Letos bez dramat

Prostě se v neděli podíváte na body z přijímaček do slavného systému Dipsy a vidíte, že to nedopadlo úplně podle představ (ach, ten češtin, Michale!), a ve středu ráno (se zasopleným miminem jsem opravdu nebyla schopná něco hledat už o půlnoci) vám Dipsy řekne, že na jeden gympl to nestačilo, ale na ten druhý, nejprestižnější gymnázium v Pv, jak se vyjádřila jeho třídní, byl přijat. 

Tak asi dobrý, ne? Na to, že ještě před rokem jsem se mu smála, když začal mluvit o gymplu. Na to, jak laxní přístup měl ke škole (ňáký blbosti do výchovy ke zdraví se fakt učit nikdy nebudu). Na to, že ještě kolem Vánoc jsem říkala, že ten gympl prostě jenom zkusí, a vybírali jsme školy s jiným zaměřením. 

No ale samozřejmě mě to mrzí, že nebude na stejné škole jako Marek. Jednak logisticky se to komplikuje (tři děti na třech školách ve třech městech, to bude masakr), taky Marek si svůj gympl furt chválí a taky cítím, pardon, že jeho základka mu ohledně přijímacího řízení moc nepomohla. Píšu to kulantně, hlasitě jsem se vyjadřovala explicitněji, ale víme, jisté lidi ze školy tento komentář stejně naštve, přestože si ho rozhodně nepřečtou.

My se zase rozkročíme mezi dvě města, dva kraje a dvě diecéze, ale na to už jsme si během let zvykli. Ověříme si prestiž reálky a zjistíme, nakolik je fajn, že Michal nebude vnímán jenom jako ten mladší bratr, který není jako Marek, a jestli mu prospěje, že bude muset víc spoléhat sám na sebe. A jestli si půjde za tím, že rozhodně chce takovou školu, kde se může zlepšovat v matematice. (A já budu mít někoho, kdo mi bude vyřizovat věci v okresním městě, haha.)

A na závěr teda pochvala státu a Cermatu za Dipsy. Samozřejmě pokud se zasekáte na bankovní identitě při přihláškách jako já, trochu vás to rozhodí, ale jinak, když srovnám to loňské ježdění a čekání a vymýšlení strategií s letošními výsledky tří škol na jedno kliknutí - hurá, ať žije 21. století!

Gymnazista se ségrou. Aspoň tak, protože:
"Nefoť mě a rozhodně mě nedávej na blog."
Tak pardon.