Matky na tahu

Vyrazila jsem z domu!

Mohla za to Lída, která nám matkám z MM domluvila návštěvu u našeho bývalého pana faráře, jakožto jeho neteř. Původní plán byl velkolepý: vlakem do Brna, mše v klášterním kostele, pokec s otcem Josefem a návštěva klášterní cukrárny. 

Pak se to začalo kazit: nejdřív přišla Magdí z náboženství s tím, že v námi vybraném termínu bude tvoření na faře. To se rozhodla oželet. Pak nemohly dvě matky. Pak se přes všechny přehnala nějaká viróza. Otec měl jet kamsi pryč a měl na nás míň času. Drahý domluvil na inkriminovanou sobotu brigádu na stavbu. Míša v nemocnici. A to nejhorší: Lída zjistila, že cukrárna je v sobotu zavřená. Samá tragédie prostě! Přiznávám, že v pátek před akcí se mi tak strašně nikam nechtělo, že jsem se skoro modlila, aby se podělalo ještě něco a všechno se zrušilo.

Ovšem v sobotu vypadal svět líp, mnohem líp! Venku jarní vzduch, doma přesné plány, jak všechno stihnout: uvařit pro osm lidí, uklidit, sbalit se, nic nezapomenout, ještě poskládat plínky a podobné blbinky. A vítězství ducha nad hmotou: v půl dvanácté s oběma holčičkama, kočárem a autosedačkou na značkách, páč my matky dycky cestujeme s dětma.

Jeli jsme dvěma auty do Skalice a pak vlakem do Brna. Milá paní na ČD nám poradila typ jízdenky, který nám ušetřil spoustu peněz. Vlaky ve vlastnictví Jihomoravského kraje pojmenované po odrůdách vína jsou nové a pohodlné. Sotva jsme se vybatolili z nádraží, akorát nám jela správná šalina. 

A návštěva byla moc fajn. Otec Josef je v klášteře sester z kongregace, jejíž jméno si nepamatuju. Ony se starají o jeho zdraví, on o jejich duše. Sestry byly milé jako ve filmu. Cukrárna byla sice zavřená, ale dopředu nám tam koupily výborné koláčky. Uspala jsem protivnou Miriam v šátku a pak jsme si prohlédli klášterní kapli aj kostel, když už jsme nestíhali mši, aspoň jsme si zazpívali (no jo, Lída kromě tří dětí a dárků pro otce táhla i kytaru), popovídali jsme si a na rozloučenou jsme dostali knížky.

Zase nám to pěkně vyšlo, cesta přes Brno, cesta z Brna a večer v pořádku doma. Nakonec to bylo strašně fajn. Že bysme zas někam vyrazily?