Tříkrálovka se čtyřmi dětmi

 Na podzim jsme s Lujzem domluvili, že to zorganizujeme spolu. On zase vyzvedl kasičky, já napsala propagační článek do místního zpravodaje (stejně se zase všichni ptali, evidentně to nikdo nečetl) a oba jsme se snažili sehnat co nejvíc koledníků, což se teda vůbec nepovedlo. Ještěže mám tolik dětí, jinak nevím.

Rozhodli jsme se, že budeme chodit pěkně na termín, v sobotu odpoledne. Počasí nám letos moc nepřálo, celou dobu pršelo, na druhou stranu, aspoň bylo relativně teplo. Čtyři skupinky jsou na naši dědinu zoufale málo, takže není prostor na hrdinství a spěchá se. Dvě sloky, napsat na dveře, pomoct nacpat papírovky do pokladničky, rychle předat navlhlý letáček a cukr a honem k sousedům. Na psaní letos vychytávky: spešl pastelky a tekutá křída. 

Naši skupinku jsme tvořily já, Magdí, Miriam a Barunka. Miriamka nejzodpovědnější miminko na světě: v půl druhé se řádně nakojila, hodinku koukala skrz pláštěnku na kočárku a pak spala. Vzbudila se ve čtyři, a možná, kdyby se na ni jedna kamarádka nechtěla podívat, tak by ani tu poslední část cesty neřvala. Ale stalo se. Magdí s Barčou samy zvládly posledních pár chalup a já běžela domů nakrmit a přebalit. Naši kluci mezitím pomohli na horním konci Lujzovi.

V pondělí jsme to s Lujzem sečetli a dobrý. 

Na příští rok ukládám několik důležitých připomínek:

Začít dřív je rozhodně lepší než chodit potmě.

Pastelky a tekutá křída jsou rozhodně lepší než normální křída. 

Do deště je nejlepší plastová koruna nebo papír obalený izolepou.

A chodit v sobotu je lepší než chodit v neděli.

Děkuju všem zúčastněným, za rok zas!

My dva králové, třetí spí v kočárku. 

Na víc fotek nebyl prostor.