Podzimní prázdniny

 Potřebovala jsem je jako sůl a čekala na ně jako na smilování. Jako obvykle jsem totiž říjen přeplánovala, ve škole tisíc akcí, doma furt někdo (tvářící se jako nemocný, ale myslím si o tom svoje, že, vy simulující puberťáci?), k tomu zahrádka, sem tam něco na stavbě... Prostě únava maximální.

Ještě v úterý jsme ve škole zakončili okrskem ve florbalu, aspoň že jeden tým se omluvil a my byli už v půl jedenácté u konce (s jednou mírnou a jednou totální prohrou, bylo mi chlapců líto, sorry jako, fakt nejsem tělocvikář, jenom jsem nucena to předstírat. Rozhodčí pískal a ukazoval něco, co jsem absolutně nechápala. Tak ráda bych řvala "zaklekni si, hlídej si ho za sebou, lajna!" - ale určitě bych netrefila ten pravý okamžik.)

Tři volné dny tedy využívám na vzpamatování se, odpočinek a dodělání domácích restů. 

Uklidila jsem kytky z terasy, vyprala povlečení ze všech postelí, nakrouhala a našlapala zelí do hrnce a umotala dušičkové věnce. 

Venku jsou nádherné slunečné dny, barevnost podzimu na vrcholu. Já ovšem nejsem schopná ani dojít do lesa.

Nevadí. Dám si víno a půjdu spát v devět. 

Ideální prázdniny. 

Tohle je břečťanové srdce. Uložím si je zde na příště. 

A věnec babičce. 

A ještě jeden. 

Tvoření na terase. Paráda.