půl paté,

a celý týden budu skomírat.

Jaru zdar!

 

Jaro uvítáno

Máme za sebou první jarní dny,

nejen podle kalendáře, ale i podle počasí.

U nás totiž do té doby přišly jen lehké záchvěvy jara,

které spolehlivě zabil studený protivný vítr.

Stihli jsme jen prořezat jabloně.

Takže sobota byla ve znamení jarních prací:

vyprat a usušit na sluníčku 9 praček

(majitelé sušiček tuhle radost nepochopí)

- rozhodla jsem se, že následující chladné dny

už zvládnem bez teplých bund a čepic -

zlikvidovat zimní truhlíky,

pohrabat trávník,

vytáhnout na terasu lavičku,

ostříhat růžové keře,

odstřihnout všechny staré zavadlé trvalky.

A vytáhnout kola.

Magdalenka přesídlila na větší velikost.

Má kolo s přehazovačkou jak velká holka.

A v neděli se mnou a klukama

zvládla jet do Repech a přes Nivu domů.

Na Titaniku

Na naší báječné škole jezdíme s druhostupňákama

na dvě exkurze za rok.

Na podzim a na jaře.

A letošní jarní si vymysleli žáčci sami.

V Brně totiž probíhá výstava o Titaniku.

Popravdě, učitelský sbor moc nadšený nebyl,

ale co bysme pro naše děťátka neudělali.

No, jak už to asi bývá, před měsícem chtěli jet všichni,

a den před odjezdem zůstala dvě místa volná.

Takže jsem vzala kluky.

Zrovna jsme se trefili i na ponožkový den.

K výstavě jsem měla dopředu dvoje ohlasy:

jedni říkali, že nic moc, druzí, že super.

Já se přidávám asi k těm že "nic moc".

Hlavně za ty prachy.

 

Například lákali na mnoho originálních věcí z Titaniku,

a zas tolik jich nebylo.

Informací bylo moc, já zrovna chodila s těmi mladšími dětmi,

a ty to moc nebavilo

(ani mě ne, popravdě).

Na začátku jsme dostali lodní lístek podle skutečného cestovatale na Titaniku,

což bylo docela trapné, 

protože nás padesát ve skutečnosti představovalo jen asi 6 osob.

A většina zrovna ty, co přežili. 

Jak populistické!

Po Titaniku si děťátka vyžádala Vidu.

Tak Vida byla dobrá, jako vždycky.

Zase jsem vyfásla ty nejmladší (páťáky a svoje)

a šla s nima na program o magnetech.

Bylo to super!

Pěkný výlet to byl. A klukům se tam líbilo moc.

I přes všechny ty výhrady.

(Jsem prostě náročná.)

Masopustní veselice

Letos dva a půl plesu

a jedno němčické dětské maškarní odpoledne

s holkama

(protože kluci už nám z toho vyrostli).

Farní ples ve Sloupě a rozmazaná fotka, 

na které mám svoje nové plesové šaty.

Jejich příběh je vtipný:

jednou jsem si takhle v září hledala něco do školy

a bafla na mě reklama na slevy na ZOOTu.

A tak jsem si řekla, objednám si šaty,

určitě mi nebudou, tak je zase vrátím.

A ejhle: nevrátila jsem je.

Byly mi totiž dobré, a navíc za třetinovou cenu.

Taky jsme opět v tombole vyhráli vtipnou 

a "zero waste" cenu: lahev výborného vína 

a stavební vědro:-)

 Minulý týden jsme byli na farním plese ve Žďárné.

Jediná fotka, kterou mám, je tato,

a naprosto vystihuje plesovou tombolu.

Tisíc losů a jako výhra jeden pivní krigl.

 Karneval v Němčicích a naše kočička.

V půjčeném kostýmu po jedné Emě.

 

A včera ostatkový ples v nové sokolovně.
To byla ta půlka plesu, domů jsme šli s děckama už v devět.

A naši borci v krojích.

A teď už jenom vstříc postní době!