Řekly naše děti

Tak si tady zase uložím pár perliček od dětí, aby nezapadly v denním provozu. Sesbíráno během minulého roku.

Marek:

"Tak oni jsou taková normální rodina..."

"Jak to myslíš? Že jako snad my nejsme normální rodina?"

"Ne, nejsme, ale to nevadí, aspoň zde není nuda."

Michal:

"Miriam, budeme se učit mluvit. Začneme něčím jednoduchým, řekni třeba: nejkulaťoulinkatější!

Miriam:

"Éé, ggggggggg, uuuuum."

Michal:

"Tak to nebylo úplně ono, ale na začátek asi dobrý. "

Já:

"No Marku podívej se na ni (jako na Miriam), jak už se umí hýbat, to už není to miminečko, co jsme si dovezli z porodnice!"

Marek:

"To já nevím, když jste ji přivezli, tak jsem zrovna sekl trávu na zahrádce."

Michal:

"Tak tohle budou naše nejkrásnější Vánoce!"

Miriam spustí šílený řev a Michal:

"A nebo taky ne."

A na závěr jedna starší Michalova úprava jedné oblíbené lidové písně:

Vyletěla holubička ze stáje, ze stáje, narazila do zdi a teď mrtvá je!

Jedna dokumentační fotka akrobatky, která cucá palce u nohy.