Legiovlak

Po všech těch zimních víkendech strávených doma za pecí

konečně výletujeme.

V Letovicích zastavil Legiovlak.

Byli jsme tam se školou v pátek a tak mě to nadchlo,

že jsme si včera dali repete s rodinou.

Pak jsme stihli ještě zmrzku, nákup a návštěvu v N.

Příběh legionářů je poutavý, napínavý a neznámý.

Horko těžko sháním informace, které mi udělají ucelený obrázek.

A nakonec si povídáme se sousedem - vnukem legionáře,

a obrázek se zase mění.

Příběh ruského zlatého pokladu.

Oficiální verze: 17 vagónů legionáři ukořistili po Kolčakovi

a pak je předali bolševikům výměnou

za návrat domů.

Verze podle sousedova dědečka:

minimálně dva vagóny zlata legionáři vezli do Československa.

Měli je schované v bednách Červeného kříže 

a na bednách raněné a invalidy.

Děda si - stejně jako řada dalších - 

kus zlata vzal.

Asi tak do dlaně, nějaké to kilo.

Utekl s ním, když mu ho chtěli vzít.

A příběh jednoho kulometčíka:

onen děda obsluhoval kulomet,

a pak se ještě v důchodu budil s hrůzou,

jak musel střílet do vesničanů,

které na ně bolševici poslali jen s vidlemi a brokovnicemi.

Měl na svědomí stovky mrtvých.

A věděli jste, že legionáři si jednou koupili

za dva kotlíky s kostkovým cukrem

celou lokomotivu?

A že jako jediní ovládli celou Sibiř,

což se nepovedlo Napoleonovi ani Hitlerovi?

A že z Vladivostoku jeli domů kolem celého světa?

A že náš soused vyměnil legionářskou šavli za televizi?