Luční víla

 Máme kousek za domem takový kopec jak z pohádky. Je tam louka, na které se pasou ovce (asi tři nebo čtyři, ale bývalo i celé stádo.)

A na té louce kvetou nádherné květiny, kopretiny, zvonky, jetel, smolničky a kohoutky a kde co.

Každý rok jsem tam Magdalenku fotila. 

Akorát předloni jsem to nestihla dát na blog, loni jsme to nestihly ani vyfotit, a letos jsme přišly v době, kdy většina kytek odkvétala a zbytek už byl seno.

Ale tak aspoň něco, pro vzpomínku. 

 

Ludíkovská pouť

 Ale tak si to zde uložím.

Pouť v L. 

Tradičně na Cyrila a Metoda, letos v pondělí.

Zcela výjimečně jsme přijeli včas, protože můj drahý si myslel, že mše je už v devět, a ona byla v půl desáté. 

U kapličky nové hřiště, takže nové posezení pro děti.

Mše na dětském hřišti je vůbec taková vychytávka, že by to snad církev mohla zavést všude.

Na obědě u babičky na svíčkové. 

Po obědě procházka i Barunkou a Emičkou, dvěma nejmenšími neteřemi.

Návštěva u Blanky. 

Pak zase přesun k babičce na terasu.

Děti už samostatně na kolotoči - teda na trampolíně, v malé dědině malá pouť a dva kolotoče.

Takže bez fotek. 

Ale zdokumentovala jsem, jak se chystá dětská výprava se strejdou Kamilem na ryby.

Jinak prostě pouť, jak má být: rodina, kamarádi, jídlo, pití, povídání. 

A za pár let už půjdou naše děti večer na zábavu. 

Ajaj... 

Zahrádka na začátku prázdnin

S hrůzou jsem zjistila, že ten příměstský tábor máme už od pondělí. 

Nemám ani napsaný seznam dětí!

Ovšem téma, zásadní aktivity, výlety... tak v tom máme jasno. 

No co, budu věřit, že se zkušenostmi hlavní vedoucí deseti táborů a tří příměstských táborů, s osvícením Ducha svatého a na vlně improvizace to dáme.

V mezičase se věnuju zahrádce.

Okurky jsem musela dosívat, ale už rostou jak divé, sesbírala jsem první dávku k zavařování.

Salát si dáváme dvakrát denně a nabízím ho všem sousedům. 

Mrkev jsem protrhala, co nesníme a nedám do oběda, to zamražuju.

Jahody klasicky nejsou nic moc, ale do knedlíků, na koláč, na palačinky a na zmrzlinu stačily.

Včera jsem měla první maliny. 

Hrášek je nejsladší na světě.

Rajčata se taky vzpamatovala, stejně i cukety a dýně, tradičně vytvořily na záhonu džungli - ten správný rozestup jsem ještě nikdy netrefila.

A mezi tím vším, v každém volném mistečku, je zasazená nějaká kytka.

Kdykoliv teď dělám něco na zahradě, myslím na lidi, kterým tornádo jejich zahrady a domy zničilo. Už zase předpovídají bouřky a kroupy. Tak uvidím, jak dlouho se budu mít čím kochat. 

Nabrat dech

... ostatně jako vždycky na začátku prázdnin.

Dát do pořádku dům, zahradu i sebe. 

Uvařit nejvíc letní jídla - koprovou polévku, jahodové knedlíky, špagety s restovanou zeleninou a bylinkami.

Konečně jít na pedikúru, do Prostějova ke zpovědi, koupit si džíny u toho nejgeniálnějšího prodavače, před kterého se postavíte, řeknete požadavky a on sáhne do regálu a podá přesně to, co chcete. (Jakože velikost nevím, nic úzkého, nic moc širokého, tmavší, tak klasické, abych je mohla nosit dalších pět let, pokud teda zase nepřiberu. A on se zamyslí a řekne - tyto. A já - ó, ano, přesně tyto.) 

Standardní víkend, sobota uklizecí, prací a zahrádková.

Neděle s výletem do Zoo v Olomouci. 

Vyjeli jsme výjimečně nalehko, zaplatili vstupné, parkovné, vláček, Lanáček, Kofolu do vratného kelímku, který děti odmítly vrátit, stavili jsme se na pizzu - a zbytek prázdnin budeme cestovat s vlastními řízky, chlebem a vodou, protože ty ceny jsou šílené.

Nicméně, mám klid v duši, hladká chodidla, vypleté záhony, vyprané prádlo a absolvovanou návštěvu zoo a prázdniny tímto považuju za zahájené.

Naše stínová rodina vám mává! 

Dárečky pro miláčky

 Jenom si zde odložím pár postřehů.

Dostávám dárky od školních dětí, na Vánoce a před prázdninami. A dávám dětem dárky, na Vánoce a před prázdninami. Přijde mi nefér jen přijímat.

No ale vymyslet dárek pro žáky je pěkná fuška.

Požadavky jsou takové, aby se to dalo pořídit ve větším počtu a finančně mě to nezruinovalo. 

A nebylo to nic, co pak doma zavazí.

Zatím nejlepším dárkem se mi zdá něco sladkého v kombinaci s něčím na psaní, takže třeba čokoláda a tužka nebo Kinder vajíčko.

Radost udělaly vtipné tužky s gumou (holky dostaly jednorožce a byly nadšené.)

Pak samozřejmě jídlo a pití. Dort, cupcaky, dětské šampaňské, chipsy.

Tak běžný provoz by byl vyřešený,

ale co dát na rozloučenou deváťákům?

Tím, že jich bylo jen jedenáct, tak jsem mohla vymýšlet i něco náročnějšího nebo dražšího.

Ale CO?

Ptala jsem se, vymýšlela a pak zavrhovala.

Chtěla jsem fotodárek.

Původní myšlenkou byla fotokniha. 

To jsem ale vůbec nedávala časově, bylo by to strašně náročné. 

Hrnky s fotkou třídy měla kolegyně předloni, i kalendáře už byly (já tak nerada kopíruju.) 

Ostatní bylo divné nebo moc drahé. 

Tak dál. 

Dávat sošky nebo hrnky můj vnitřní minimalista odmítá. 

Ušít každému polštář mi zasekl Marek, že jako "spát na polštáři od učitelky je divné." 

Obrázek s vlastnoručně vyšitým čtyřlístkem pro štěstí se zase zdá divné mně. 

Vtipné ponožky už taky byly (a asi bych těžko odhadla velikosti.) 

Loni dávala kolegyně "KPZ deváťáka." 

Našla to někde na netu. Uvnitř pár hloupostí a vtipné povídání. 

Skvělý nápad. 

Tak něco podobného? 

Vymyslela jsem "co byste si měli odnést ze základní školy." Že jako jim do sklenice "zavařím" různé taháky a přehledy, a různé symboly, třeba odznak obce, kam chodili do školy, euro jako že jsme Evropani, a kotvu, aby byli ukotvení v životě (to vymyslel můj muž.) 

Ale nebyla jsem si tím úplně jistá, tou realizací. 

A jak jsem hledala na webu kotvičky, našla jsem je mezi korálky. 

A než jsem je stihla objednat, našla jsem skvělý výběr přívěsků v jedné švadlence v Prostějově na výletě. 

A bylo rozhodnuto. 

Nápad se sklenicí byl odsunut a já nakoupila korálky a navlékala holkám náramky a klukům přívěsky na mobil nebo klíče. 

Drbačka to byla a mít víc času, tak to ještě vylepším. 

Ale dárek to byl, zabalila jsem ho na kartičku s básničkou (drbačka číslo dvě) a do té doby, než jsem dostala poukaz na let balonem, tak mi to přišlo super. 

Nebude to nikde zavazet, je v tom ta moje práce, můžou to nosit nebo si to schovat na památku. 

(A když to vyhodí, neudělá to moc odpadu.) 

Po akci "balón" jsem je všechny ještě pozvala na pizzu a přitom jsem si říkala, hele, pizza, to je aspoň dárek, bez odpadu, bez práce, že mě to nenapadlo dřív!!!